Mezolit

Mezolit neboli střední doba kamenná je období pravěku mezi paleolitem a neolitem, kdy lidé v Evropě žili jako lovci, rybáři a sběrači v měnícím se, oteplujícím se světě po konci poslední doby ledové. V Evropě se začíná kolem roku 9600 př. n. l., s nástupem holocénu, a končí s příchodem zemědělství, ve střední Evropě zhruba kolem roku 5500 př. n. l., na severu až o tisíc let a víc později.¹²⁵ Typickými znaky jsou drobné kamenné nástroje (mikrolity), luk a šíp, lodě vydlabané z kmene, sezónní tábory a stále početnější pohřebiště.¹⁸

Mezolit stručně

Mezolit je poslední velké období pravěku, kdy v Evropě nikdo nežil ze zemědělství. Začíná s oteplením po poslední době ledové, kdy z tundry a stepi ustupují stáda sobů a koní a krajinu zabírá les. Lidé se na to přizpůsobili: lovili lesní zvěř, v mnoha oblastech se opírali o ryby, vodní ptáky a mořské plody a sbírali plody, semena a lískové ořechy. Jejich nástroje se zmenšily a zdokonalily, ale jejich osady byly malé a krátkodobé, a proto po nich zůstává mnohem méně stop než po paleolitu s jeho nápadnými kostěnými a rytými předměty nebo po neolitu s jeho vesnicemi a keramikou.¹²

• Kdy: zhruba 9600–5500 př. n. l. ve střední Evropě; na severu Evropy a na Britských ostrovech mezolit trvá do 5. a 4. tisíciletí př. n. l.;
• Kde se užívá: hlavně v evropské archeologii; pro Přední východ se častěji používá pojem epipaleolit;
• Kdo: malé, pohyblivé skupiny lovců, rybářů a sběračů;
• Co s sebou přinesl: mikrolity, luk, lodě z kmene, sezónní tábory, opakovaně užívaná pohřebiště;
• Jak skončil: šířením zemědělství, které do střední Evropy dorazilo kolem roku 5500 př. n. l. s kulturou s lineární keramikou.¹⁹

Název a vymezení: co je mezolit a proč je sporný

Střední doba kamenná: původ pojmu

Slovo mezolit pochází z řeckých slov mesos (střední) a lithos (kámen), česky se proto používá i název střední doba kamenná. Dělení pravěku na starší (paleolit) a mladší dobu kamennou (neolit) zavedl v roce 1865 John Lubbock. O rok později, v roce 1866, navrhl mezi ně vsunout další období Hodder Westropp.²

Nápad se ujímal pomalu, protože nebylo jasné, zda mezi dvěma velkými epochami vůbec něco je. Britští badatelé v čele s Johnem Evansem tvrdili, že se doby prolínají jako barvy duhy. Francouzský archeolog Gabriel de Mortillet naopak věřil, že mezi paleolitem a neolitem zeje mezera, v níž se v Evropě téměř nikdo neusadil. Édouard Piette ji vyplnil objevem azilienské kultury v jeskyni Mas d'Azil. Pojem definitivně potvrdilo až dílo Vera Gordona Childa The Dawn of Europe (1947), které ukázalo, že přechodné období lovců a sběračů mezi dobou ledovou a zemědělstvím je užitečným a doloženým pojmem.²

Proč se o mezolitu dodnes diskutuje

Mezolit není vymezen žádným převratným vynálezem. Je to „pokračování paleolitu za změněných přírodních podmínek“, jak se o něm píše v české encyklopedii, a mnozí badatelé ho uznávají spíše z tradice než z vnitřní nezbytnosti.¹ Jeho začátek určuje příroda (konec poslední doby ledové), jeho konec ekonomika (příchod zemědělství), proto se jeho datace liší od místa k místu.¹²

