Vrcholný středověk

Vrcholný středověk je období evropských dějin zhruba od počátku 11. do konce 13. století (někteří historici ho natahují do poloviny 14. století), mezi raným středověkem a krizí pozdního středověku. Byla to doba největšího rozmachu středověké Evropy: obyvatelstvo se přibližně zdvojnásobilo, vznikla města, univerzity a gotické katedrály, papežství dosáhlo vrcholu moci (spor o investituru 1075–1122, Innocenc III. 1198–1216), západní křesťané vedli křížové výpravy (od 1095) a formovaly se státy.¹²³ V českých zemích ho vyplňuje vláda Přemyslovců od knížete Břetislava I. přes dědičný královský titul (1212) až po Přemysla Otakara II. a vymření dynastie roku 1306.²¹²³ Skončil velkým hladomorem 1315–1317 a černou smrtí 1347–1352.²⁵

Vrcholný středověk stručně

Mezi lety 1000 a 1300 se Evropa změnila víc než za předchozích pět set let. Z roztříštěného světa vesnic, klášterů a hradů vznikl kontinent měst, univerzit, obchodních sítí a stále pevnějších států. Tento článek vysvětluje, kdy vrcholný středověk byl, co ho pohánělo, jak fungovala společnost a církev, co přinesly křížové výpravy, univerzity a gotika, jak se vyvíjely české země a proč tento rozmach skončil.

• Kdy: zhruba od roku 1000 do roku 1300, podle některých autorů do poloviny 14. století; mezi raným a pozdním středověkem;
• Hlavní příčiny růstu: teplejší klima, lepší zemědělská technika, klučení nové půdy a mír uvnitř hranic větších států;
• Lidé: počet obyvatel Evropy se podle odhadů zhruba zdvojnásobil;
• Města a obchod: komuny, cechy, veletrhy v Champagni, italské banky, hanzovní města;
• Moc: císař a papež spolu zápasili o vedení křesťanského světa, králové v Anglii a ve Francii posilovali panovnickou moc;
• Expanze: křížové výpravy, reconquista a německá kolonizace na východě;
• Myšlení a umění: univerzity, scholastika a přechod od románského stylu ke gotice;
• České země: Přemyslovci od knížectví ke království, kolonizace, města a stříbro z Kutné Hory;
• Konec: hladomor, změna klimatu, mor a krize církve.

Co je vrcholný středověk a kdy byl

Vrcholný středověk, někdy také „klasický“ (anglicky High Middle Ages, německy Hochmittelalter, francouzsky Moyen Âge central), je střední ze tří tradičních fází středověku. Pojem se užívá především pro západní, jižní a střední Evropu; pro Rusko nebo Balkán s odlišnou politickou historií se užívá méně.¹ Nejčastěji se klade od 11. do 13. století, tedy zhruba od roku 1000 do roku 1300. Rok 1000 není skutečný předěl: o hromadném očekávání konce světa v tomto roce soudobé prameny mlčí, a mnoho podstatných změn, například oteplení a růst obyvatelstva, začalo už v 10. století.¹³

Hranice jsou tedy konvenční a každý historik je klade podle toho, co sleduje. Robert Bartlett ve své knize Vznik Evropy (The Making of Europe) vymezuje období let 950–1350 a sleduje, jak se tehdy latinský západ šířil: obsazoval nové země, zakládal města a rozšiřoval svou kulturu.² R. I. Moore hovoří o „první evropské revoluci“ v letech zhruba 970–1215, kdy se podle něj proměnily instituce moci, vzdělanosti i vztahu k odlišným lidem, a jeho kniha je dodnes jedním z nejcitovanějších výkladů této doby.³ Americký medievista Charles Homer Haskins už roku 1927 popsal „renesanci 12. století“ jako předehru pozdější renesance a spor o to, nakolik byla skutečně první, trvá dodnes.²⁹ Obecnou syntézu celého tisíciletí s důrazem na hospodářské a sociální proměny podává Chris Wickham.¹

