Karel IV.

Karel IV. (14. května 1316 Praha – 29. listopadu 1378 Praha), z rodu Lucemburků, byl od roku 1346 římským a od roku 1347 českým králem a od roku 1355 císařem Svaté říše římské.¹ Pod jeho vládou se Praha stala metropolí říše, vznikla první univerzita ve střední Evropě, Nové Město pražské, Karlštejn i kamenný most a země Koruny české dosáhly největšího rozsahu. Při pohřbu byl poprvé nazván otcem vlasti.¹ Tento text shrnuje celý jeho život: od dětství přes vládu, stavby a rodinu až po smrt, osobnost a spory o jeho odkaz.

Původ a rodina: Lucemburkové a Přemyslovci

Karlův otec Jan Lucemburský byl synem císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské. Český trůn získal sňatkem s Eliškou Přemyslovnou, dcerou Václava II., poslední dědičkou přemyslovské dynastie, protože v rodě už nebyl mužský potomek. Karel se tak narodil jako vnuk císaře i přemyslovského krále, což později využíval při legitimizaci svého postavení.¹

Jan Lucemburský byl rytířským králem, který většinu času trávil mimo zemi: bojoval, diplomatizoval a nejraději pobýval ve Francii. V pozdním věku oslepl a přesto se vydal do bitvy u Kresčaku, kde padl. Do českých dějin vstoupil jako panovník, který zemi zadlužil a rozprodával hrady, což Karel později musel napravovat.¹

Kdo byl Karel IV.

Karel IV. patří k nejvýznamnějším panovníkům českých dějin a k nejvlivnějším evropským vládcům 14. století. Narodil se jako Václav, syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, poslední přemyslovské princezny. Díky tomu v sobě spojoval dvě dynastie. Vychovali ho na francouzském dvoře, takže byl ovlivněn francouzskou politikou i kulturou.¹

Jako římský král a od roku 1355 císař vládl Svaté říši římské. Jeho významná politická díla jsou Zlatá bula z roku 1356, kterou se řídila volba římských králů až do zániku říše v roce 1806, a spojení zemí Koruny české. Stavbami v Praze a po celé zemi (od Karlštejna po Karlovy Vary) určil podobu českého prostoru, kterou známe dodnes. Karel napsal i vlastní životopis Vita Caroli, který se stal základním zdrojem poznání jeho života.¹²

Karel IV. stručně: nejdůležitější data

• 1316 – narození v Praze, křest jménem Václav;
• 1323 – odchod na francouzský dvůr, přijetí jména Karel;
• 1333 – návrat do Čech, markrabě moravský;
• 1344 – povýšení Prahy na arcibiskupství a základní kámen katedrály sv. Víta;
• 1346 – zvolení římským králem a smrt otce Jana u Kresčaku;
• 1347 – korunovace českým králem;
• 1348 – založení Nového Města pražského, univerzity a hradu Karlštejn;
• 1355 – císařská korunovace v Římě;
• 1356 – Zlatá bula;
• 1357 – položení základního kamene kamenného (Karlova) mostu;
• 1373 – připojení Braniborska;
• 1376 – zvolení syna Václava IV. římským králem;
• 1378 – smrt v Praze 29. listopadu.

Dětství a mládí: od Prahy k francouzskému dvoru

Narození a dětství v Čechách

Karel se narodil 14. května 1316 v Praze, pravděpodobně v domě U Štupartů poblíž kostela sv. Jakuba, protože Pražský hrad byl po požáru neobyvatelný. Pokřtěn byl jako Václav 30. května v pražské katedrále mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. První léta prožil uprostřed sporů krále Jana s českou šlechtou: zimu strávil ukrytý na Křivoklátě a poté byl držen na hradě Loket. Se svou matkou se setkal po třech letech krátce před odjezdem do Francie.¹

Výchova ve Francii a jméno Karel

V roce 1323 poslal otec sedmiletého chlapce na francouzský královský dvůr. Při biřmování přijal podle svého kmotra, francouzského krále Karla IV. Sličného, jméno Karel. Byl zasnouben a poté oženěn s královou sestřenicí Markétou, zvanou Blanka z Valois. Studoval latinu, francouzštinu a základy scholastické teologie, v Paříži na univerzitě. Jeho učitelem a přítelem byl Pierre de Rosières, pozdější papež Klement VI. Sedm let ve Francii ho ovlivnilo na celý život, protože zůstal zastáncem centralizované monarchie podle francouzského vzoru.¹