Termíny mezolit a epipaleolit se v literatuře navzájem konkurují. Evropští, zejména severoevropští archeologové volí obvykle pojem mezolit, badatelé zaměření na Přední východ používají epipaleolit. Někteří odborníci vyhrazují označení mezolit kulturám, po nichž přímo následoval neolit (například natufienská kultura), jiní ho užívají obecně pro lovce a sběrače po posledním glaciálním maximu bez ohledu na to, zda směřovali k zemědělství.²³

Chronologie: kdy mezolit začíná a končí

Neexistuje jediná platná data. Začátek mezolitu je vázán na oteplení na konci pleistocénu, konec na první zemědělce. Podle obecně přijímané definice začíná holocén zhruba v roce 9700 př. n. l. (před 11 700 lety) po skončení mladšího dryasu.⁴⁵ Střední Evropa vstupuje do mezolitu přibližně v tomto čase, a proto se v české literatuře uvádí hranice kolem 10 000 až 9600 př. n. l.¹ Dolní hranice neolitu se ve střední Evropě klade zhruba k roku 5500 př. n. l.¹

Poměry na východě a na severu Evropy byly jiné. Zemědělství se šířilo z Přední Asie ve vlnách: Balkán dosáhlo dříve než střední Evropu, k pobřeží Atlantiku a do Skandinávie se dostalo o tisíc a více let později. Proto se lovecké společnosti označované jako mezolitické udržely v Dánsku do doby kolem roku 3950 př. n. l. a v severovýchodní Evropě v oblastech nevhodných pro zemědělství dokonce až do středověku.²¹³

• střední Evropa: asi 9600–5500 př. n. l.;¹
• severní Evropa (Dánsko, jižní Švédsko): maglemosijská, kongemosijská a ertebøllská kultura, do asi 3950 př. n. l.;²¹³²⁰
• Britské ostrovy: mezolit trvá od ústupu ledovců do 4. tisíciletí př. n. l.; kolem roku 6500 př. n. l. se Británie oddělila od pevniny;²⁶
• Balkán a Železná vrata: pozdní mezolit a přechod k neolitu kolem 6300–6000 př. n. l.;¹¹
• Přední východ: po konci pleistocénu už převažuje předkeramický neolit, proto se o mezolitu tu mluví jen výjimečně.¹³

Příroda mezolitu: svět po době ledové

Mladší dryas a začátek holocénu

Poslední ledová doba skončila v Evropě ne plynule, ale s několika návraty chladu. Posledním z nich byl mladší dryas, krátké studené období, jež v Evropě trvalo zhruba do roku 9700 př. n. l. Poté se klima oteplilo během několika desetiletí až staletí a začal holocén, dosud trvající geologické období.⁴⁵

Pro lidi to znamenalo převratnou změnu. Ledovce ustupovaly, v krajině přibývalo jezer a řek a postupně se měnila rostlinná i živočišná společenstva. Člověk prokázal vysokou schopnost přizpůsobení: opustil lov stád v otevřené krajině a přeorientoval se na lesní a vodní zdroje.¹

Návrat lesa a nová zvěř

Z jihu se vracelo lesní rostlinstvo. Nejprve se šířily bříza a borovice, poté líska a po ní smíšený dubový les s dubem, jilmem, lípou a jasanem. V teplých a suchých sprašových stepích pokračoval vývoj černozemí.¹ Lískové ořechy se staly důležitou potravou, protože mají vysokou výživovou hodnotu a dají se skladovat; mezolitičtí lidé je zřejmě na některá místa sami šířili.²

S lesem přišla jiná zvěř. Chladnomilná stáda koní a sobů ustoupila na sever a nahradili je los, jelen, srnec, divoké prase a zubr. Při vodních tocích se objevil bobr a vydra.¹ Zvířata žila rozptýlená v lese, a lov proto přestal být kolektivním podnikem se stády a stal se spíše záležitostí menších skupin a jednotlivců.¹

