Pravěk (prehistorie)

Pravěk, odborně prehistorie, je nejstarší a zdaleka nejdelší období lidských dějin: od prvních kamenných nástrojů před zhruba 3,3 milionu let až do doby, než o dané oblasti začínají psát písemné prameny. V Evropě se tradičně dělí na dobu kamennou (paleolit, mezolit, neolit, eneolit), dobu bronzovou a dobu železnou.¹²⁴ Protože se o něm nedochovaly žádné vlastní zápisy, poznáváme ho z archeologických nálezů, přírodovědných metod a v posledních letech i z dávné DNA. Konec pravěku není ve světě jednotný: v Mezopotámii jím byl vznik písma kolem přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l., v českých zemích se pravěk obvykle klade do doby kolem počátku letopočtu, případně až do raného středověku.¹²

Pravěk stručně

Pravěk zabírá více než 99 % lidské minulosti. Dějiny psané písmem jsou jen posledních zhruba pět tisíc let, zatímco předchůdci člověka vyráběli nástroje už před několika miliony let. Pravěk proto není jedním příběhem, ale řadou velmi odlišných světů: lovci mamutů v ledové době, první zemědělci, metalurgové doby bronzové a keltští řemeslníci doby železné.¹²

• Co to je: období lidských dějin před vznikem písemných pramenů, poznávané archeologií a přírodními vědami;
• Kdy: od prvních kamenných nástrojů (asi před 3,3 mil. let) po vznik písma, který se v různých oblastech světa liší o tisíce let;
• Jak se dělí: na dobu kamennou, bronzovou a železnou, doba kamenná se dále dělí na paleolit, mezolit, neolit a eneolit;
• Hlavní zlomy: zvládnutí ohně, vznik druhu Homo sapiens, jeskynní umění, zemědělství, kovy;
• V Česku: nálezy z Dolních Věstonic a Předmostí, první zemědělci kultury s lineární keramikou, únětická kultura, Keltové a Germáni;
• Čím se zkoumá: vykopávkami, radiouhlíkovým datováním, dendrochronologií, analýzou dávné DNA a izotopů.

Co je pravěk a co znamená prehistorie

České slovo pravěk a cizí slovo prehistorie označují totéž: dobu před písemnými prameny. Slovo „prehistorický“ se objevuje v 19. století ve francouzštině a angličtině (v angličtině je doloženo od roku 1836).² Hranice mezi pravěkem a dějinami (historií v užším smyslu) je dána právě dostupností psaných zpráv, nikoli nějakou změnou v životě lidí.

Z toho plyne podstatná věc: konec pravěku je v každé oblasti jiný. V Mezopotámii a v Egyptě se psalo už na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l., zatímco v Evropě severně od Alp se první písemné zprávy objevují až díky řeckým a římským autorům v posledních staletích před naším letopočtem. Archeologové proto pro období, o němž existují jen krátké zprávy cizinců, někdy používají termín protohistorie.¹²

Pravěk se liší od starověku, který se běžně pojímá jako období prvních písemných států a civilizací (Egypt, Mezopotámie, Řecko, Řím). V českých školních osnovách se tradičně pravěk a starověk probírají společně, ale metodicky jde o odlišné obory: pravěk zkoumá především archeologie, starověk také filologie a historie.¹

Kdy byl pravěk: časová osa a periodizace

Pravěk se v Evropě dělí podle převládajícího materiálu nástrojů na tři velké věky. Toto „systém tří věků“ vymyslel dánský archeolog Christian Jürgensen Thomsen, který podle něj od roku 1816 uspořádal sbírky v Kodani a roku 1836 jej publikoval.²³ Doba kamenná se od 19. století dělí na starší (paleolit), střední (mezolit) a mladší (neolit), k nimž kontinentální a česká archeologie přidává ještě eneolit, tedy dobu měděnou.¹³

Letopočty jsou vždy přibližné a liší se podle regionu: nové technologie se šířily pomalu a některé oblasti přešly na kov o tisíce let později než jiné. Níže uvedená časová osa odpovídá běžnému vymezení pro střední Evropu a české země, zaokrouhlenému na staletí.¹³

• Paleolit (starší doba kamenná): od prvních nástrojů před ~3,3 mil. let do konce poslední doby ledové, asi do 10 000 př. n. l.;
• Mezolit (střední doba kamenná): přibližně 10 000–5500 př. n. l., doba lovců a sběračů po ústupu ledovců;
• Neolit (mladší doba kamenná): ve střední Evropě přibližně 5500–4300 př. n. l., první zemědělci (na Předním východě už od ~9500 př. n. l.);
• Eneolit (pozdní doba kamenná, doba měděná): přibližně 4300–2200 př. n. l., první kovy a velké sociální rozdíly;
• Doba bronzová: přibližně 2200–800 př. n. l.; únětická kultura, mohylová a popelnicová kultura;
• Doba železná: přibližně 800 př. n. l. až přelom letopočtu; starší doba železná (halštat) a mladší (latén, Keltové);
• Doba římská a stěhování národů: 1.–6. století n. l., na pomezí pravěku a středověku; česká archeologie ji obvykle řadí k pravěku, ve světových přehledech patří do dějin.

