Doba bronzová

Doba bronzová je období pravěku a rané historie, v němž se hlavním materiálem nástrojů, zbraní a šperků stal bronz, slitina mědi a cínu. Na Předním východě začala kolem roku 3300 př. n. l., ve střední Evropě zhruba kolem 2200 př. n. l. a skončila nástupem železa, v Čechách kolem roku 800 př. n. l.¹² Bronz nebyl jen novým materiálem: vyžadoval těžbu mědi a cínu z nalezišť vzdálených stovky i tisíce kilometrů, a proto vytvořil první rozsáhlé obchodní sítě, bojovnické elity a bohaté hrobové výbavy.³⁷ Na Předním východě, v Egyptě, na Egejidě, v údolí Indu a v Číně vznikly v době bronzové první státy a písma; kolem roku 1200 př. n. l. se východní Středomoří propadlo do hluboké krize.⁹¹⁰ V Čechách a na Moravě po sobě následují únětická kultura, mohylová kultura a kultura popelnicových polí.¹³¹⁹²⁰

Doba bronzová stručně

Dobou bronzovou nazývají archeologové období, v němž se pro výrobu nástrojů, zbraní a ozdob běžně používal bronz. Nejde o jednotné datum ani o jednu civilizaci: tam, kde se k bronzu dospělo, se to stalo v různých dobách a různými cestami, a některé části světa dobou bronzovou neprošly vůbec. Přesto je to jedno z nejdůležitějších období lidských dějin: v době bronzové vznikla první města, státy a písma, rozvinul se dálkový obchod a v Evropě se objevila společnost s trvalým rozdělením na elity a ostatní.¹²³

• Kdy: na Předním východě cca 3300–1200 př. n. l., ve střední Evropě cca 2200–800 př. n. l., v Číně od cca 1900 př. n. l.;¹²
• Co je bronz: slitina mědi (obvykle zhruba 90 %) a cínu (obvykle 5–12 %), tvrdší než čistá měď a snáze odlévatelná;¹²
• Proč byla bronzová doba obchodní: cín je vzácný a ložiska jsou vzdálená od ložisek mědi, takže bronz nutil k dálkovému obchodu;⁷⁸
• Co se změnilo: metalurgie jako specializované řemeslo, bojovnické elity, meče a bojové vozy, bohaté hrobové výbavy, hradiště, v mnoha oblastech písmo;¹³¹⁴
• V Čechách: únětická kultura (starší doba bronzová), mohylová kultura (střední), kultura popelnicových polí (mladší);¹⁹²⁰
• Jak skončila: v Evropě postupným příchodem železa kolem roku 800 př. n. l., na východě Středomoří krizí kolem roku 1200 př. n. l.²⁹

Doba bronzová: kdy byla a jak dlouho trvala

Na otázku, kdy byla doba bronzová, neexistuje jedna odpověď, protože bronz se objevil v různých oblastech v různých tisíciletích. Doba bronzová je tedy místní pojem a její hranice se mění podle toho, kde se člověk ptá. Zhruba lze říct, že na světě trvala od konce 4. tisíciletí př. n. l. do počátku 1. tisíciletí př. n. l.¹²

• Přední východ (Mezopotámie, Levanta, Anatolie): raná doba bronzová cca 3300–2000, střední cca 2000–1550, pozdní cca 1550–1200 př. n. l.;⁹
• Egypt: od vzniku státu kolem roku 3100 př. n. l. do konce Nové říše kolem roku 1070 př. n. l., ovšem tvrdé bronzové nástroje se v Egyptě plně prosadily až později než v Mezopotámii;²⁹
• Indus: civilizace údolí Indu cca 3300–1300 př. n. l., s vrcholem kolem 2600–1900 př. n. l.;²
• Egejida: minojská Kréta od cca 3000 př. n. l., mykénské Řecko cca 1600–1100 př. n. l.;⁹¹⁰
• střední Evropa: cca 2200–800 př. n. l.;¹²
• severní Evropa (Dánsko, jižní Skandinávie): cca 1700–500 př. n. l.;¹³
• Británie: cca 2200–800 př. n. l. (začíná příchodem lidu zvoncovitých pohárů);⁶
• Čína: kultura Erlitou cca 1900–1500, dynastie Šang cca 1600–1046 př. n. l.²