Itálie: otcův místodržitel

V roce 1331 vyslal Jan Lucemburský syna do Itálie, kde spravoval jeho vratké panství. Hned po příjezdu přežil pokus o otrávení. Při bitvě u San Felice 25. listopadu 1332 byl zraněn a vybojoval vítězství, po němž byl pasován na rytíře. Na obranu Luccy založil pevnost a městečko Montecarlo. V Parmě se poprvé setkal se svým bratrem Janem Jindřichem, s nímž udržoval srdečný vztah celý život.¹

Návrat do Čech a moravské markrabství

Na jaře 1333 poprosili čeští páni Karla, aby se vrátil. Do Čech přijel v říjnu 1333 a zjistil, že země je zpustošená: v životopise později napsal, že nenašel ani jeden volný hrad a musel bydlet v měšťanském domě, a že zapomněl češtinu, kterou se musel znovu naučit. Otec mu udělil titul moravského markraběte. Karel začal vykupovat zastavené hrady, přestavoval Pražský hrad ve francouzském stylu a snažil se obnovit královskou moc.¹²

Stále samostatnější vystupování vedlo ke sporům s otcem, v roce 1337 musel Karel dokonce uprchnout do Tyrolska. Od roku 1339 spolu však Lucemburkové spolupracovali. V roce 1341 sněm přijal Karla jako budoucího českého krále.¹

Spory s otcem a Tyrolsko

Karel se po návratu snažil obnovit královskou moc a vykupovat zastavené hrady. Šlechta proto zasela nedůvěru mezi otce a syna. Hrozilo, že se vzájemné spory stanou slabinou rodu, a ve chvíli, kdy po smrti Jindřicha Korutanského v roce 1335 vznikl zápas o tyrolské dědictví, nebyli Lucemburkové schopni se proti císaři Ludvíkovi Bavorovi prosadit.¹

V roce 1335 Karel s otcem na jednání ve Visegrádu dosáhli dohody s polským a uherským králem: Jan se vzdal titulu polského krále a polský král uznal české nároky na Slezsko. Poté Karel v únoru 1336 převzal poručnickou vládu v Tyrolsku. Když spory s otcem vyvrcholily, musel v roce 1337 uprchnout do Tyrolska přes Uhry a Chorvatsko a plavit se přes Jaderské moře, kde jeho loď napadli piráti.¹

Sblížení přinesla až společná hrozba ze strany císaře. Od roku 1339 oba Lucemburkové spolupracovali, a roku 1341 sněm slavnostně přijal Karla jako budoucího českého krále. Král Jan mezitím oslepl a obával se, že syn zahyne v cizině, a proto Karlovi zabránil vydat se v roce 1340 na pomoc kastilskému králi proti Maurům.¹

Cesta k trůnu: římský a český král

Rozhodující byl rok 1344. Papež Klement VI. na žádost Karla a krále Jana povýšil 30. dubna pražské biskupství na arcibiskupství, čímž se Čechy vymanily z podřízenosti mohučské arcidiecézi. Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic. Dne 21. listopadu téhož roku položili Jan a Karel základní kámen katedrály sv. Víta.¹

Papež a Lucemburkové se spojili proti císaři Ludvíku Bavorovi. Dne 11. července 1346 byl Karel u Rhensu zvolen římským králem hlasy pěti kurfiřtů. Zanedlouho, 26. srpna 1346, padl jeho otec Jan v bitvě u Kresčaku, kde Karel bojoval po boku Francouzů a byl raněn. Karel se tak stal českým králem. Na římského krále byl korunován 26. listopadu 1346 v Bonnu, protože Cáchy zůstávaly věrné císaři. Zpáteční cestu do Čech musel podstoupit v převleku za panoše.¹

Českým králem byl Karel korunován 2. září 1347, poprvé v dějinách český arcibiskup Arnošt z Pardubic. Dostal novou korunu, kterou věnoval svatému Václavovi – dnešní Svatováclavskou korunu. Dne 14. října 1347 zemřel náhle císař Ludvík Bavor na honu na medvědy a Karel se zbavil největšího rivala.¹