Jak víme, co se v pravěku dělo: metody poznání

Bez písemných pramenů závisí poznání pravěku na hmotných stopách: kamenných nástrojích, keramice, kostech, ohništích, stavbách, hrobech a změnách krajiny. Archeologie dokáže víc, než by se zdálo, ale její závěry vždy jsou interpretací, často s více možnými výklady.²

Archeologie a dějiny oboru

Moderní zkoumání pravěku vzniklo v 19. století. Systém tří věků spojil Thomsen s hospodářským vývojem a v 50. letech 19. století se ukázalo, že člověk je mnohem starší než biblická chronologie.²²³ V roce 1856 byly v údolí Neandertalu u Düsseldorfu nalezeny kosti, které dostaly jméno podle lokality, v roce 1868 pak ve Francii nálezy Cro-Magnonů, tedy raných anatomicky moderních lidí. Pojmy paleolit a neolit zavedl v roce 1865 britský přírodovědec John Lubbock.²

V českých zemích se na zkoumání pravěku podíleli Jindřich Wankel (Býčí skála, Předmostí), Karel Jaroslav Maška (Šipka, Předmostí), Karel Absolon (Moravský kras, Dolní Věstonice) a později Bohuslav Klíma, Bedřich Soudský (Bylany) a Jan Filip, autor syntézy o Keltech.⁸⁹¹⁰²⁰

Radiouhlíkové datování a dendrochronologie

Zásadní zlom přinesla radiouhlíková metoda (C-14), kterou koncem 40. let 20. století vyvinul Willard Libby (Nobelova cena 1960). Měří úbytek radioaktivního izotopu uhlíku v organických zbytcích, a dokáže tak datovat věci staré až zhruba 50 000 let. Letopočty se dnes kalibrují, protože množství C-14 v atmosféře v čase kolísalo. Nejpřesnější kalibraci poskytují letokruhy stromů: dendrochronologie dokáže datovat dřevo s přesností na rok a s její pomocí se kalibruje i radiouhlík.²⁴

Pro období starší než 50 000 let se používají jiné metody, například datování pomocí draslíku a argonu u vulkanických vrstev, termoluminiscence a luminiscenční datování u zpálených předmětů a sedimentů. Datování je klíčové: příběh o tom, jak dlouho žili neandertálci vedle moderních lidí, se v posledních letech výrazně změnil právě díky zpřesněným datům.⁷

Dávná DNA a izotopy

Od roku 2010 přináší převratné poznatky analýza dávné DNA. Genom neandertálce byl publikován v roce 2010 a ukázal, že lidé mimo Afriku mají v genomu zhruba 1–4 % neandertálské DNA (novější odhady se pohybují kolem 2 %). Ve stejném roce byl na základě DNA z kosti z Denisovy jeskyně v Altaji objeven dosud neznámý lidský druh, denisovan.⁶⁴⁰

Genetika také změnila výklad pravěkých migrací. Studie z let 2015–2018 ukázaly, že první zemědělci v Evropě přišli z Anatolie a že v době kolem 3000 př. n. l. proběhla velká migrace lidí ze stepí severně od Černého moře.¹⁶²⁸ Izotopové analýzy kostí navíc prozrazují, co lidé jedli, odkud pocházeli a zda se během života stěhovali.²

Doba kamenná

Doba kamenná je nejdelší část pravěku, trvá více než 99 % času, po který lidé nástroje vyrábějí. Název se odvozuje od materiálu, z něhož se vyráběly hlavní nástroje a zbraně, tedy z pazourku, křemene, rohovce a dalších hornin; stejně důležité ale bylo dřevo, kost, paroží a kůže, které se dochovaly mnohem hůř.³

Paleolit: starší doba kamenná

Paleolit zahrnuje drtivou většinu lidské minulosti a odpovídá geologickému období pleistocénu, které bylo provázeno střídáním dob ledových a meziledových. Nejstarší dosud známé kamenné nástroje pocházejí z lokality Lomekwi 3 v Keni a jsou staré asi 3,3 milionu let, tedy starší než rod Homo. Kdo je vyráběl, nevíme jistě; mohli to být australopitékové, nebo Kenyanthropus platyops, jehož zbytky se našly poblíž.⁴

Za první nástroje dostatečně rozšířené na to, aby dostaly jméno, se považuje oldowanská industrie (asi 2,6 mil. let), jednoduché odštěpky a sekáče. Zhruba před 1,7 miliony let se objevují symetricky opracované pěstní klíny, nástroje acheuléenu, které vyráběl především Homo erectus a které se používaly stovky tisíc let beze změny. Homo erectus byl prvním lidským druhem, který opustil Afriku a rozšířil se do Asie a Evropy.²³

Oheň, lov a první dřevěné oštěpy

Zvládnutí ohně patří k největším průlomům pravěku. Nejstarší doklady kontrolovaného ohně, například z jeskyně Wonderwerk v Jižní Africe nebo z lokality Gesher Benot Ya’aqov v Izraeli (asi před 790 000 lety), jsou sporné a řídké. Spolehlivě a široce doložený je oheň až od doby před zhruba 400 000–300 000 lety a u anatomicky moderních lidí se stává běžným asi před 125 000 lety. Oheň znamenal teplo, ochranu před predátory, možnost vařit a prodloužit využitelnost potravy.³⁴