Periodizace: raná, střední a pozdní doba bronzová

Doba bronzová se obvykle dělí na tři stupně: starší (raná), střední a mladší (pozdní). Český sled sedí na středoevropské chronologii, která vychází z dělení Oscara Montelia a Paula Reineckeho: stupně Bz A–D (Reinecke) pro dobu bronzovou a Ha A–B pro závěr doby bronzové (v Čechách se nazývá mladší a pozdní doba bronzová). Konkrétní data se u různých autorů liší o několik desítek až stovek let podle toho, jak se kalibrují radiokarbonová data a které dendrochronologické řady se použijí.¹²

• Starší doba bronzová, cca 2200–1700 př. n. l.: únětická kultura a její moravské a další regionální skupiny, plochá pohřebiště se skrčenými kostrami, první hradiště, výrazné knížecí hroby ve střední Evropě;³¹⁹²⁰
• Střední doba bronzová, cca 1700–1300 př. n. l.: mohylová kultura, pohřby pod mohylami, zbraně a ozdoby z bronzu, obchod po celé Evropě;¹²
• Mladší doba bronzová, cca 1300–800 př. n. l.: kultura popelnicových polí, žárové pohřbívání, hojné depoty bronzu, hradiště a první jednotné bojové vybavení (helmy, štíty, meče);¹²¹³

Doba kamenná, bronzová a železná: tři věky

Rozdělení pravěku podle hlavního materiálu navrhl dánský archeolog Christian Jürgensen Thomsen, který v roce 1836 uspořádal sbírky kodaňského muzea do tří tříd: nástroje z kamene, z bronzu a ze železa. Systém tří věků (doba kamenná, bronzová a železná) se stal základem archeologie a platí dodnes, ačkoli už není jedinou periodizací. Jeho slabinou je, že jde o evropské schéma: v mnoha částech světa na sebe materiály nenavazují stejně a v subsaharské Africe se doba bronzová jako samostatná fáze nevyskytuje.¹²

Dobu bronzovou nelze v Evropě oddělit ostře od předchozího období. Neolit přešel v eneolit (dobu měděnou), kdy se začala odlévat měď, a teprve přidání cínu vytvořilo bronz. Naopak konec doby bronzové se prolíná s dobou železnou, protože železo se šířilo postupně, a ještě dlouho se používaly obě slitiny vedle sebe. Souhrnný přehled období před písmem je v článku Pravěk.¹²

Co je bronz a jak se vyráběl

Slitina mědi a cínu

Bronz je slitina mědi a cínu. Nejběžnější poměr odpovídá zhruba devíti dílům mědi a jednomu dílu cínu, ale obsah cínu kolísá zhruba od 5 do 12 %. Cín dělá slitinu tvrdší než čistou měď, snižuje její teplotu tavení a zlepšuje tekutost kovu při odlévání, takže jde odlít složitější tvary. Měď taje při 1085 °C, bronz o něco níže.¹²

Bronz měl před mědí a kamenem několik výhod. Ostří se dalo kováním zpevnit, při poškození se předmět dal přetavit a znovu odlít a z jednoho kusu kovu šly vyrobit zbraně, nástroje i ozdoby. To je také důvod, proč se v době bronzové ukládaly „depoty“ rozlámaných předmětů: bronz se recykloval.²

Měď bez cínu a arzenový bronz

Bronz nevznikl hned. Předchází mu doba měděná, v níž se z rud tavila čistá měď, a vedle ní tzv. arzenový bronz, slitina mědi s několika procenty arzenu, který vznikal buď záměrně, nebo jako vedlejší produkt zpracování rud. Měděnou sekeru měl u sebe i Ötzi, muž zachovaný v ledu, který žil kolem roku 3230 př. n. l. Cínový bronz se objevuje na Předním východě ve 3. tisíciletí př. n. l. a postupně vytlačuje měď i arzenový bronz.¹²

Tavba a odlévání

Řemeslníci tavili rudu v pecích a v kelímcích, tekutý kov pak lili do forem. Nejstarší formy byly otevřené a vyřezávané do kamene nebo hlíny, později se používaly dvoudílné formy, které dokázaly odlít plný předmět. Pro složité předměty se používala metoda vosku ztraceného (cire perdue): model z vosku se obalil hlínou, vosk se vytavil a do prázdné formy se nalil kov. Hotové předměty se dokončovaly kováním, broušením, vyklepáváním a zdobením rytím nebo ražením.¹²

Metalurgie se stala specializovaným řemeslem a kovolitci patřili k nejdůležitějším lidem společenství. Mnohé pohřby ve střední Evropě obsahují kovolitecké nářadí, formy nebo zbytky kovu, což naznačuje, že kovář mohl mít vysoké postavení.²³