Konec vrcholného středověku se klade k několika událostem. Nejčastěji se uvádí velký hladomor 1315–1317, jenž ukázal, že se růst zastavil, nebo černá smrt 1347–1352, která zlomila dotavadní trend.²⁵ Pro politické dějiny se užívá spíše konec 13. století: v roce 1291 padla Akkra a tím zanikly křižácké státy v Palestině, v roce 1302 vydal papež Bonifác VIII. bulu Unam sanctam a v roce 1303 ho král Filip IV. Sličný nechal zajmout v Anagni, což označuje konec papežské převahy nad panovníky.¹¹ České země mají vlastní mez: roku 1306 byl zavražděn poslední Přemyslovec Václav III.²³

Hospodářský a demografický růst

Základem všeho byl růst počtu lidí, který se opíral o nové obdělávané plochy a o zvýšení výnosů. Přesná čísla neexistují, odhady se opírají o nepřímé ukazatele, a liší se proto autor od autora. Colin McEvedy a Richard Jones, jejichž atlas patří k nejcitovanějším, dospěli k tomu, že se počet obyvatel ve většině evropských zemí mezi lety 1000 a 1300 zhruba zdvojnásobil.³¹

Středověké teplé období

Od 10. století do 13. století bylo v Evropě v průměru tepleji než předtím i potom. Evropské letokruhy ukazují teplé, relativně stabilní období; ochlazování a kolísání srážek se naplno projevily až po roce 1300.⁵ Delší vegetační období a méně suchých zim zvýšily výnosy obilí, rozšířily pěstování do vyšších poloh a severnějších oblastí a podpořily růst obyvatel. Rozsah a časování tohoto „středověkého teplého období“ se mezi regiony liší, nebylo to tedy žádné jednotné globální oteplení.⁴⁵

Technika zemědělství

Lepší půdu dalo těžší pluh s radlicí, odkládací deskou a kolovým předkem, který zvládal těžké vlhké půdy severní Evropy. Koně se začali využívat i k orbě díky pevnému chomoutu a podkovám a trojpolní hospodaření, při kterém ladem ležela jen třetina polí, zvýšilo využití půdy proti starému dvoupolnímu systému.⁴ Rozšířily se vodní mlýny: anglický soupis Domesday Book z roku 1086 jich eviduje asi 5 600 (podle jiného sčítání přes šest tisíc), a to i přes neúplnost soupisu.²⁸ Od 80. let 12. století jsou doloženy také větrné mlýny, první písemné doklady pocházejí z Anglie.⁴

Technické novinky se rozšiřovaly pomalu a nerovnoměrně, a proto je nepřesné mluvit o „zemědělské revoluci“. Hoffmann zařazuje techniku do širšího environmentálního rámce, v němž hrála roli i změna krajiny a osídlení.⁴

Velká kolonizace a klučení lesů

Hlad po půdě vedl ke klučení a žďáření lesů, vysoušení bažin a zakládání nových vesnic. V Nizozemsku vznikaly poldry, ve Francii a Anglii se lidé stěhovali do nových osad, cisterciácké kláštery obdělávaly pustiny. Německá kolonizace na východ od Labe, Ostsiedlung, přesunula hranice latinského křesťanství daleko k východu: Němci, Vlámové a Holanďané zakládali vesnice a města podle německého práva v Brandenbursku, Slezsku, Pomořansku, Prusku, Polsku, Uhrách i v Čechách a na Moravě.²²⁰ Kolonisté dostávali od pána půdu s výhodnými podmínkami (svobodnější právní postavení, odpuštění dávek na několik let) a za to mu platili peněžní činži.²

Historické nálezy ukazují, že kolonizace nebyla jen německá. V českých zemích ji řídili sami panovníci i šlechta a stejně se sem stěhovali domácí rolníci. Cílem bylo osídlit podhorské pásmo a zvýšit příjmy z půdy.²¹²³

Města, obchod a peníze

Růst obyvatelstva a nadvýroby zemědělských produktů dal vzniknout městům jako trvalým střediskům obchodu a řemesla. Robert S. Lopez nazval období 950–1350 „obchodní revolucí středověku“, protože se tehdy vytvořila síť obchodníků, bank, veletrhů a pojišťovacích i úvěrových nástrojů, jež fungovala po celé Evropě.⁶