Z německého Schöningenu pocházejí dřevěné vrhací oštěpy staré podle dosavadních datování zhruba 300 000–337 000 let (novější studie z roku 2025 navrhuje i mladší stáří), které patří k nejstarším dochovaným loveckým zbraním na světě a dokládají plánovaný kolektivní lov velkých zvířat.³³

Neandertálci a další lidské druhy

Neandertálci (Homo neanderthalensis) žili v Evropě a západní Asii od doby před zhruba 240 000 lety do doby asi před 40 000 lety (podle širšího vymezení jejich linie ještě dříve). Měli velký mozek, stavěli si přístřešky, vyráběli nástroje typické pro mousterien a v chladné krajině se dokázali obživit lovem. Nejde o hrubé předky člověka: s moderním člověkem sdíleli společné předky a v Evropě a Asii s ním dokonce vstupovali do styku a měli děti.²⁶

Datování z posledních let ukazuje, že neandertálci v západní Evropě vymizeli před 41 000 až 39 000 lety, tedy v době, kdy se tu rozšiřoval moderní člověk, ale příčiny jejich zmizení nejsou jednoznačně známé (viz kapitola o sporech).⁷ Souběžně žil v Asii denisovan, známý jen z několika kosterních zlomků a z genomu.⁴⁰

Vznik moderního člověka (Homo sapiens)

Druh Homo sapiens se vyvinul v Africe. Nejstarší nálezy, z marocké lokality Džebel Irhúd, jsou podle datování z roku 2017 staré asi 315 000 let a ukazují směs archaických a moderních znaků, takže podle nich se druh nevyvíjel v jedné oblasti, ale v celé Africe.⁵ Z Afriky se moderní lidé postupně rozšířili do Asie, Austrálie a zhruba před 45 000 až 40 000 lety do Evropy, kde se stali příslušníky tzv. mladšího paleolitu a kde se v kultuře aurignacienu, gravettienu a magdalenienu dochovaly první velká umělecká díla.²⁵

Poslední doba ledová a život lovců mamutů

Poslední doba ledová vrcholila před zhruba 26 000 až 20 000 lety, kdy ledovce pokrývaly severní Evropu a Britské ostrovy a střední Evropa byla chladnou stepí, kde žili mamuti, srstnatí nosorožci, soby, koně a bizoni. V takové krajině se lidé živili hlavně lovem velkých stádních zvířat a ve skupinách o několika desítkách lidí táhli za potravou. Mamut poskytoval maso, tuk, kůže, kosti na stavbu obydlí, kly na nástroje a šperky i palivo.³⁷

Ledová doba skončila před zhruba 11 700 lety, kdy začíná holocén, geologické období, v němž žijeme. Oteplení změnilo krajinu: tundru a step vystřídaly lesy a velká stáda zmizela.³⁷

Mezolit: střední doba kamenná

Mezolit je přechodné období lovců a sběračů v lesnaté krajině po konci doby ledové. Lidé lovili jelena, divoká prasata a ptáky, rybařili a sbírali lesní plody a ořechy. Typické jsou mikrolity, drobné pazourkové nástroje zasazované do dřevěných a kostěných násad, a rozšíření luku a šípu. Člověk také zdomácnil první zvíře, psa: kostra psa a dvou lidí z německého Bonn-Oberkasselu, stará asi 14 000 let, patří k nejstarším jednoznačným dokladům soužití člověka a psa.³³⁶

Zatímco na Předním východě už zemědělství vznikalo, ve střední Evropě trval mezolit až do přibližně 5500 př. n. l. Tato doba je pro archeology těžko uchopitelná, protože lovecké tábory se dochovaly jen v podobě drobných stop; to je jeden z důvodů, proč se mezolit bádá hůře než předchozí a následující období.³

Neolitická revoluce: vznik zemědělství

Neolitická revoluce, pojem zavedený australským archeologem Vere Gordonem Childem ve 30. letech 20. století, označuje přechod od lovu a sběru k zemědělství a chovu zvířat. Na Předním východě se tak stalo v 10. až 9. tisíciletí př. n. l., kdy lidé začali pěstovat pšenici a ječmen a chovat ovce, kozy, později skot a prasata. Neznamenalo to jedinou „revoluci“, ale pomalý proces, který se odehrával nezávisle na více místech světa (kromě Předního východu například v Číně, v Mezoamerice a v Andách).¹⁴

Přechod k zemědělství měl dalekosáhlé důsledky: trvalá sídla, zásoby potravy, růst počtu obyvatel, rozdělení práce, majetek a dědičnost. Měl ale i vedlejší účinky, například horší zdravotní stav prvních zemědělců (jednostranná strava, infekce od zvířat, hustší osídlení) a snad i první závažnější sociální nerovnost.¹⁴

Göbekli Tepe a Çatalhöyük

Že první monumentální stavby předcházely zemědělství, ukázal Göbekli Tepe v jihovýchodním Turecku. Německý archeolog Klaus Schmidt rozpoznal jeho význam v roce 1994 a systematické vykopávky začaly 1995. Kruhové stavby s T-pilíři vysokými 3 až 6 metrů (některé vážící až 20 tun) vznikly v 10.–9. tisíciletí př. n. l., zřejmě dřív, než se zde objevila první domestikovaná zvířata a rostliny. Vyhloubena je jen malá část areálu (asi 5 %).¹³