Těžba: kde se získávala měď

Měď se těžila v mnoha pohořích Evropy a Předního východu a ložiska byla v době bronzové intenzivně využívána. V Alpách patřily k nejvýznamnějším rakouské měděné doly v oblasti Mitterbergu, kde se těžilo od starší doby bronzové. Doly jsou doloženy také na Kypru (odtud pochází název mědi, latinsky cuprum), v Británii (Great Orme ve Walesu), na Pyrenejském poloostrově a v Karpatech.¹²

Cín: nejvzácnější surovina doby bronzové

Hlavní problém doby bronzové byl cín. Měď se vyskytuje na mnoha místech, ale ložiska cínu jsou vzácná a od nalezišť mědi bývají vzdálená. Proto bronz vyžadoval organizovaný obchod: cín se vozil na stovky až tisíce kilometrů, někdy přes několik společenství. Vznikl tak jeden z prvních skutečně dálkových obchodních systémů, jehož stopy se dají dohledat až dodnes.¹⁷

Odkud se bral cín

Významnými zdroji cínu byly Cornwall a Devon na jihozápadě Británie, Bretaň, Pyrenejský poloostrov, Krušné hory (Erzgebirge) na hranici dnešního Německa a Česka a střední Asie (oblasti dnešního Uzbekistánu, Tádžikistánu a Afghánistánu). Pro Přední východ bylo hlavním zdrojem cínu pravděpodobně východ, tedy Írán a střední Asie. Zda a v jakém rozsahu se v době bronzové využíval i cín z Krušných hor, je předmětem výzkumu.¹²⁸

Zdroj cínu v bronzových předmětech lze určovat izotopovou analýzou. Podle studie Haustein, Gillis a Pernicka z roku 2010 se izotopy cínu liší podle ložiska, takže je možné zjistit, odkud cín v konkrétním předmětu pochází. Na základě takových analýz se u některých středoevropských nálezů, včetně části nálezu od Nebry, uvažuje o cínu z Cornwallu. Jde o důležitou ukázku vzdálenosti, na jakou se cín vozil.⁸

Vrak z Uluburunu

Nejpřesvědčivějším dokladem dálkového obchodu je vrak lodi z Uluburunu, objevený u jižního pobřeží Turecka a zkoumaný od 80. let 20. století. Loď se potopila kolem roku 1320–1300 př. n. l. a převážela asi deset tun mědi, zhruba tunu cínu, skleněné ingoty, slonovinu, ebenové dřevo, zlato, šperky a mnoho dalšího zboží z celého východního Středomoří. Poměr mědi a cínu v nákladu odpovídá poměru potřebnému k výrobě bronzu, což ukazuje, že obchodníci vezli suroviny právě pro tento účel.⁷

Obchod a cesty: jantar, sůl, zlato

Kovy nebyly jediným zbožím. Po Evropě i Středomoří se vozil jantar z pobřeží Baltu, který se nachází v mykénských hrobech i ve středoevropských pohřbech, dále sůl, zlato, skleněné korálky, textil a hotové zbraně a ozdoby. V Hallstattu v Rakousku se sůl těžila v hlubokých dolech od doby bronzové a z těchto dolů pocházejí dochovaná nářadí, textilie i předměty denní potřeby. Obchodní sítě dosahovaly od Británie po Egejidu a umožňovaly šíření nápadů, například tvarů zbraní, ozdob a metalurgických postupů.¹²¹⁵

Obchod neměl jen hospodářský význam. Kdo ovládal přístup ke vzácným surovinám a cestám, ovládal i politickou moc, a vznikaly tak elitní vrstvy, které se projevovaly v pohřebním ritu zlatem, bronzem a zbraněmi. Kristiansen a Larsson v knize The Rise of Bronze Age Society (2005) zdůrazňují, že bronzová doba byla v Evropě dobou rostoucí propojenosti: elity napříč kontinentem sdílely podobné symboly moci, od mečů po zlaté ozdoby.³

Lidé doby bronzové: migrace a genetika

Studie starověké DNA změnily poznání doby bronzové víc než kterýkoli jiný výzkum posledních let. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. se do střední a západní Evropy přesunula významná část populace ze stepí severně od Černého moře (kultura Jamnaja a kultura šňůrové keramiky). Tato migrace výrazně změnila genetické složení evropských populací a podle části badatelů souvisela s šířením indoevropských jazyků, což je dosud předmětem sporů.⁴⁵