Stoupající moře a ztracená krajina Doggerlandu

Tání ledovců zvedalo hladinu moří. Mezi dnešní východní Británií, Nizozemskem, severním Německem a Dánskem se v raném holocénu rozkládala rozlehlá nížina, dnes nazývaná Doggerland, kterou obývaly mezolitické skupiny. Mezi roky 10 000 až 7 000 před dneškem ji postupně zaplavilo moře; Británie se od pevniny definitivně oddělila kolem roku 6500 př. n. l. a Dogger Bank zůstala ostrovem ještě nejméně do roku 5000 př. n. l.⁶ Z mořského dna se při rybolovu vytahují kostěné a kamenné nástroje, harpuny z parohu i kosti zvířat; dnes se pomocí sonarů a seismických dat zmapovala plocha přibližně 23 000 km2.⁶

Náhlé zlomy: ochlazení 8,2 tisíce let a tsunami Storegga

Mezolitický svět nebyl jen plynulou cestou k oteplování. Kolem roku 6200 př. n. l. došlo k náhlému ochlazení, známému jako událost 8,2 ka, které trvalo asi půldruhého století. Vyvolalo je zřejmě uvolnění obrovského množství sladké vody z ledovcových jezer v Severní Americe do Atlantiku.⁷

Přibližně ve stejné době se u norského pobřeží utrhl obrovský podmořský sesuv Storegga a vyvolal tsunami, jež zasáhla pobřeží Severního moře. Podle některých odhadů mohla zahubit až čtvrtinu mezolitické populace tehdejší Británie, jejíž pobřeží Doggerland tvořilo. Rozsah následků je však mezi vědci sporný.⁶

Obživa: lov, rybolov a sběr

Mezolitická ekonomika byla široce založená. Podle archeologů šlo o přechod od skupinového lovu velkých zvířat k širší škále zdrojů, a to jak rostlinných, tak živočišných.² Stálé pobyty se zakládaly zejména tam, kde poskytovalo hodně potravy moře nebo vnitrozemské vody.²

• Lov lesní zvěře: jelen, srnec, los, divoké prase, zubr a menší zvěř; k lovu se užíval luk, šípy a pes;¹
• Rybolov a lov vodního ptactva: nabyl většího významu než v paleolitu; v Friesacku v Braniborsku se dochoval fragment rybářské sítě, dřevěný plovák a části vesel, v Nizozemsku člun;¹
• Sběr: lesní plody, semena a ořechy (zejména líska) měly zesílený podíl;¹²
• Moře: v pobřežních oblastech Dánska a Bretaně se jedly ústřice, mlži, korýši, ryby, ptáci i mořští savci; zbytky se odhazovaly na hromady (kuchyňské odpadky, dán. køkkenmødding);¹¹³
• Uchovávání potravy: za doby ledové zajišťoval zásoby mráz; v mezolitu bylo nutné jídlo pravidelně obstarávat, a proto bylo bezpečnější nespoléhat na jediný zdroj.¹

Nástroje a technika

Mikrolity: drobné nástroje, velké možnosti

Nejtypičtějším znakem mezolitu je výrazná mikrolitizace kamenné industrie, která začala už v pozdním paleolitu. Mikrolity jsou drobné pazourkové nebo rohovcové úštěpy geometrických tvarů (trojúhelníky, lichoběžníky, kruhové úseče, příčně retušované hrůtky), z nichž se skládaly složené nástroje: do dřevěné nebo kostěné rukojeti či hrotu se zasadilo několik drobných čepelek jako ostří a hrotů.¹⁸ Takový nástroj se při poškození snadno opravil výměnou jedné vložky a bylo možné ho vyrobit i z menších kusů suroviny.