Z mladší doby pochází velké neolitické sídliště Çatalhöyük v Anatolii (asi 7500–5600 př. n. l.), v němž podle novějších odhadů žily v průměrném roce stovky lidí (600–800) v těsně nastavěných domech bez ulic; do domů se vstupovalo střechou a pod podlahami se pohřbívali mrtví.⁴¹

Zemědělci přicházejí do střední Evropy: kultura s lineární keramikou

První zemědělci se do střední Evropy dostali v 6. tisíciletí př. n. l. a nesou jméno podle keramiky zdobené rytými liniemi: kultura s lineární keramikou (LBK). Dlouhé domy s dřevěnou konstrukcí, často dlouhé desítky metrů, stály v nížinách na úrodných spraších (v českých zemích zpravidla pod 350 metrů nad mořem) poblíž vodních toků. Genetické studie ukázaly, že nešlo jen o šíření myšlenky: první zemědělci byli potomci lidí z Anatolie, kteří se do Evropy postupně přistěhovali a smísili se s místními lovci.¹⁵¹⁶

Zhruba kolem 5000–4900 př. n. l. nastal ve střední Evropě populační pokles a doklady o násilí: hromadný hrob v Talheimu (34 lidí) a nález ostatků více než tisíce lidí v Herxheimu, jehož výklad se mezi badateli liší. V Čechách patří k nejlépe prozkoumaným sídlištím Bylany u Kutné Hory a pohřebiště ve Vedrovicích na Moravě; kultura s lineární keramikou později přechází v kulturu s vypíchanou keramikou.¹⁵

Eneolit: doba měděná a první kovy

Eneolit (z latinského aeneus, měděný) je období, kdy se vedle kamene začíná používat měď. Nejstarší metalurgie mědi vznikla na Balkáně v 5. tisíciletí př. n. l., v sídle vinčanské kultury a v okolí. Varnská nekropole v Bulharsku, objevená v roce 1972, ukrývala hroby s nejstarším známým zpracovaným zlatem v Evropě (asi 4600–4200 př. n. l.), což dokládá vznik společenské elity.²⁹

Pro střední Evropu je typické postupné střídání kultur: kultura nálevkovitých pohárů, kultura řivnáčská, badenská, kultura kulovitých amfor, a od 3. tisíciletí př. n. l. kultura se šňůrovou keramikou a zvoncovitých pohárů. Zároveň se objevuje vozové kolo, tažná zvířata a dálkový obchod. Velké stavby jako Stonehenge, jehož první fáze (kruhový val a příkop) vznikla kolem 3100 př. n. l. a hlavní kamenné bloky byly postaveny v letech 2600–2400 př. n. l., ukazují, že společnosti byly schopné organizovat tisíce lidí.¹³⁰

Ötzi, ledový muž z doby měděné

Nejznámější osobností eneolitu je Ötzi, muž, který zemřel v Ötztalských Alpách zhruba kolem roku 3230 př. n. l. a jehož zmrzlé tělo našli v roce 1991 němečtí turisté Helmut a Erika Simonovi. Měl při sobě měděnou sekeru, luk a toulec a v rameni mu vězela šipka, která ho nejspíš zabila. Zachovaly se i jeho oděv a obsah žaludku, takže jde o jedinečný pohled na každodennost doby měděné.¹⁷

Šňůrová keramika, zvoncovité poháry a velká migrace

Kolem roku 2900 př. n. l. se ve střední Evropě rozšířila kultura se šňůrovou keramikou. Studie dávné DNA z roku 2015 ukázaly, že u nositelů této kultury je velký podíl původu ze stepního okolí Černého a Kaspického moře (kultura jamová) a že šlo o masivní migraci. To je jeden z hlavních argumentů pro hypotézu, že odtud se šířily indoevropské jazyky, přestože je to dosud debatovaná otázka.¹⁶²⁸³⁹

Fenomén zvoncovitých pohárů (od zhruba 2800 př. n. l., ve střední Evropě do asi 2300 př. n. l.) se šířil po celé západní a střední Evropě. Genetická studie z roku 2018 ukázala, že v Británii došlo během několika staletí po příchodu nositelů zvoncovitých pohárů k výměně většiny genofondu (podle odhadů asi 90 %), zatímco šíření kultury a šíření lidí nemusely vždy splývat.²⁷³⁸

Doba bronzová

Doba bronzová je pojmenována podle slitiny mědi a asi 10 % cínu. Bronz je tvrdší než čistá měď a lépe se odlévá, ale cín je vzácný: v Evropě se těžil například v Krušných horách a v Cornwallu, a proto bylo nutné jej obchodně rozvážet na velké vzdálenosti. Vznikly tak obchodní stezky, které spojovaly Baltské moře (jantar) s Alpami, Balkánem a Středomořím.¹¹⁸

V Přední Asii a východním Středomoří nastala doba bronzová už kolem 3300 př. n. l. a v ní vznikla první města a písmo. Ve střední Evropě se rozvíjí od zhruba 2200 př. n. l. a trvá do doby kolem 800 př. n. l. Od mladší doby bronzové se rozšiřují opevněná hradiště a nálezy hromadných depotů bronzových předmětů.¹²