Kresčak 1346: smrt otce a Karlovy rány

Rozhodující bitva se odehrála 26. srpna 1346 u Kresčaku, kde francouzské vojsko podlehlo Angličanům. Jan Lucemburský, tehdy slepý, tam padl. Karel bojoval nablízku a byl raněn. Podle kronikáře Beneše Krabice z Weitmile ho ostatní šlechtici „přes jeho odpor“ vyvedli z bitvy, aby neztratili oba panovníky. Karel se tak stal dvojnásobným králem, českým a římským, a prvním úkolem byl otcův pohřeb v Lucemburku.¹

Velký rok 1348

Rok 1348 je klíčový pro české země. Praha přestala být jen hlavním městem království a stala se metropolí říše. Karel v tomto roce:

• 8. března vydal zakládací listinu Nového Města pražského, které s rozlohou kolem 360 hektarů udělalo z Prahy jednu z největších měst Evropy;¹³
• 7. dubna vydal čtrnáct privilegií, včetně dvou listin, v nichž se poprvé objevuje pojem Corona regni Bohemiae (Koruna česká), a zakládací listinu pražské univerzity;¹
• 10. června zahájil stavbu hradu Karlštejn, který měl uchovat korunovační klenoty;¹
• zřídil Moravský zemský soud a založil moravské zemské desky;¹
• 1. srpna ztratil první manželku Blanku z Valois, která zemřela ve věku 32 let.¹

Boj o uznání v říši

Ani po smrti Ludvíka Bavora nebyl Karel všeobecně uznán. Wittelsbachové proti němu postavili anglického krále Eduarda III., ale Karel s ním v červnu 1348 v Praze uzavřel spojenectví a Eduard se koruny vzdal. V roce 1349 byl protikrálem zvolen Günther ze Schwarzburgu. Karel se oženil s Annou Falckou, dcerou falckraběte Rudolfa II. K zemím Koruny české připojil Horní Falc (Nové Čechy). Günther se vzdal nároku na trůn a v červnu zemřel. Dne 17. června 1349 přijal Karel hold kurfiřtů a 25. července byl korunován v Cáchách, tradičním korunovačním městě.¹

Císař a Zlatá bula

Římská jízda a císařská korunovace 1355

Po několikaletých jednáních s papeži vyrazil Karel v roce 1354 do Itálie. Dne 6. ledna 1355 byl v Miláně korunován lombardským králem a 5. dubna 1355, na Velikonoční neděli, byl v Římě korunován císařem. Slib papeži dodržel a v Římě pobyl jediný den. Na zpáteční cestě v Pise propuklo povstání, při němž Karel s manželkou uprchli z hořícího paláce v nočním úboru. Karel vůdce povstání nechal popravit. Od císařské korunovace užívá číslovku IV., latinsky Karolus Quartus.¹

Zlatá bula z roku 1356

Nejznámějším Karlovým právním dílem je Zlatá bula. Prvních 23 článků přijal říšský sněm v Norimberku 10. ledna 1356, zbylých sedm sněm v Metách 25. prosince 1356. Stala se základním ústavním zákonem říše až do jejího zániku v roce 1806.¹⁴

Zlatá bula stanovila, že římského krále volí sedm kurfiřtů: arcibiskupové trevírský, kolínský a mohučský (tři duchovní) a český král, falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský (čtyři světští). Volit se měl ve Frankfurtu nad Mohanem a stačila prostá většina. Český král měl mezi kurfiřty přednostní postavení a země Koruny české získala řadu privilegií: svobodnou volbu krále v případě vymření dynastie, dědičnost po přeslici a výhradní soudní svrchovanost.¹⁴

Majestas Carolina

Ještě před římskou jízdou se Karel pokusil kodifikovat české královské právo. Vznikl zákoník o 109 článcích, později nazývaný Maiestas Carolina, který posiloval královskou moc a chránil královské statky před rozprodáním. Narazil na tvrdý odpor šlechty, a Karel proto prohlásil, že zákoník nedopatřením shořel v krbu. Opisy se však zachovaly a sloužily jako vodítko právní praxe.¹⁵

Humanisté a kulturní život na Karlově dvoře

Karlův dvůr byl otevřený italskému humanismu. S básníkem Francescem Petrarcou si dopisoval a v roce 1354 se s ním osobně setkal v Mantově na začátku římské jízdy. V roce 1350 přijel do Prahy římský tribun Cola di Rienzo, kterého Karel po čase vydal papežské kurii. Karlův kancléř Jan ze Středy patřil mezi nejvzdělanější muže své doby a pomáhal sestavit Zlatou bulu.¹