Tuto technologii později nahradil neolit, který se vrátil k větším nástrojům z kamene, tentokrát broušeným. V některých oblastech, například v Irsku nebo v části Portugalska, se však i v mezolitu používaly velké nástroje.²

Luk, šíp a pes

Pro mezolitický lov byl rozhodující luk se šípy, který umožňoval lovit jednotlivá zvířata v lese z bezpečné vzdálenosti. Luky a další dřevěné předměty se zachovaly v rašeliništích severní Evropy.¹ Hroty šípů často tvořily právě mikrolity.⁸

Pes byl domestikován už daleko před mezolitem; nejstarší doložené pohřby psů s lidmi pocházejí z doby před zhruba 14 000 lety (Bonn-Oberkassel). V mezolitu byl pes pomocníkem při lovu.¹ Starší české texty ho označují za první domestikované zvíře; to platí, ale o době daleko před mezolitem.¹¹⁸

Kost, paroh a dřevo

Na sídlištích zachovaných v rašelině (Velká Británie, Dánsko, Skandinávie, Pobaltí) se našlo množství nástrojů a zbraní z jeleních a sobích parohů, předměty ze dřeva (luky, lopaty), ale také lyže a saně. Hojné byly kostěné a parohové harpuny a oštěpy.¹ Tyto nálezy ukazují, že rozhodující část mezolitické techniky byla z organických materiálů, a proto z ní většina zanikla.

Jeden z nejnápadnějších dokladů tesařské práce pochází ze Star Carru v Anglii, kde se objevila rozsáhlá dřevěná plošina z osiky a vrby, štěpená klíny, považovaná za nejstarší doložené tesařství v Evropě.⁹

Lodě: nejstarší plavidla na světě

Voda byla pro mezolitické lidi cestou i zdrojem obživy. Nejstarší známá loď na světě, člun z Pesse, byl vydlabán z jediného kmene borovice lesní a vyroben mezi lety 8040 a 7510 př. n. l. Je dlouhý 298 cm a široký 44 cm. Našel se roku 1955 při stavbě dálnice nedaleko Hoogeveenu v Nizozemsku v hloubce asi dvou metrů v bývalém rašeliništi a dnes je v Drents Museum v Assenu.¹⁰ Experiment archeologa Jaapa Beukera z roku 2001 ukázal, že takový člun byl způsobilý k plavbě.¹⁰

Z dánského naleziště Tybrind Vig, patřícího k ertebøllské kultuře, pocházejí dřevěné pádla s lopatkami ve tvaru listu nebo srdce, umělecky vyřezávané.¹³ Lodě byly vydlabané z kmene a poháněné pádly.¹³

Sídla a způsob života

Rozptýlenost zdrojů potravy znamenala také rozptýlení osídlení. Osady byly malé a během roku se zřejmě stěhovaly podle toho, co se zrovna dalo lovit, chytat či sbírat. Na jednom místě se jen stěží uživilo větší množství lidí po celý rok. Nevíme, na jaké vzdálenosti se stěhovali, ale víme, že táboriště byla opakovaně vyhledávána.¹

Osady se skládaly z malých lehkých nezahloubených chat. Na některých sídlištích byly nalezeny oválné či nepravidelné jámy, ojediněle s kůlovými jamkami, snad sezónní obydlí pro chladnější období; lehká letní obydlí zřejmě nezanechala výraznější stopy.¹

Star Carr: tábor u jezera Flixton

Nejznámějším mezolitickým sídlištěm v Británii je Star Carr v hrabství Yorkshire. Objevil ho roku 1947 John Moore, hlavní vykopávky vedl v letech 1949–1951 Grahame Clark a od 21. století je zkoumá tým Nicky Milnerové, Chantal Conneller a Barryho Taylora. Osídlení vzniklo mezi lety 9335 a 9275 př. n. l. a trvalo asi 800 let, do přibližně 8500 př. n. l.⁹ Tábor ležel u západního konce někdejšího jezera Flixton.⁹

Našlo se tam obydlí široké asi 3,5 metru s dřevěnými kůly a s podlahou vystlanou mechem a rostlinným materiálem, dřevěná plošina u jezera a 195 hrotů s ostny (přes 95 % všech takových hrotů z britského mezolitu).⁹ Slavnou je sbírka 21 parohových pokrývek hlavy ze skutečných jeleních lebek, v nichž byly vyvrtány otvory pro nošení, pravděpodobně pro rituální účely nebo jako lovecké převleky.⁹ V roce 2015 byl nalezen zdobený přívěsek, nejstarší známé mezolitické umění v Británii.⁹

Společnost, pohřby a víra

Mezolitické umění v nálezech téměř chybí. Doklady o umělecké činnosti se dochovaly hlavně ve východním Německu, kde jsou rytá ornamentika, linky a vrypy na kostěných a parohových nástrojích.¹ O víře proto víme především z pohřbívání.