V Británii studie Olalde a kol. (2018) ukázala, že po příchodu lidu zvoncovitých pohárů kolem roku 2400 př. n. l. se genetické složení populace během několika staletí zásadně proměnilo: podle odhadu autorů se původní neolitická populace nahradila z asi 90 %. Také ve střední Evropě následuje po této vlně kultura zvoncovitých pohárů a po ní starší doba bronzová s únětickou kulturou.¹⁴⁵⁶

Rodina, vdavky a nerovnost

Genetická studie pohřebišť v údolí řeky Lech v Bavorsku (Mittnik a kol., 2019) ukázala, že v době bronzové žily bohaté a prestižní rodiny po mužské linii několik generací na jednom místě, zatímco ženy se do rodiny většinou přivdávaly zvenčí. Vedle toho se u statků našli lidé bez příbuzenského vztahu k rodině, kteří měli nižší postavení. Studie je jedním z prvních přímých dokladů, že nerovnost ve společnosti doby bronzové byla dědičná.¹⁷

Podobný obraz vyplývá z výzkumu v Čechách a v dalších částech střední Evropy. Studie Papac a kol. (2021) zkoumala pohřebiště z 3. tisíciletí př. n. l. a z počátku doby bronzové v Čechách, na Moravě a v Bavorsku, tedy i prostředí zvoncovitých pohárů a únětické kultury, a ukázala, že se v nich dlouhodobě udržovalo bydlení u rodiny muže (patrilokalita) a že ženy se do skupiny dostávaly zvenčí.¹⁶

Rodová DNA ukázala také další podstatnou věc: Allentoft a kol. (2015) analyzovali 101 genomů z doby bronzové po celé Eurasii a zjistili například, že schopnost trávit mléko v dospělosti (perzistence laktázy) byla v době bronzové ještě vzácná a rozšířila se až později.⁴

Společnost, elity a bojovníci

Společnost doby bronzové je v hrobech a nálezech mnohem nerovnější než společnost neolitu. Knížecí hroby starší doby bronzové, například hrob z Leubingenu v Durynsku s dřevěnou komorou datovanou přibližně do 1940 př. n. l., obsahují zlato, bronzové zbraně a ozdoby a svědčí o vládnoucí vrstvě, která dokázala shromáždit vzácné suroviny. U pohřebišť se objevují i lidé s mnohem skromnější výbavou, což potvrzuje sociální rozvrstvení.³

Ve střední a mladší době bronzové se v Evropě šíří typ bojovníka s bronzovým mečem, štítem a helmou. Meče se vyvinuly z dýk: podle běžného datování se nejstarší mečové čepele objevují v Egejidě a Anatolii v 17. a 16. století př. n. l. a postupně se šíří na sever. Ozbrojený muž byl předmětem hrobové výbavy i společenského ideálu, jak ukazují zobrazení válečníků na skalních kresbách ve Skandinávii.¹³

Vůz, kůň a válka

Důležitou součástí bojové techniky byl lehký vůz s loukoťovými koly tažený koňmi. Nejstarší doklady pocházejí ze stepních pohřebišť kultury Sintašta v jižním Rusku, datovaných zhruba do let 2100–1800 př. n. l., a odtud se vůz rozšířil do Přední Asie, na Egejidu a do Egypta. Koňský vůz změnil způsob vedení války: ve 2. tisíciletí př. n. l. se stal symbolem prestiže vládců od Hetitů po Egypťany.¹⁴

Bitva u Tollense

Mimořádný doklad organizovaného násilí představuje údolí řeky Tollense v severovýchodním Německu. Od roku 1996 se tu nacházejí tisíce kostí a předmětů z bitvy, která se odehrála kolem roku 1300–1250 př. n. l. Zbytky nejméně 140 lidí nesou stopy zranění: v kostech zůstaly hroty šípů z bronzu, pazourku i kosti, našly se také kyje, hroty kopí a koňské kosti. Podle odhadů se bitvy mohlo zúčastnit několik tisíc bojovníků, což by z ní činilo největší doložený střet doby bronzové v Evropě. Do jaké míry šlo o jednu bitvu a odkud bojovníci přišli, je předmětem výzkumu; část analýz naznačuje, že někteří z nich nepocházeli z okolí údolí.¹¹¹²