Karel věnoval péči i duchovnímu životu. Nechal sbírat relikvie, pro které stavěl kostely a Karlštejn, a podporoval pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Vlastní zbožnost a politické schopnosti zachytil v životopise Vita Caroli, kde popisuje i sny, které ho podle něj vedly na cestě: ve snu z roku 1333 viděl, jak anděl trestá dauphina z Viennois, jehož smrt se poté potvrdila.¹²

Diplomacie, papežství a pověst lstivého politika

Karel byl ostřílený diplomat. Mezi Francií a Anglií, které válčily ve stoleté válce, zachovával až do smrti neutralitu a snažil se vyvázat ze spojenectví s francouzským králem. Pokusy o smír v letech 1355–1356 nepřinesly výsledek, protože jeho požadavky nebyly zcela nezištné.¹

Dlouhodobým cílem bylo vymanit papeže z takzvaného avignonského zajetí. V roce 1365 navštívil Avignon a v Arles se nechal korunovat na krále Arelatu. Papež Urban V. se do Říma vrátil v roce 1367 a Karel ho tam doprovodil na další římské jízdě. Papež však Itálii v roce 1370 znovu opustil. V roce 1376 přesídlil Karel do Říma papeže Řehoře XI. a po jeho smrti se rozpoutalo papežské schizma, které už zvrátit nestihl.¹

V roce 1359 Karel na sněmu v Mohuči veřejně vyzval církev, aby ukončila úpadkový život duchovenstva, a pohrozil zabavením majetku, čímž předznamenal jeden z požadavků pozdějších reforem.¹ Zahraniční kroniky mu přisuzovaly lstivost, tím spíše že měnil spojence a smlouvy podle užitku. Podobné počínání bylo ale u tehdejších panovníků běžné.¹

Černá smrt a židovské obce

V letech 1348–1349 zasáhla Evropu pandemie moru, černá smrt. Lidé hledali viníky a terčem se stali Židé, které obviňovali z otravování studní. Po celé západní Evropě se šířily pogromy. V říšských městech Karel tyto násilnosti trpěl: v Augsburku město po masakru omilostnil, ale požadoval židovskou daň, a v Norimberku v roce 1349 předem vyhlásil amnestii na veškeré násilí proti Židům, načež 5. prosince 1349 bylo zavražděno 560 Židů. Židé byli podle středověkého práva služebníky královské komory, kterou mohl panovník zastavit.¹

V zemích Koruny české Karel Židy chránil, takže pogromy se jim až na ojedinělé výjimky (Cheb) vyhnuly. Důvody byly především ekonomické, protože židovské obce platily daně do královské pokladny.¹

Stavby Karla IV. a proměna Prahy

Co postavil Karel IV.? Odpověď zní: celé nové město. Karel věnoval Praze mimořádnou péči, protože z ní chtěl udělat důstojné císařské sídlo. K nejdůležitějším stavbám a založením patří:

• Katedrála sv. Víta – základní kámen položen 21. listopadu 1344 Karlem a jeho otcem Janem; na stavbě pracovali architekti Matyáš z Arrasu a od roku 1356 Petr Parléř;¹⁶
• Kostel Panny Marie Sněžné – založen 1347;¹
• Nové Město pražské – 1348, asi 360 hektarů;¹³
• Univerzita Karlova – založena 7. dubna 1348, první univerzita na sever od Alp a ve střední Evropě;¹⁷
• Hrad Karlštejn – od 1348 jako klenotnice korunovačních klenotů a relikvií;¹⁸
• Kamenný most (Karlův most) – základní kámen položen 9. července 1357 jako náhrada za povodní zničený románský Juditin most;¹⁹
• Karlovy Vary – lázně založené kolem roku 1350, městská práva 1370;¹
• Hrady po celé zemi – Radyně (kolem 1356), Kašperk (1356), Hrádek u Purkarce a další; mimo Čechy Lauf u Norimberka a Tangermünde v Braniborsku;¹
• Máchovo jezero – rybník založený roku 1366 u Bezdězu.¹

Nové Město pražské: plánované velkoměsto

Nové Město bylo založeno 8. března 1348 na ploše asi 360 hektarů, takže se Praha rozrostla na jedno z největších měst Evropy. Mělo široké ulice a velká tržiště: Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). Opevnění tvořily hradby, jejichž základní kámen Karel položil krátce po založení města. Nové Město získalo stejná privilegia jako Staré Město pražské.¹³