Pohřebiště vznikala často na místech, kde skupiny žily a odhazovaly zbytky jídla. Nejlépe jsou prozkoumána bretaňská naleziště na ostrůvcích Téviec a Hoëdic. Na Téviecu se v letech 1928 až 1934 prozkoumalo osídlení a pohřebiště na hromadách odpadu s lasturami mořských živočichů a kostmi ryb, ptáků a savců; uhličitan z lastur izoloval kostry od kyselé půdy, a hroby se proto zachovaly.¹¹² V době pohřbů byl ostrov součástí laguny a Lamanšský průliv ještě neexistoval, takže na území dnešní Anglie bylo možné vstoupit pěšky.¹ Mrtví byli uloženi do hrobů s výbavou a ozdobami a právě pohřbívání na místech, kde skupiny žily, ukazuje, že tato místa měla pro lidi trvalý význam.¹¹²

Mezolitické pohřebiště je také na Olenijím ostrově na Oněžském jezeře (asi 300 km severovýchodně od Petrohradu), další významná sídliště a pohřebiště jsou v Železných vratech na Dunaji.¹¹¹

Lepenski Vir: první monumentální umění v Evropě

Lepenski Vir v dnešním Srbsku nad Dunajem je nejznámější sídliště z oblasti Železných vrat. Objevil ho roku 1960 Obrad Kujović a systematicky ho v letech 1965–1971 zkoumal Dragoslav Srejović. Osídlení trvalo zhruba od 9500 (podle jiných od 7200) do 5500 př. n. l.; nejvýraznější pozdní fáze spadá do let 6300–6000 př. n. l.¹¹

Domy mají nezvyklý lichoběžníkový půdorys se zhruba šedesátistupňovým kruhovým výsekem, jejich plocha kolísala od 1,5 do 30 m2 a při prvních vykopávkách se našlo 136 až 138 staveb. Nalezlo se i asi 52 kamenných plastik vytesaných z říčních valounů pískovce, s lidskými rysy a „rybími“ ústy. Srejović je označil za jedno z prvních dokladů monumentálního posvátného umění na evropské půdě.¹¹ Pohřebiště objevené roku 1968 má podivnou zvláštnost: všechny samostatně uložené lebky jsou mužské, zatímco všechny čelisti ženské, což se vykládá jako kult hlavy.¹¹

Mezolitické kultury Evropy

Mezolit se v Evropě dělí na regionální kultury s odlišnými sadami nástrojů. Jejich datace jsou přibližné a v literatuře se liší podle zvoleného způsobu přepočtu.²

• Maglemosijská kultura (Dánsko, jižní Švédsko, severní Německo, Doggerland): asi 9000–6000 př. n. l., v rašelinách se zachovaly nástroje z kosti a dřeva;²⁶²⁰
• Kongemosijská kultura (jižní Skandinávie): asi 6000–5200 př. n. l.;²⁶
• Ertebøllská kultura (jižní Skandinávie): asi 5400–3950 př. n. l.; mezolitičtí lovci a rybáři, kteří už vyráběli keramiku a zanechali kuchyňské odpadky s ústřicemi;²¹³
• Azilienská kultura (Francie, Španělsko, Franko-kantabrie): na přechodu paleolitu a mezolitu, po jeskyni Mas d'Azil;²
• Sauveterrienská a tardenoisienská kultura (západní a střední Evropa): geometrické mikrolity;²
• Kultura Železných vrat (Srbsko, Rumunsko): rybáři a lovci u Dunaje, Lepenski Vir;²¹¹
• Kunda a Neman (východní Evropa, Pobaltí): kultura Kunda v Estonsku, Lotyšsku a severozápadním Rusku, kultura Neman v Bělorusku, Litvě a Polsku;²
• Balkánský mezolit: například jeskyně Franchthi a Theopetra v Řecku.²