Doba bronzová: nástroje a zbraně

Bronz dovolil vyrábět nástroje, které šlo nabrousit, opravit a přetavit. Typickými nástroji byly sekery (ploché, s okraji a později s tulejí), dláta, šídla, nože, pily a srpy, kterými se sklízelo obilí. Bronzový srp patří k nejčastějším předmětům v depotech mladší doby bronzové. Kamenné a kostěné nástroje se přitom používaly dál: bronz byl drahý a mnoho lidí si ho nemohlo dovolit.¹²

Zbraně se v průběhu doby bronzové vyvíjely: od dýk, plochých seker a hrotů šípů a kopí přes meče a rapíry po plátové brnění, helmy, štíty a holenní chrániče v mladší době bronzové. Takový komplet bojového vybavení z hrobu v Dendře v Řecku pochází zhruba z 15. století př. n. l. Většina bronzových zbraní ale sloužila nejen k boji, ale také jako znak postavení, a proto se často vkládala do hrobů nebo obětovala do vody a do depotů.¹²³

Doba bronzová: šperky

Šperky patří k nejnápadnějším nálezům doby bronzové a hojně se dochovaly v hrobech i v depotech. Nosily se bronzové jehlice na spínání oděvu, spirálové náramky a nákrčníky, prsteny, závěsky a korálky z jantaru, skla nebo fajánse. Zlato se používalo ve starší době bronzové jen v malém množství, ale bohaté hroby ho obsahují, například zlaté spirálky a kroužky. Šperky nebyly jen ozdobou: byly znakem příslušnosti ke skupině a společenského postavení a jejich tvary se v Evropě šířily po obchodních cestách, takže stejné typy najdeme od Čech po Skandinávii.¹²³

Nebeský disk z Nebry

Za nejslavnější nález doby bronzové ve střední Evropě se považuje nebeský disk z Nebry. Hledači s detektorem kovů ho v červenci 1999 objevili na kopci Mittelberg v Sasku-Anhaltsku v Německu spolu se dvěma meči, dvěma sekerami, dlátem a zlomky spirálových náramků. Disk je bronzový, průměr má asi 32 cm a je na něm vykládané zlato, které znázorňuje Slunce nebo Měsíc, srpek Měsíce, hvězdy včetně seskupení, které se obvykle ztotožňuje s Plejádami, a na okraji dva oblouky horizontu. Do země byl uložen kolem roku 1600 př. n. l. a je spojován s únětickou kulturou. Od roku 2013 je zapsán v seznamu UNESCO Paměť světa a patří mezi nejstarší známá znázornění nebeských jevů.¹⁸

Stáří a výklad disku jsou předmětem diskusí: část archeologů zpochybňuje, že disk a ostatní předměty tvořily jeden uzavřený nález z doby kolem roku 1600 př. n. l., a navrhuje mladší datování. Většina odborníků ale zůstává u starší doby bronzové. Pokud je výklad správný, znamená to, že lidé starší doby bronzové sledovali oblohu a měli dostatek znalostí, aby podle ní mohli řídit zemědělský rok.¹⁸

Pohřební ritus a náboženství

Pohřební ritus se v době bronzové mění a patří k nejlepším nástrojům k rozlišení kultur. Ve starší době bronzové se mrtví ukládali do jam v poloze skrčené na boku, často na ploše rozsáhlých pohřebišť. Ve střední době bronzové se rozšířily mohyly, tedy kopce vršené nad hrobem, a z toho název mohylová kultura. Od zhruba 1300 př. n. l. převládlo žárové pohřbívání: těla se spalovala a popel se ukládal do popelnic na rozsáhlých pohřebištích, odtud název kultura popelnicových polí.¹²

Změna ritu byla zřejmě spojena se změnou představ o smrti, ale podrobnosti neznáme, protože chybí písemné prameny. Doklady kultovních praktik poskytují také nálezy předmětů uložených do vody, bažin a jam, nálezy lidských kostí v kultovních jámách a symboly, které se často opakují, jako jsou Slunce, loď a kůň. Obětování cenných předmětů, například mečů a ozdob, do řek, jezer a bažin, je jedním z nejtypičtějších projevů náboženství doby bronzové v Evropě.¹²¹³

Doba bronzová ve světě

Mezopotámie

V Mezopotámii se doba bronzová kryje s příchodem prvních měst a států. Klínové písmo se objevuje už kolem roku 3300 př. n. l. v Uruku, ve 3. tisíciletí př. n. l. se městské státy sumerské i akkadské spojují pod vládou vládců, mezi něž patřil Sargon Akkadský (vládl cca 2334–2279 př. n. l.). Zákoník babylonského krále Chammurabiho (vládl cca 1792–1750 př. n. l.) je jedním z nejstarších dochovaných souborů zákonů. Bronz sloužil armádám i řemeslu a Mezopotámie, chudá na kovy, byla závislá na dovozu mědi a cínu.²⁹