Únětická kultura

Nejvýznamnější starobronzovou kulturou střední Evropy je únětická kultura (asi 2300–1700 př. n. l.), pojmenovaná podle pohřebiště v Úněticích u Prahy, které v 70. letech 19. století prozkoumal Čeněk Ryzner a v roce 1880 publikoval. Její území sahalo od Warty na severu po Dunaj na jihu. Lidé žili v otevřených osadách, pohřbívali na pohřebištích do několika desítek hrobů, často ve skrčené poloze, a ovládali obchodní stezky: jantar putoval na jih a alpská měď na sever.¹⁸

Mohylová a popelnicová kultura

Ve střední době bronzové (asi 1600–1300 př. n. l.) se rozšířily mohylové kultury, které pohřbívaly pod mohylami. Na ně navázaly kultury popelnicových polí (asi 1300–800 př. n. l.), pojmenované podle zvyku spalovat mrtvé a ukládat popel do nádob na rozsáhlých pohřebištích. Právě pro mladší dobu bronzovou jsou typická opevněná sídla, bohaté depoty a bronzové šperky i zbraně, což svědčí o rostoucích sociálních rozdílech i o ozbrojených střetech.¹²

Nebraský disk a Stonehenge

Mezi nejslavnější nálezy doby bronzové patří Nebraský disk, bronzový kotouč zdobený zlatými symboly slunce, měsíce a hvězd (včetně Plejád), nalezený v roce 1999 nedaleko německého Nebry a datovaný zhruba do let 1800–1600 př. n. l. Jde o jedno z nejstarších známých konkrétních zobrazení nebeských těles.¹⁹

Doba železná: halštat, latén a Keltové

Železo se nepoužívalo jako první kov, protože k jeho zpracování je třeba vyšší teplota a pokročilejší technologie, ale bylo mnohem dostupnější než cín a bronz. Rozšíření železa v Evropě znamená prohloubení rozdílů mezi bohatou elitou a ostatními, ale také levnější nástroje a zbraně pro mnohem širší vrstvy lidí.¹²

Halštatská kultura

Starší doba železná (asi 800–450 př. n. l.) se označuje jako halštat podle pohřebiště nedaleko solné těžby v rakouském Hallstattu, kde od roku 1846 vedl vykopávky Johann Georg Ramsauer. Halštatská společnost byla výrazně rozvrstvená: v elitních hrobech se nacházejí meče, vozy a importované zboží ze Středomoří a v knížecích sídlech se objevují opevněná hradiště.³¹

Na Moravě se halštatská doba pojí s Býčí skálou v Moravském krasu. Jindřich Wankel zde od roku 1867 zkoumal jeskyni a roku 1872 v její vstupní části objevil více než 40 koster a bronzovou sošku býčka (nalezenou už roku 1869 bratry Felkovými). Dlouho se předpokládalo, že šlo o jednorázovou rituální oběť, nový výzkum z roku 2020 však ukazuje spíše na dlouhodobě využívané pohřebiště halštatských elit z doby kolem 575–450 př. n. l.²⁰

Latén a Keltové

Mladší doba železná, latén (od ~450 př. n. l. do přelomu letopočtu), je pojmenována podle lokality u Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku, kde byly od roku 1857 nalezeny množství kovových předmětů. Souvisí s expanzí Keltů, kteří se rozšířili od Atlantiku po Podunají a Anatolii. Pro laténskou kulturu je typické výrazné umění s rostlinnými a geometrickými motivy, hrnčířský kruh, razba mincí a ve 2.–1. století př. n. l. vznik rozsáhlých opevněných center, tzv. oppid.³²²²

Pravěk v českých zemích

České země se v pravěku nacházely na pomezí atlantské, středomořské a východoevropské oblasti a leží na křižovatce obchodních cest, takže jejich osídlení doložené archeologií sahá od nejstarších lovců přes všechny pravěké kultury až po příchod Slovanů. Několik lokalit je světově významných, především nálezy z jižní Moravy z období mladého paleolitu.¹⁸⁹

Nejstarší osídlení a neandertálci

Nejstarší stopy člověka na území Česka se kladou do starého pleistocénu: na Stránské skále u Brna jde o nálezy asi 600 000 let staré (Homo erectus, nástroje z rohovce a pálené kosti), na Zlatém kopci v Přezleticích u Prahy o dosud nejistě datovaná sídliště raných lidí; datování i výklady jsou předmětem odborných diskusí. Neandertálci obývali jeskyně Moravského krasu: z Kůlny u Sloupu pochází úlomek čelisti dospívajícího chlapce starý asi 120 000 let (nález z roku 1965) a čelist neandertálského dítěte ve věku 8–10 let našel v roce 1880 Karel Jaroslav Maška v jeskyni Šipka u Štramberka.⁴⁴⁴⁵⁴⁶

Dolní Věstonice a Pavlov: lovci mamutů

Dolní Věstonice a sousední Pavlov na jižní Moravě patří k nejvýznamnějším lokalitám mladého paleolitu na světě. Stopy po osídlení lovců mamutů z kultury gravettien, staré zhruba 25 000 až 30 000 let, zahrnují zbytky obydlí, ohniště, tisíce kamenných nástrojů a řadu uměleckých předmětů. Od roku 2008 je lokalita národní kulturní památkou.⁹