Mezolit v českých zemích

Pískovcové převisy severních Čech

Mezolit v českých zemích je zdokumentován hlavně na severu Čech, v pískovcových oblastech Českosaského Švýcarska, Českolipska, Kokořínska a Českého ráje. Zdejší pseudokrasové převisy a skalní brány poskytovaly přírodní úkryt a uchovaly vrstvy s ohništi. Mezolitické osídlení je doloženo v převisech i na rovinách, na výrazných návrších, na březích potoků, kolem vod, bažin a rašelinišť.¹⁶¹⁷

Moderní výzkum mezolitu v pískovcových převisech začal roku 1951 pracemi Františka Proška a Vojena Ložka v převisu Zátyní, kde byl mezolit poprvé v českých výkopech identifikován. Ve více místech v Českém ráji sice už od počátku 20. století vznikaly rozsáhlé sbírky (Hlavatá skála, Ludmilina jeskyně, Zemanova pec, Babí pec), ale jako mezolitické je badatelé dlouho nerozpoznali. Teprve rozsáhlé vykopávky Jiřího Svobody (2003, 2007) mezolit v Českém ráji prokázaly a od té doby počet lokalit stále roste.¹⁶

Radiokarbonová data a chronologie

Radiokarbonová data z Českého ráje rozlišují dvě fáze: starší mezolit (asi 8300–6500 př. n. l.), doložený šesti vzorky z pěti lokalit, a mladší mezolit (6500–5500 př. n. l.), doložený osmi vzorky ze tří lokalit. Osídlení z let 9300–8300 př. n. l. se zatím nepodařilo prokázat, ale badatelé předpokládají, že se pod dosud datovanými horizonty najde.¹⁶

Nejúplnější stratigrafii poskytla malá sonda o ploše tři metry čtvereční v Kristově jeskyni, kde tři překrývající se vrstvy uhlíků z ohnišť spadají do krátkého období zhruba sedmi set let.¹⁶ Mezolitické radiokarbonové vzorky pocházejí často z umělých jam na bázi vrstev (vařicí jámy), mladší data pak z ústředních ohnišť.¹⁷

Co o životě na našem území víme

Mezolitičtí lovci a sběrači na našem území žili v lese, který se po konci doby ledové vracel, podobně jako v ostatních částech Evropy: v zalesněné, zvlněné krajině s potoky a rašeliništi. Podle nálezů uhlíků z převisů se zde během holocénu postupně vystřídaly lesní společenstva.¹⁷ Sídelní strategie lze rekonstruovat z rozmístění převisů: byly zde jak krátkodobé tábory, tak místa dlouhodobějšího užívání.¹⁷

Mezolit u nás končí v 6. tisíciletí př. n. l. s příchodem prvních zemědělců, nositelů kultury s lineární keramikou, která se v Čechách objevuje kolem roku 5500 př. n. l.¹⁹ Zemědělci preferovali úrodné sprašové půdy, které mezolitici vyhledávali jen sporadicky, takže se obě skupiny v krajině nejspíš potkávaly zřídka.¹

Kdo byli mezolitičtí lidé: co říká DNA

Západní lovci a sběrači

Genetická analýza starých kostí od roku 2010 ukazuje, že evropští mezolitičtí lidé nebyli jednotní. Západní lovci a sběrači (WHG) obývali západní a střední Evropu, východní v Rusku a Pobaltí tvořili jinou linii a skandinávští (SHG) vznikli jejich smísením. Právě západní lovci tvořili podstatnou část předků dnešních Evropanů.¹⁵