Karlův most: nejstarší dochovaný pražský most

Kamenný most, později nazývaný Karlův, začal vznikat 9. července 1357, kdy byl položen základní kámen. Nahradil románský Juditin most z 12. století, který zničila povodeň. Měl spojit Staré Město s Malou Stranou a Pražským hradem. Stavba pokračovala po Karlově smrti a dokončena byla až na počátku 15. století. Sochy, které dnes most zdobí, přibyly až v 17. a 18. století.¹⁹

Karlštejn: hrad pro koruny a relikvie

Stavba hradu Karlštejn byla zahájena 10. června 1348. Hrad měl být nedobytnou pevností, která střeží říšské a české korunovační klenoty a také relikvie svatých. Nejposvátnější částí je kaple sv. Kříže, kde byly uloženy nejcennější poklady, a hrad zdobí cyklus deskových obrazů mistra Theodorika. Karlštejn dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám v zemi.¹⁸

Univerzita Karlova: proč ji Karel založil

Zakládací listina univerzity z 7. dubna 1348 patří do souboru čtrnácti privilegií uzavřeného toho dne. Vychází z papežské buly Klementa VI. Karel chtěl, aby ti, kdo „bez přestání lační po plodech věd“, nemuseli hledat vzdělání v cizině. Šlo o první univerzitu ve střední Evropě a dnes nejstarší univerzitu v České republice. Karel ji koncipoval podle vzoru pařížské univerzity, kde sám studoval.¹⁷

Připojování území: Koruna česká největší v dějinách

Karel systematicky rozšiřoval území Koruny české. Dne 7. dubna 1348 začlenil z titulu římského krále slezská vévodství do trvalého svazku s českými zeměmi. Sňatkem s Annou Svídnickou získal pro Čechy Horní a Dolní Lužici a po její smrti Svídnicko a Javorsko. Sňatkem s Annou Falckou připojil Horní Falc, takzvané Nové Čechy. V letech 1371–1373 po konfliktu s Wittelsbachy získal Braniborsko, za které zaplatil 200 000 zlatých v hotovosti (celkově asi půl milionu zlatých). Kvůli tomu si zřídil druhé sídlo v Tangermünde.¹¹⁰

Manželky a děti Karla IV.

Karel se oženil čtyřikrát a měl dvanáct legitimních potomků. Sňatky vždy sloužily politice: zajišťovaly spojenectví, připojovaly území a vytvářely dynastické vazby.¹

Blanka z Valois (1316–1348)

První manželka a družka dětských let, sestřenice francouzského krále. Sňatek se konal v roce 1329, do Prahy přijela v červnu 1334. Zemřela 1. srpna 1348 ve věku 32 let. Děti: Markéta (1335–1349), provdaná za uherského krále Ludvíka I. Velikého, a Kateřina (1342–1395), vévodkyně rakouská a braniborská markraběnka.¹¹¹

Anna Falcká (1329–1353)

Dcera falckraběte Rudolfa II. Sňatek v březnu 1349 přinesl Karlovi připojení Horní Falce a zlomil opozici Wittelsbachů. Dne 17. ledna 1350 porodila syna Václava, který ale zemřel v prosinci 1351. Anna zemřela 2. února 1353.¹¹²

Anna Svídnická (1339–1362)

Původně nevěsta Karlova malého syna Václava. Karel se s ní oženil 27. května 1353, čímž k českým zemím připojil Lužici a později Svídnicko. Porodila Alžbětu (1358–1373), Václava IV. (1361–1419), budoucího českého a římského krále, a chlapce, který zemřel hned po narození. Anna sama zemřela 11. července 1362 při porodu.¹¹³

Eliška Pomořanská (1346/1347–1393)

Čtvrtá manželka, vnučka polského krále Kazimíra III. Sňatek 21. května 1363 oslabil protilucemburskou koalici. Zrodila šest dětí: Annu (1366–1394), provdanou za anglického krále Richarda II., Zikmunda (1368–1437), pozdějšího uherského a českého krále a římského císaře, Jana Zhořeleckého (1370–1396), Markétu „Mladší“ (1373–1410) a syny Karla a Jindřicha, kteří zemřeli v kojeneckém věku. Eliška přežila Karla a zemřela v roce 1393.¹¹⁴

Děti Karla IV. přehledně

Karel měl dvanáct legitimních potomků, ale polovina z nich zemřela v dětství. Dospělosti se dožilo šest dětí:

Rodokmen Karla IV.