Nejslavnějším nálezem je Věstonická venuše, 11 centimetrů vysoká soška nahé ženy vypálená z hlíny s příměsí vápence, kostí a uhlíků. Byla nalezena 13. července 1925 (zpravidla se připisuje Karlu Absolonovi, ve skutečnosti ale kopali dělníci Josef Seidl a Emanuel Dania) a je stará 29 000 až 25 000 let. Považuje se za nejstarší známou keramickou figurku světa a vyvrátila domněnku, že paleolitičtí lidé keramiku neznali. Originál je uložen v Moravském zemském muzeu v Brně a vystavuje se jen výjimečně.⁸

Z Dolních Věstonic pochází také věstonická vrubovka, vlčí vřetenní kost s 57 zářezy, z nichž prvních 25 je seskupeno po pěti, nalezená roku 1937 a často vykládaná jako raný pokus o počítání, ačkoli její význam není jistý. Proslulé je i trojité pohřebiště tří mladých lidí, které bylo podle novějších dat staré přibližně 30 000 let.⁹

Předmostí u Přerova

Lokalita Předmostí u Přerova je dalším velkým nalezištěm lovců mamutů. Vykopávky tu zahájil Jindřich Wankel v roce 1880, nejvýznamnější objevy učinil v letech 1894–1895 Karel Jaroslav Maška, kdy našel společný hrob asi dvaceti lidí. Lokalita je stará asi 25 000 let a vydala mimo jiné rytinu stylizované ženské postavy na mamutím klu a sošku mamuta.¹⁰

První zemědělci a neolit v Čechách a na Moravě

Neolit přinesli do českých zemí kolem roku 5500 př. n. l. nositelé kultury s lineární keramikou. Žili v dlouhých domech v otevřených nížinných osadách, pěstovali pšenici, ječmen a luštěniny a chovali skot, ovce, kozy a prasata. Po nich následovaly kultura s vypíchanou keramikou, lengyelská kultura a další skupiny, které budovaly také kruhové příkopové útvary, tzv. rondely, jejichž účel nebyl dosud spolehlivě objasněn (pravděpodobně kultovní nebo společenský).¹¹⁵

Doba bronzová v Čechách

Starší dobu bronzovou reprezentuje únětická kultura, jejíž jméno je odvozeno od lokality v Úněticích u Prahy. Středočeská oblast patřila k jejím jádrovým územím a zdejší obyvatelé kontrolovali významné obchodní stezky. Po ní následovala mohylová kultura a kultury popelnicových polí, které se vyznačují bohatými depoty bronzu a rozsáhlými pohřebišti.¹⁸

Keltové a oppida: Bójové v Čechách

Keltové, v Čechách kmen Bójů, dali zemi jméno v antické podobě Boiohaemum, tedy domov Bójů, z čehož se odvozuje i latinský název Bohemia. Podle dostupných údajů osídlili střední a severozápadní Čechy zhruba ve 4. století př. n. l.²¹

Ve 2. a 1. století př. n. l. vznikla velká opevněná centra, oppida, která sloužila jako výrobní, obchodní a správní střediska. V Čechách k nim patří Stradonice u Berouna, Závist u Zbraslavi, Třísov u Českého Krumlova, Hrazany a Nevězice, na Moravě Staré Hradisko u Prostějova.²² Ve Stradonicích se razily zlaté mince, tzv. keltské duhovky, a keltské sochařství představuje například kamenná hlava z Mšeckých Žehrovic, nalezená v květnu 1943 a vytvořená zhruba v polovině 3. století př. n. l.⁴³

Keltská moc v Čechách slábla od 2. století př. n. l. pod tlakem germánských kmenů a podle dostupných údajů asi mezi 60 a 40 př. n. l. zasadili Bójům těžkou porážku Dákové. Na přelomu letopočtu už v Čechách převažovali Germáni.²¹

Germáni, Markomani a konec českého pravěku

Kolem roku 9 př. n. l. vedl král Marobud kmen Markomanů z Pomohaní do Čech, kde vytvořil mocný kmenový svaz; římští autoři, zejména Velleius Paterculus a později Tacitus, o něm psali jako o nebezpečném sousedovi říše.²⁵ Markomanské války (166–180 n. l.) mezi Římem a germánskými kmeny zasáhly také jižní Moravu, kde u Mušova stálo římské vojenské tábořiště (přibližně z druhého století n. l.).²⁶⁴²

Pravěk v českých zemích bývá v běžných školních výkladech ukončen kolem počátku letopočtu, ale v odborné archeologii se často řadí až do konce stěhování národů v 6. století, kdy se do země začali stěhovat Slované a začíná raný středověk. Je to konvence, ne přírodní hranice.¹

Pravěké umění: jeskynní malby a venuše

Pravěké umění se objevuje mnohem dříve, než se dřív předpokládalo. Z doby asi před 40 000 lety pocházejí první velkolepé soubory z Evropy, například Löwenmensch, soška lva s lidským tělem z jeskyně Hohlenstein-Stadel v Německu vyřezaná z mamutoviny, stará podle radiouhlíkového datování 35 000 až 41 000 let.³⁵