Cheddarský muž a mýtus o bílé kůži

Skelet takzvaného Cheddarského muže se našel v prosinci 1903 v Goughově jeskyni v Somersetu v Anglii; zemřel kolem roku 8300 př. n. l. ve věku asi 18–23 let. V roce 2018 z něj tým londýnského Natural History Museum získal jaderné DNA a podle něj měl pravděpodobně modrozelené oči, tmavě hnědé až černé vlasy a tmavou až velmi tmavou pleť.¹⁴

Podobný obraz poskytl i španělský nález z La Brañy, sedm tisíc let starý. V učebnicích se někdy tvrdí, že v mezolitu se v Evropě objevuje světlá kůže, ale genetika ukazuje spíše postupné šíření světlé pleti s příchodem zemědělců a pozdějšími migracemi; západní lovci a sběrači měli kombinaci tmavé pleti a světlých očí.¹⁴¹⁵

Přechod k neolitu: konec mezolitu

V průběhu 6. tisíciletí př. n. l. vystřídali lovce a sběrače pastevci a zemědělci neolitu. V dochované materiální kultuře se v celé Evropě nenachází žádný náznak, který by převratné hospodářské změny předznamenával. V mnoha oblastech severní Evropy mezolitici patrně ještě po nějakou dobu přežívali a stali se současníky neolitických zemědělců, jinde nejspíš novou civilizaci převzali a přispěli k jejímu rychlému šíření.¹

Záleželo na místě. Zemědělci upřednostňovali sprašové půdy, které mezolitici vyhledávali jen občas, a proto k vzájemným kontaktům, pokud jde o početně omezené skupiny, téměř nedocházelo. Rychlý demografický růst zemědělců však během několika staletí učinil z místních mezolitických skupin bezvýznamnou menšinu, jejíž životní prostor se zemědělskou expanzí stále zmenšoval. Mnohé technologické prvky považované za neolitické, jako broušené kamenné nástroje či keramika, přitom najdeme už v mezolitických vrstvách.¹

Moderní výzkum zdůrazňuje rozmanitost situací. Přijetí zemědělství lovci a sběrači usnadňoval dlouhodobý blízký kontakt se zemědělskými komunitami a jejich otevřenost novým členům, ale některé mezolitické skupiny neolitický balíček (zemědělství, chov, broušené sekery, dřevěné dlouhé domy a keramiku) zřejmě odmítly, pravděpodobně z ideologických důvodů. V jeskyni Blätterhöhle v německém Hagenu pokračovali potomci lovců ve sběračském způsobu života ještě přes dvě tisíciletí po příchodu zemědělství.² V Británii zemědělci populaci lovců podle genetických dat takřka zcela nahradili, na jiných místech Evropy se naopak předci lovců a sběračů do nové populace výrazněji promítli.¹⁴¹⁵

Zvláštní případ představuje Lepenski Vir, kde se podle genetických dat kolem roku 6300 př. n. l. místní lovci a nově příchozí raní evropští zemědělci téměř okamžitě smísili.¹¹ Ertebøllská kultura v Dánsku zase vyráběla keramiku a stýkala se s okolními zemědělci, ale zemědělství přijala až kolem roku 3950 př. n. l., když ji vystřídala kultura nálevkovitých pohárů.¹³

Mezolit mimo Evropu

Pojem mezolit je vázán na evropskou archeologickou tradici. Na Předním východě stejné období označuje epipaleolit, například natufienská kultura, jejíž lovci a sběrači již žili v trvalých osadách a posléze přešli k zemědělství. Obdobné lovecké a sběračské společnosti po konci doby ledové žily i v jiných částech světa, ale pro každé území se užívají vlastní periodizace.²³