Karel IV. pocházel ze dvou královských rodů. Otcovská linie vedla k Lucemburkům a Brabantským, mateřská k Přemyslovcům a přes ně i k Habsburkům, protože babička Guta byla dcerou římského krále Rudolfa I.¹

• Otec: Jan Lucemburský (1296–1346), syn císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské;
• Matka: Eliška Přemyslovna (1292–1330), dcera Václava II. a Guty Habsburské;
• Děd z matčiny strany: Václav II., český a polský král, syn Přemysla Otakara II.;
• Babička: Guta Habsburská, dcera římského krále Rudolfa I.;
• Praděd: Přemysl Otakar II. (syn Václava I. a Kunhuty Štaufské), a z babiččiny strany Rudolf I. Habsburský;
• Sourozenci: Jan Jindřich (markrabě moravský), Anna (provdaná za Otu Habsburského) a další;
• Potomci: dvanáct dětí ze čtyř manželství (viz výše).

Zranění z roku 1350 a Karlova podoba

Karel IV. měřil asi 173 centimetrů a měl atletickou postavu. Z odborného zkoumání jeho kostry víme, že měl četná zranění: jizvu u kořene nosu poblíž pravého oka, zlomeniny loketní a lýtkové kosti a těžké zranění levého kolene. Kostra ukázala také, že měl až do smrti všechny zuby a jen jediný zubní kaz. V pozdním věku ho sužovala dna.¹

Na podzim roku 1350 utrpěl vážný úraz, patrně při rytířském turnaji, při kterém si zlomil dolní čelist a poranil krční páteř. Několik měsíců ležel ochrnutý, zahraniční kroniky psaly o otravě, zatímco domácí prameny mlčely. Lékaři ho pravděpodobně odborně ošetřili, ale postava se mu nahrbila a hlavou mohl otáčet jen celým tělem. Od května 1351 byl opět schopen vykonávat vládu.¹

Vyobrazení Karla se dochovala například v triforiu katedrály sv. Víta, na deskových obrazech a v karlštejnských cyklech. Vousy, delší vlasy a mírně ustupující čelo zřejmě odpovídají skutečnosti.¹

Osobnost: zbožný rytíř a chladný politik

Karel byl zbožný a sbíral relikvie, zároveň byl chladným, pragmatickým politikem, který neváhal měnit spojence. Mluvil plynule pěti jazyky: latinsky, francouzsky, německy, česky a italsky, což mu v diplomacii výrazně pomáhalo. Podle kronik byl neúnavným cestovatelem: po celý život projížděl střední Evropu v sedle nebo v kočáru.¹

Vyprávění o jeho životě známe především z latinské autobiografie Vita Caroli. Karel v ní líčí i své sny a zbožné zážitky a popisuje například, že po návratu do Čech neuměl česky. Dílo zachycuje autorovu vlastní verzi událostí a je proto třeba číst i další prameny, například kroniku Beneše Krabice z Weitmile.¹²

Smrt a pohřeb Karla IV.

Karel IV. zemřel v pondělí 29. listopadu 1378 na Pražském hradě, tři hodiny po západu slunce. V posledních letech ho sužovala dna, kvůli níž mohl spadnout z koně nebo ze schodů. Zlomenina krčku stehenní kosti ho upoutala na lůžko a příčinou smrti byl zápal plic. Poslední Karlovo nařízení z 2. listopadu 1378 se týkalo ochrany české mince před inflací.¹

Tělo bylo balzamováno, jedenáct dní vystaveno na katafalku na Pražském hradě a poté vezeno po různých místech Prahy, aby se mohli lidé rozloučit. Průvod měl podle kronikáře asi 7000 lidí a táhl se ze Starého Města až na Vyšehrad.¹

V pohřební řeči ho jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova poprvé označil za otce vlasti (Pater patriae). Karel je pohřben v sarkofágu uprostřed královské krypty v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jeho ostatky zkoumali koncem 20. století lékaři-antropologové Emanuel Vlček a Jiří Ramba.¹