Malby ve francouzské jeskyni Chauvet-Pont d’Arc jsou staré přibližně 36 000 let a zobrazují lvy, nosorožce a koně s nečekanou dokonalostí. Ještě starší malbu objevil tým Adama Brumma v indonéské jeskyni Leang Tedongnge na Sulawesi: kresba divokého prasete je stará nejméně 45 500 let a patří k nejstarším dochovaným figurativním obrazům světa.¹¹¹²

Typickým uměním mladého paleolitu jsou ženské sošky, tzv. venuše, vyřezávané z mamutoviny nebo kamene a v případě Věstonické venuše vypálené z hlíny. Jejich význam neznáme: mohly být symbolem plodnosti, ochranným talismanem, ale i autoportrétem nebo hračkou. Označení „venuše“ je moderní a poněkud zavádějící, protože s římskou bohyní nemají nic společného.⁸

Jak žili lidé v pravěku

Strava, obydlí a společnost

Lovci a sběrači žili v malých mobilních skupinách o několika desítkách lidí. Obydlí byla od jeskyní a přístřešků po stany z kůže a stavby z mamutích kostí. Společnost byla pravděpodobně relativně egalitární, a to i proto, že majetek se přenášel obtížně; teprve zemědělství a usedlý život přinesly velké zásoby, majetek a výraznou nerovnost.²¹⁴

První zemědělci žili v dlouhých domech a jedli obilí, luštěniny a mléčné produkty; později se rozšířily i vozy a hrnčířský kruh. Pohřebiště a depoty z doby bronzové a železné ukazují na vznik vládnoucí elity a bojovnické společnosti.²¹⁴

Víra a rituály

O pravěké víře víme velmi málo, protože nemáme žádné texty. Pohřby s přídavky, sošky, jeskynní kresby, rondely, monumentální stavby jako Göbekli Tepe a Stonehenge i oběti v jeskyni jako Býčí skála ukazují, že lidé měli složité představy o světě, mrtvých a přírodních silách, ale jejich obsah rekonstruujeme jen nepřímo a hypoteticky.¹³²⁰³⁰

Zdraví, násilí a délka života

Nízká průměrná délka života v pravěku, někdy uváděná na 25–35 let, je dána hlavně vysokou dětskou úmrtností; lidé, kteří přežili dětství, mohli dožít šedesáti let i více. Kosterní nálezy dokládají zranění, zlomeniny, zubní choroby a u prvních zemědělců i nedostatek výživy. Násilí patřilo k pravěkému životu v různé míře: hromadné hroby z Talheimu nebo Herxheimu prozrazují, že ozbrojené střety nebyly neznámé, ale míru a příčiny násilí odborníci stále diskutují.¹⁵

Obchod a technologie

Pravěcí lidé obchodovali na překvapivě velké vzdálenosti. Pazourek, jantar, sůl, kovy a ozdobné mušle putovaly stovky kilometrů. Příkladem je jantarová stezka, kterou se baltský jantar dostával do Středomoří, nebo alpská měď a krušnohorský cín v dobách bronzové.¹¹⁸

Spory a otevřené otázky

Pravěk je plný sporů. Nové nálezy a metody, zejména dávná DNA, mění zavedené výklady téměř každý rok.

Proč vymřeli neandertálci?

Neandertálci zmizeli před zhruba 40 000 lety, krátce poté, co se do Evropy rozšířil moderní člověk. Navrhovaná vysvětlení zahrnují konkurenci o zdroje, klimatické změny, malou početnost skupin a jejich izolaci, nemoci i postupné splynutí s přílivem moderních lidí. Že se oba druhy křížily, dokládá neandertálská DNA u dnešních lidí; zdá se tedy, že neandertálci nezmizeli beze zbytku.⁶⁷

Migrace, nebo šíření myšlenek?

Po desetiletí se archeologové přeli, zda se zemědělství či kovy šířily pohybem lidí, nebo přejímáním myšlenek. Dávná DNA ukázala, že obojí platí: zemědělství do Evropy přinesli přistěhovalci z Anatolie, ale zvoncovité poháry se v některých oblastech šířily i bez velké výměny obyvatel.¹⁶²⁷

Odkud se vzaly indoevropské jazyky?

Většina evropských jazyků, včetně češtiny, patří do indoevropské rodiny. Dvě hlavní hypotézy kladou její původ buď do stepí severně od Černého moře (stepní hypotéza), nebo do Anatolie spolu s prvními zemědělci. Genetické studie z let 2015 a později podporují spíše stepní hypotézu, ale shoda mezi lingvisty, archeology a genetiky dosud není úplná.¹⁶²⁸³⁹

Byla pravěká společnost matriarchální?