Mýty a omyly o mezolitu

• „Mezolit je jen mezera mezi dvěma epochami.“ Mezolit není bezčasí; je to období výrazné adaptace, v němž vznikají lodě, pohřebiště, sídliště u moře a první monumentální sochy;²¹¹
• „Mezolitičtí lidé byli primitivní.“ Jejich technika byla složitá: složené nástroje z mikrolitů, luk, rybářské sítě, vyvážené člunové veslice i opracované dřevo;¹⁸⁹¹⁰
• „Před zemědělstvím byli všichni pořád na cestě.“ Některé skupiny žily dlouhodobě na jednom místě: mezolitická sídliště u moře či řeky mohla být osídlena po stovky let (Star Carr asi 800 let);²⁹
• „V mezolitu už byla světlá kůže.“ Cheddarský muž a další nálezy ukazují tmavou pleť a modré oči;¹⁴¹⁵
• „Pes byl domestikován v mezolitu.“ Byl domestikován mnohem dříve, doložené pohřby psů jsou starší než mezolit;¹⁸
• „Neolitičtí zemědělci mezolitiky vyhubili.“ Šlo o různé procesy, od vytlačování přes smíšení po dlouhé soužití.¹²

Mezolit v číslech

• 9700 př. n. l. zhruba začíná holocén;⁵
• asi 4000 let trval mezolit ve střední Evropě;
• kolem 6500 př. n. l. se Británie oddělila od pevniny;⁶
• asi 6200 př. n. l. nastalo ochlazení 8,2 ka a tsunami Storegga;⁶⁷
• 800 let trvalo osídlení Star Carru;⁹
• 298 cm měří člun z Pesse, nejstarší známá loď;¹⁰
• 138 staveb našel Srejović v Lepenském Viru;¹¹
• asi 3950 př. n. l. skončila ertebøllská kultura;¹³
• 8300–5500 př. n. l. je zatím doložený mezolit v Českém ráji.¹⁶

Slovník pojmů

• mezolit – střední doba kamenná, období mezi paleolitem a neolitem;
• epipaleolit – označení stejného období pro Přední východ a některé jiné oblasti;
• holocén – geologické období od konce poslední doby ledové do dneška;
• mikrolit – drobný kamenný hrot či čepelka, součást složeného nástroje;
• kuchyňské odpadky (køkkenmødding) – hromady lastur a kostí po pobřežních lovcích;
• Doggerland – zaplavená nížina mezi Británií a pevninou;
• WHG – západní lovci a sběrači, genetická linie mezolitické Evropy;
• neolitický balíček – zemědělství, chov, keramika, broušené nástroje a trvalá sídla;
• pseudokras – skalní oblast v pískovcích s jeskyněmi a převisy, kde se v severních Čechách mezolit zachoval.

Prameny a literatura

Z české literatury je klíčový soubor studií Jiřího Svobody (ed.), Mezolit severních Čech: komplexní výzkum skalních převisů na Českolipsku a Děčínsku, 1978–2003 (Archeologický ústav AV ČR Brno, 2003), a články Petra Šídy, Jana Prostředníka a dalších o radiokarbonovém datování českého mezolitu.¹⁶ Z anglické literatury je užitečný přehled Mesolithic Europe, ed. Geoff Bailey a Penny Spikins (Cambridge University Press, 2008), Steven Mithen, After the Ice (2003) a Nicky Milner, Chantal Conneller, Barry Taylor, Star Carr (2018), kde jsou publikovány nové výzkumy. K datování holocénu viz Walker a kol. (2009) a genetiku popisuje Olalde a kol. (2014) a Mathieson a kol. (2015).²⁵⁹¹⁵

Význam mezolitu

Mezolit ukazuje, že dějiny nejsou jen sledem převratných vynálezů. Lovci a sběrači po konci doby ledové dokázali v krajině s rychle se měnícími podmínkami žít po tisíciletí, stavět lodě, zakládat pohřebiště a vytvářet první monumentální umění, a to bez zemědělství. Západní lovci a sběrači, kteří žili na našem kontinentu v tomto období, přitom tvoří významnou část předků dnešních Evropanů.¹²¹⁵

Pro dějiny našeho území je mezolit důležitý jako první doba, kdy se lidé setrvale usazovali v lesích a pískovcových skalách severních Čech, a zároveň ukazuje, jak málo víme o době před příchodem zemědělců, protože většina mezolitického světa je pod mořem, v rašeliništích nebo v zapomenutých převisech.¹⁶¹⁷