Egypt

Egypt vstoupil do doby bronzové s vytvořením sjednoceného státu kolem roku 3100 př. n. l. Pyramidy ve starší říši vznikly podle převládajícího názoru převážně s měděnými a kamennými nástroji; bronz se rozšířil později, zejména od Střední říše. V Nové říši (cca 1550–1070 př. n. l.) vedli faraoni války s Hetity a v Levantě a používali bojové vozy. Bitva u Kadeše (kolem 1274 př. n. l.), v níž se střetl Ramesse II. s Hetity, patří k největším bitvám doby bronzové.²⁹

Egejida: Mínójci a Mykéňané

Na Krétě vznikla kolem roku 1900 př. n. l. paláce, z nichž nejznámější je Knóssos, a minojská civilizace obchodovala po celém východním Středomoří. Po ní se prosadilo mykénské Řecko, jehož paláce v Mykénách, Pylu a Tírynthu byly centry pevnostních států. Mykéňané používali písmo Lineár B, které rozluštil v roce 1952 Michael Ventris, a ukázalo se, že zapisuje nejstarší doloženou formu řečtiny. Tabulky uvádějí zásoby, řemeslníky a dary bohům, a poskytují tak pohled do správy mykénských paláců.¹⁰

Indus

Civilizace údolí Indu (Harappa, Mohendžodáro) patří k největším kulturám doby bronzové. Její plánovaná města měla kanalizaci, jednotné míry a váhy a obchodovala s Mezopotámií. Písmo této civilizace zatím nebylo rozluštěno. Kolem roku 1900 př. n. l. se města začala vyprazdňovat, příčiny, mezi nimi změny klimatu a řek, se zkoumají dodnes.²

Čína

V Číně bronz zpracovávala kultura Erlitou (cca 1900–1500 př. n. l.) a po ní dynastie Šang (cca 1600–1046 př. n. l.). Čínská metalurgie se lišila od západní: místo odlévání do vosku se používaly formy složené z hliněných dílů, kterými se odlévaly rituální nádoby, například tzv. ting. Z doby Šang pocházejí věštecké kosti s nejstarším doloženým čínským písmem, nalezené v Anyangu.²

Doba bronzová, která se nekonala

Ne každá část světa prošla dobou bronzovou. Většina subsaharské Afriky přešla od kamene přímo k železu. V Americe se kovy zpracovávaly až později a především v Andách a v Mezoamerice, kde se dobou bronzovou označují jen místní období. V Austrálii a na většině tichomořských ostrovů se kovy v pravěku nezpracovávaly vůbec. Proto je doba bronzová pojem pro Eurasii, nikoli pro celý svět.¹²

Zhroucení doby bronzové kolem roku 1200 př. n. l.

Mezi lety 1200 a 1150 př. n. l. došlo ve východním Středomoří k sérii zničení a úpadků. Padla hetitská říše a její hlavní město Chattuša, byly zničeny Ugarit a další přístavy, zanikly mykénské paláce a v Egyptě se odehrály boje s tzv. Mořskými národy, jejichž porážku roku 1177 př. n. l. za Ramesse III. zachycuje nápis v Medínet Habu. Egypt přežil, ale oslabený, a mnohé další státy zanikly.⁹

Příčiny jsou předmětem sporů a odborníci dnes obvykle odmítají jedinou příčinu. Knapp a Manning (2016) v přehledu zdůrazňují souběh více faktorů: suchá období, zemětřesení, přerušení obchodních sítí, vnitřní povstání a migrace, přičemž žádný z těchto faktorů sám zhroucení nevysvětluje. Důležitým znakem je právě propojenost systému: když se přerušil obchod s cínem a mědí, zasáhlo to celou síť palácových ekonomik.⁹

Zhroucení se týkalo především východního Středomoří. Ve střední Evropě se mladší doba bronzová vyznačuje spíše kontinuitou a rozvojem kultury popelnicových polí, ačkoli i tam se v čase přibližně kolem 1200–1000 př. n. l. měnila sídelní struktura.¹²