Představa o pravěkém matriarchátu, kterou vyvolaly zejména ženské sošky, se v 19. a 20. století stala populární, ale věda ji nepotvrdila. Žádný dosud známý archeologický nález jednoznačně neprokazuje, že by ženy vládly pravěkým společnostem; soška sama o společenském postavení žen nic nevypovídá.²⁸

Mýty a nedorozumění o pravěku

• „V pravěku žili lidé s dinosaury.“ Ne. Dinosauři (kromě ptáků) vyhynuli asi před 66 miliony let, první kamenné nástroje jsou staré asi 3,3 milionu let;²⁴
• „Pravěcí lidé bydleli jen v jeskyních.“ Jeskyně se dochovaly lépe než jiné stavby, a proto jejich význam zdánlivě převyšuje. Lidé žili také ve stanech, chatách a v obydlích z mamutích kostí, později v domech;²³
• „Pravěcí lidé byli hloupí a primitivní.“ Neandertálci i moderní lidé z doby ledové měli stejně velké mozky jako my a vytvářeli složité nástroje, hudbu a umění;²⁶
• „Lidé se vyvinuli z opic, které dnes žijí.“ Lidé a dnešní lidoopi mají společné předky, ale lidé se z žádného dnešního druhu opice nevyvinuli;²
• „Pravěk skončil všude stejně.“ Konec pravěku je dán písmem, ne změnou života, a liší se podle oblasti o tisíce let;¹²
• „Pravěcí lidé průměrně umírali ve třiceti.“ Průměr snižovala dětská úmrtnost, dospělí se dožívali mnohem vyššího věku;²¹⁵
• „Zemědělství bylo pokrokem pro všechny.“ Zemědělci často trpěli horším zdravím než lovci, výhoda přišla až s množstvím lidí a zásob.¹⁴

Významné osobnosti a objevy

• Christian Jürgensen Thomsen (1788–1865): dánský archeolog, autor systému tří věků;²³
• Willard Libby (1908–1980): vynálezce radiouhlíkového datování;²⁴
• Klaus Schmidt (1953–2014): objevitel významu Göbekli Tepe;¹³
• Jindřich Wankel (1821–1897): lékař a průkopník moravské archeologie (dánský badatel jej roku 1888 označil za „otce rakouské prehistorie“), badatel v Moravském krasu a v Předmostí;¹⁰²⁰
• Karel Jaroslav Maška (1851–1916): objevitel čelisti ze Šipky a hrobu v Předmostí;¹⁰
• Karel Absolon (1877–1960): badatel v Moravském krasu a v Dolních Věstonicích;⁸
• Čeněk Ryzner: prozkoumal únětické pohřebiště v Úněticích;¹⁸
• Ötzi (zemřel asi 3230 př. n. l.): ledový muž z Alp, nejlépe zachovalá pravěká mumie Evropy;¹⁷
• Věstonická venuše (asi 29 000–25 000 let): nejstarší známá keramická figurka na světě.⁸

Pravěk v číslech

• 3,3 milionu let stáří nejstarších kamenných nástrojů (Lomekwi 3);⁴
• asi 315 000 let stáří nejstarších nálezů Homo sapiens (Džebel Irhúd);⁵
• asi 300 000 let stáří oštěpů ze Schöningenu podle dosavadních datování (novější studie navrhuje i méně);³³
• asi 1–4 % neandertálské DNA u lidí mimo Afriku (novější odhady kolem 2 %);⁶
• 35 000–41 000 let stáří lva s lidským tělem (Löwenmensch);³⁵
• 11,1 cm výška Věstonické venuše, stará 29 000–25 000 let;⁸
• 57 zářezů na věstonické vrubovce;⁹
• asi 11 700 let od konce poslední doby ledové (začátek holocénu);³⁷
• 3–6 m výška pilířů v Göbekli Tepe;¹³
• asi 90 % nahrazení genofondu v Británii po zvoncovitých pohárech;²⁷
• asi 10 % podíl cínu v bronzu;¹
• 1991 rok objevu Ötziho;¹⁷
• 1936 rok, kdy Thomsen publikoval systém tří věků;²³
• 1960 rok, kdy Libby získal Nobelovu cenu za radiouhlíkové datování.²⁴

Slovník pojmů

• pravěk (prehistorie) – období před písemnými prameny;
• protohistorie – období, o němž existují jen stručné zprávy cizích pisatelů;
• paleolit, mezolit, neolit, eneolit – starší, střední, mladší a pozdní doba kamenná;
• neolitická revoluce – přechod k zemědělství a chovu zvířat;
• mikrolity – drobné pazourkové nástroje mezolitu;
• oppidum – velké opevněné keltské sídlo v době laténské;
• halštat, latén – starší a mladší doba železná;
• radiouhlíková metoda – datování podle úbytku izotopu uhlíku C-14;
• dendrochronologie – datování podle letokruhů;
• depot – uložený soubor předmětů, často z bronzu;
• rondel – kruhový příkopový útvar neolitu;
• gravettien, aurignacien – kultury mladého paleolitu.

Prameny a literatura

Z české literatury patří k základním přehledům Pravěk českých zemí v evropském kontextu Jana Bouzka (2005), Dějiny pravěké Evropy a Archeologický atlas pravěké Evropy (Buchvaldek a kol.) a Umělecké řemeslo v pravěku Jana Filipa (1997). Jan Filip je také autorem standardní syntézy Keltové ve střední Evropě (1956).¹

Z cizojazyčné literatury lze doporučit velké přehledy ke genetice a pravěku, především studie Haak a kol. (2015) a Allentoft a kol. (2015) o stepní migraci, Olalde a kol. (2018) o zvoncovitých pohárech a Green a kol. (2010) o genomu neandertálce. Aktuální poznatky o lokalitách jako Göbekli Tepe a Çatalhöyük přináší průběžně odborné časopisy.^6162728