Karel IV. v kultuře a paměti

Karlův mýtus v české kultuře posílily Nerudova Romance o Karlu IV., Vrchlického hra Noc na Karlštejně a její hudební filmová adaptace Zdeňka Podskalského z roku 1973, v níž krále ztvárnil Vlastimil Brodský. Karla zachycují i filmy Slasti Otce vlasti (1969), Královské řádění (1974), televizní Smrt císaře a krále Karla IV. (1978) a snímek České televize Hlas pro římského krále (2016) k sedmistému výročí narození, kde Karla hrál Kryštof Hádek.¹

Podoba panovníka je na české stokorunové bankovce od 30. června 1993. V anketě České televize Největší Čech z roku 2005 byl Karel zvolen největším z českých osobností s 68 713 hlasy, před Tomášem Garriguem Masarykem (55 040 hlasů).¹

Jak hodnotit Karla IV.

Hodnocení Karla IV. se liší podle úhlu pohledu. V českém prostředí převládá obraz otce vlasti a zlatého věku: panovník, který vybudoval Prahu, založil univerzitu a postavil zemi do čela Evropy. V pozadí tohoto obrazu však stojí pragmatický politik, který neváhal měnit spojence, uplácet kurfiřty a tolerovat pogromy v říšských městech, když mu to vyhovovalo.¹

Karel byl především říšský panovník: Čechy sice považoval za základ své moci, ale jeho politika směřovala k upevnění lucemburské dynastie v celé střední Evropě. Pokud jde o české země, přinesl jim postavení, které nikdy předtím ani potom neměly, s Prahou jako císařským sídlem. Na dynastickém plánu však Karel nakonec ztroskotal: jeho synové a nástupci čelili papežskému schizmatu, husitským válkám a po smrti Zikmunda v roce 1437 lucemburská dynastie vymřela po meči.¹

Nástupci a odkaz

Karlovým nástupcem se stal syn Václav IV., který byl římským králem od roku 1376. Karel kvůli tomu ve skutečnosti porušil vlastní Zlatou bulu a musel kurfiřty uplácet penězi a privilegii. Papežské schizma, které vypuklo po Karlově návratu z Francie, se podepsalo na vládě jeho syna Václava, a po smrti Václava IV. v roce 1419 nastoupil v českých zemích jeho bratr Zikmund.¹¹⁵

V českém národním povědomí zůstal Karel IV. symbolem zlatého věku. V anketě Česká televize v roce 2005 jej diváci zvolili Největším Čechem. Je vyobrazen na stokorunové bankovce, hrdinou je v básni Jana Nerudy Romance o Karlu IV., v hudební komedii Noc na Karlštejně (1973) i v řadě dalších filmů a seriálů.¹

Tituly a korunovace Karla IV. přehledně

• Markrabě moravský – 1333 (titul od otce);
• Římský (německý) král – zvolen 11. července 1346 u Rhensu, korunován 26. listopadu 1346 v Bonnu a znovu 25. července 1349 v Cáchách;
• Český král – korunován 2. září 1347 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic;
• Král lombardský – korunován 6. ledna 1355 v Miláně;
• Římský císař – korunován 5. dubna 1355 v Římě (císařovna Anna Svídnická korunována s ním);
• Král arelatský (burgundský) – korunován 4. června 1365 v Arles.

Život Karla IV. rok po roku

• 1316 – narození v Praze, křest jménem Václav;
• 1323 – odjezd do Francie, biřmování jménem Karel;
• 1329 – sňatek s Blankou z Valois;
• 1331–1333 – místodržitel v Itálii, vítězství u San Felice (25. 11. 1332);
• 1333 – návrat do Čech, markrabě moravský;
• 1335 – Visegrádská dohoda, narození dcery Markéty;
• 1336–1337 – správa Tyrolska, spor s otcem a útěk;
• 1341 – sněm uznal Karla za budoucího krále;
• 1344 – pražské arcibiskupství, základní kámen katedrály sv. Víta;
• 1346 – římský král, otec Jan padl u Kresčaku;
• 1347 – korunovace českým králem, smrt Ludvíka Bavora;
• 1348 – Nové Město, univerzita, Karlštejn, smrt Blanky;
• 1349 – sňatek s Annou Falckou, korunovace v Cáchách;
• 1350 – narození syna Václava, těžký úraz;
• 1353 – smrt Anny Falcké, sňatek s Annou Svídnickou;
• 1355 – císařská korunovace v Římě;
• 1356 – Zlatá bula (Norimberk a Metz);
• 1357 – základní kámen Karlova mostu;
• 1359 – výzva církvi na říšském sněmu v Mohuči;
• 1362 – smrt Anny Svídnické;
• 1363 – sňatek s Eliškou Pomořanskou;
• 1365 – návštěva Avignonu, korunovace v Arles;
• 1367–1368 – římská jízda, obnovení papeže v Římě;
• 1370 – městská práva Karlových Varů;
• 1373 – Braniborsko připojeno k zemím Koruny české;
• 1376 – syn Václav IV. zvolen římským králem;
• 1377–1378 – cesta do Francie;
• 1378 – smrt v Praze 29. listopadu.