Doba bronzová v Čechách a na Moravě

V českých zemích se doba bronzová dělí na starší (cca 2200–1700 př. n. l.), střední (cca 1700–1300 př. n. l.) a mladší (cca 1300–800 př. n. l.). Kovy se sem dostávaly z Alp, Karpat a z Krušných hor a lidé tu vyráběli bronz v místních dílnách. Hlavními kulturami jsou únětická kultura, mohylová kultura a kultura popelnicových polí s jednotlivými regionálními skupinami.¹¹⁹²⁰

Únětická kultura

Únětická kultura (cca 2200–1700 př. n. l.) je nejvýznamnější kulturou starší doby bronzové ve střední Evropě a pojmenována je podle vsi Únětice u Prahy. Zasahuje Čechy, Moravu, Sasko-Duryňsko, Dolní Rakousko a jižní Polsko. Je známá především z rozsáhlých plochých pohřebišť se skrčenými kostrami a z osad, a zahrnuje i regionální skupiny, mezi nimi na Moravě věteřovskou skupinu s opevněnými sídly. Pohřebiště na Kolínsku nebo v Praze-Běchovicích, jejichž pohřby se podle radiokarbonových dat datují zhruba do let 1900–1770 př. n. l., patří k nejlépe prozkoumaným.¹⁹²⁰

Únětická kultura se vyznačuje metalurgií, obchodem a postupným vznikem sociálních rozdílů. V Čechách se v této době objevují první zbrojní výbavy, bronzové jehlice a ozdoby a v sousedních oblastech bohaté knížecí hroby. Právě s touto kulturou je spojován i nebeský disk z Nebry.³¹⁸¹⁹

Mohylová kultura

Ve střední době bronzové (cca 1700–1300 př. n. l.) se v Čechách rozšiřuje mohylová kultura, která je součástí rozsáhlého středoevropského okruhu. Pohřbívalo se do mohyl, tedy pod kopce navršené nad hrobem; v Čechách se mohyly vyskytují hlavně v jižních a západních oblastech. Bronzový inventář, tedy sekery, meče, jehlice a náramky, svědčí o rostoucím využívání kovů a o spojení s ostatními oblastmi Evropy.¹²

Kultura popelnicových polí

Kultura popelnicových polí (cca 1300–800 př. n. l.) je souhrnný název pro rozsáhlý okruh kultur střední Evropy, který se vyznačuje spalováním zemřelých a ukládáním popela do popelnic. V českých zemích se dělí na regionální skupiny: knovízská kultura ve středních a severozápadních Čechách, milavečská na jihozápadě, štítarská na jižní Moravě, lužická v severních oblastech a slezskoplatěnická na Moravě a ve východních Čechách. Typické jsou rozsáhlá pohřebiště, hradiště, množství depotů bronzu a keramika zdobená rýhami a výčnělky.¹²

Mladší doba bronzová patří k obdobím s hustým osídlením a vznikají v ní opevněná hradiště. V depotech se ukládaly bronzové sekery, srpy, náramky a rozlámané předměty; význam depotů, ať už šlo o oběť, bezpečné uložení bohatství, nebo zásobu kovu k recyklaci, se vykládá různě.¹²

Velim-Skalka

K nejznámějším lokalitám doby bronzové v Čechách patří Velim-Skalka v okrese Kolín, výšinné opevněné sídliště, které se používalo od starší a střední doby bronzové a jeho význam vyvrcholil na přelomu střední a mladší doby bronzové. Výzkumy z let 1984–1995 odkryly velké množství keramiky a pozůstatky lidí a zvířat uložených v jámách. Část kostí nese stopy násilí a zvláštního zacházení. Zda šlo o oběti, pozůstatky bojů, nebo o pohřební praktiky, je předmětem diskuse; kniha Velim: Violence and Death in Bronze Age Bohemia (Harding, 2007) problematiku shrnuje.¹³

Doba bronzová a železná: kudy vede hranice

Doba bronzová končí příchodem železa, které se v Evropě začalo v širším měřítku používat zhruba kolem roku 800 př. n. l. a nazývá se starší dobou železnou nebo halštatským obdobím podle pohřebiště v Hallstattu. Železo je mnohem rozšířenější než cín, takže jeho zpracování zmenšilo závislost na dálkovém obchodu s kovy. Zpočátku bylo ale železo spíše vzácné a vedle bronzu se používalo ještě dlouho, takže přechod trval staletí. V Čechách se rozhraní klade kolem roku 800 př. n. l., v Řecku a na Předním východě už kolem roku 1100–1000 př. n. l., v severní Evropě až kolem roku 500 př. n. l.¹²

Železo nenahradilo bronz proto, že by bylo hned lepší: raná železná čepel byla v mnoha ohledech horší než kvalitní bronzová. Rozhodla dostupnost. Zhroucení obchodních sítí kolem roku 1200 př. n. l. vytvořilo tlak na použití místních surovin a železná ruda se vyskytuje téměř všude. Souhrn období po době bronzové najdete v článku Starověk.¹²⁹

Mýty a nedorozumění

• „Doba bronzová nastala všude ve stejnou dobu.“ Ne, na Předním východě začala o více než tisíc let dříve než ve střední Evropě a v řadě částí světa nebyla vůbec;¹²
• „Bronz je kov, ne slitina.“ Bronz je slitina mědi a cínu; měď a cín se v přírodě nacházejí odděleně;¹
• „Doba bronzová byla klidná doba bez válek.“ Bitva u Tollense, pevnosti, meče a zbroj ukazují opak;¹¹¹²
• „Pyramidy se stavěly bronzovými nástroji.“ Podle převládajícího názoru se při stavbě pyramid ve starší říši používaly hlavně nástroje měděné a kamenné;²
• „Zhroucení doby bronzové způsobili jen Mořské národy.“ Jde o souhrn příčin, včetně klimatu, zemětřesení a rozpadu obchodních sítí;⁹
• „Celá Evropa přešla z kamene přímo na bronz.“ Mezi nimi byla doba měděná;¹²
• „Doba bronzová skončila, protože bronz došel.“ Důvody byly složitější, hlavní roli hrála dostupnost železa a zhroucení obchodu;¹⁹
• „V době bronzové se používal výhradně bronz.“ Vedle bronzu se nadále používaly kámen, kost, dřevo i měď.¹²

Kalendář doby bronzové: nejdůležitější události

• cca 3300 př. n. l. – počátek doby bronzové na Předním východě, první klínové písmo v Uruku;
• cca 3100 př. n. l. – sjednocení Egypta;
• cca 3230 př. n. l. – Ötzi s měděnou sekerou (doba měděná);
• cca 2600–1900 př. n. l. – zralá fáze civilizace údolí Indu;
• cca 2400 př. n. l. – příchod lidu zvoncovitých pohárů do Británie;
• cca 2334 př. n. l. – Sargon Akkadský zakládá akkadskou říši;
• cca 2200 př. n. l. – začátek starší doby bronzové ve střední Evropě, únětická kultura;
• cca 2100–1800 př. n. l. – kultura Sintašta, nejstarší bojové vozy;
• cca 1900 př. n. l. – první paláce na Krétě, kultura Erlitou v Číně;
• cca 1940 př. n. l. – knížecí hrob v Leubingenu;
• cca 1792–1750 př. n. l. – vláda Chammurabiho;
• cca 1600 př. n. l. – nebeský disk z Nebry uložen do země, vzestup Mykén, počátek Šang;
• cca 1300 př. n. l. – nástup žárového pohřbívání a kultury popelnicových polí;
• cca 1300–1250 př. n. l. – bitva u Tollense;
• cca 1320–1300 př. n. l. – potopení lodi u Uluburunu;
• cca 1274 př. n. l. – bitva u Kadeše;
• 1177 př. n. l. – Ramesse III. odráží Mořské národy;
• cca 1200 př. n. l. – zhroucení východního Středomoří;
• cca 800 př. n. l. – nástup doby železné ve střední Evropě.

Doba bronzová v číslech

• asi 9:1 – obvyklý poměr mědi a cínu v bronzu;
• 1085 °C – teplota tavení čisté mědi;
• asi 10 tun mědi a 1 tuna cínu – náklad lodi z Uluburunu;
• cca 32 cm – průměr nebeského disku z Nebry;
• nejméně 140 – počet lidí, jejichž kosti se našly v údolí Tollense;
• 101 – počet genomů z doby bronzové, které analyzovali Allentoft a kol.;
• více než 1000 let – rozdíl mezi počátkem doby bronzové na Předním východě a ve střední Evropě;
• asi 1400 let – délka doby bronzové ve střední Evropě (2200–800 př. n. l.).

Časté otázky

Kdy byla doba bronzová?

Doba bronzová byla na Předním východě zhruba v letech 3300–1200 př. n. l., ve střední Evropě zhruba 2200–800 př. n. l. V českých zemích se dělí na starší (cca 2200–1700 př. n. l., únětická kultura), střední (cca 1700–1300 př. n. l., mohylová kultura) a mladší dobu bronzovou (cca 1300–800 př. n. l., kultura popelnicových polí). Končí příchodem železa.