Zajímavosti o Karlu IV.

• Narodil se jako Václav, jméno Karel přijal teprve při biřmování ve Francii;¹
• Po návratu do Čech jako sedmnáctiletý údajně zapomněl češtinu a musel se ji učit znovu;¹²
• Za základní kámen Karlova mostu se tradičně uvádí datum 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut, které tvoří číselný palindrom 135797531;¹
• Karel byl prvním českým panovníkem, který se stal císařem;¹
• Pokus o kodifikaci českého práva, Maiestas Carolina, prý „shořel v krbu“, ale opisy se dochovaly;¹
• Karlštejn nesl původně úkol střežit říšské a české korunovační klenoty;¹
• Podle obrazu v kapli sv. Kateřiny je jeho nahrbená postava důsledkem úrazu z roku 1350;¹
• V roce 2005 byl zvolen Největším Čechem (68 713 hlasů).¹

Časté otázky

Kdy se narodil Karel IV.?

Karel IV. se narodil 14. května 1316 v Praze jako Václav. Podle kronikáře Petra Žitavského to bylo v časných ranních hodinách, sám Karel ve svém životopise uvádí pátou hodinu ranní.¹

Kdy zemřel Karel IV.?

Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na Pražském hradě na zápal plic po zlomenině krčku stehenní kosti. Je pohřben v katedrále sv. Víta.¹

Kolik měl Karel IV. manželek?

Čtyři: Blanku z Valois (sňatek 1329), Annu Falckou (1349), Annu Svídnickou (1353) a Elišku Pomořanskou (1363).¹

Kolik měl Karel IV. dětí?

Dvanáct legitimních dětí. Dospělosti se dožilo šest, mezi nimi Václav IV. a Zikmund Lucemburský. Přehled najdete v části Manželky a děti Karla IV.¹

Co postavil Karel IV.?

Založil Nové Město pražské a Univerzitu Karlovu (1348), nechal postavit hrad Karlštejn, kamenný most (dnešní Karlův most, 1357) a pokračoval ve stavbě katedrály sv. Víta. Založil i Karlovy Vary.¹

Kde je pohřben Karel IV.?

V královské hrobce uprostřed krypty katedrály sv. Víta na Pražském hradě.¹

Kdy vládl Karel IV.?

Římským králem byl od roku 1346, českým králem od roku 1347 (korunován 2. září 1347) a císařem od roku 1355 (korunován 5. dubna). Vládl do smrti v roce 1378.¹

Proč se Karlu IV. říká otec vlasti?

Označení Pater patriae zaznělo poprvé v pohřební řeči, kterou pronesl Vojtěch Raňkův z Ježova. Připomíná Karlovy zásluhy o rozkvět českých zemí.¹

Kde se narodil Karel IV.?

V Praze, pravděpodobně v domě U Štupartů poblíž kostela sv. Jakuba, protože Pražský hrad byl po požáru neobyvatelný.¹

Jak vypadal Karel IV.?

Měřil asi 173 cm a měl atletickou postavu s vousy a delšími vlasy. Po úrazu v roce 1350 se mu nahrbila záda a krk, takže hlavou otáčel celým tělem.¹

Jak zemřel Karel IV.?

Na zápal plic po pádu, při němž si zlomil krček stehenní kosti a byl upoután na lůžko. Zemřel 29. listopadu 1378.¹

Kdo byl Karel IV.?

Římský císař a český král z rodu Lucemburků (1316–1378), zakladatel Univerzity Karlovy a Nového Města pražského, autor Zlaté buly a první český císař.¹

Kdy byla založena Univerzita Karlova?

Zakládací listina je z 7. dubna 1348. Je nejstarší univerzitou v České republice a první ve střední Evropě.¹⁷