Vznik středověkých měst

Města nevznikala jen v Itálii a ve Flandrech. Mnohá byla založena na zelené louce panovníkem nebo šlechticem, který z nich chtěl mít příjem z cel a daní, a dostala listinu s právy: samosprávu, vlastní soud a oprostění od části feudálních povinností. Na mnoha místech Evropy se používalo pravidlo „městský vzduch činí svobodným“: uprchlý poddaný, který ve městě pobyl rok a den, nemohl být pánem stíhán.² Největší města (Paříž, Benátky, Florencie, Janov, Milán) měla kolem roku 1300 podle McEvedyho odhadů zhruba 50 až 125 tisíc obyvatel; většina měst však měla jen několik tisíc lidí.³²²

Města se řídila radou zvolenou nejbohatšími měšťany (patriciátem); řemeslníci se sdružovali do cechů, které hlídaly kvalitu zboží, ceny a přijímání učňů. Spory mezi patriciáty a cechy, mezi městem a panovníkem i mezi městy navzájem byly běžné. V Itálii se města stala nezávislými komunami, které porazily i císaře: roku 1176 Lombardská liga zvítězila nad Fridrichem I. Barbarossou u Legnana.²⁶

Veletrhy, banky a hanza

Střediskem evropského obchodu byly veletrhy v Champagni (Troyes, Provins, Lagny, Bar-sur-Aube), kde se v ročním cyklu setkávali obchodníci z Flander a Itálie a vyměňovali soukenictví, koření, kůže, kovy a víno. Italská města vyvinula bankovnictví, obchodní společnosti a směnky; roku 1252 začaly Florencie a Janov razit zlaté mince (florin a genovino) a v Benátkách následoval roku 1284 dukát.⁶ Na severu spojila obchod kolem Baltu a Severního moře německá hanza; Lübeck byl založen roku 1143.⁶²

Obchod potřeboval peníze: v 13. století se po staletích znovu razí zlato a rozšiřuje se stříbrný groš. Rostoucí městská ekonomika zároveň způsobila, že se panovníci zadlužovali u bankéřů a židovských peněžníků, kteří byli často chráněni a zároveň vydíráni; to vedlo k pronásledování a vyhnáním, například k vyhnání Židů z Anglie roku 1290.⁶¹⁵

Feudalismus a společnost

Vrcholný středověk bývá zjednodušeně označován jako „doba feudalismu“, ale historici s tím pojmem zacházejí opatrně. Marc Bloch v klasické Feudální společnosti (1939–1940) popsal feudalismus jako soustavu osobních závazků mezi pány a vazaly: pán dal vazalovi léno (obvykle půdu) výměnou za věrnost a vojenskou službu.⁷ Elizabeth Brown v článku „Tyranie konstruktu“ (1974) ukázala, že slovo skrývá mnoho různých jevů a že jednotný „systém“ nikdy neexistoval, a Susan Reynolds ve Fiefs and Vassals (1994) dokázala, že vazalství a léna v dnešním pojetí vycházejí hlavně z právní vědy 12. století.⁸⁹ Spor o „feudální revoluci“, tedy o to, zda kolem roku 1000 došlo k rychlé proměně vztahů moci (Georges Duby, Pierre Bonnassie, Jean-Pierre Poly a Eric Bournazel), nebo jen k pozvolnému vývoji, není uzavřen.³¹⁰

Společnost si lidé představovali jako tři stavy: ti, kdo se modlí, ti, kdo bojují, a ti, kdo pracují. Toto schéma zapsal kolem roku 1025 biskup Adalbero z Laonu a zpopularizoval je Georges Duby.¹⁰ Ve skutečnosti se do schématu nevešli obchodníci, řemeslníci ani právníci, kterých v tomto období přibývalo.¹⁰² Ve venkovských oblastech se pohyboval široký okruh právních postavení, od nevolných (serfů) po svobodné sedláky, a po 12. století se v západní Evropě povinnosti často měnily na peněžní činži.²⁶⁴

Rytíři a hrady

Pánem a bojovníkem byl rytíř, těžce ozbrojený jezdec. Ve vrcholném středověku nosil rytíř kroužkovou zbroj (košili z kroužků) a helmu; plátová zbroj přichází až později.¹ Rytířské ideály, vyjádřené v dvorské poezii, spojovaly válečnickou čest s kultem dámy a křesťanskou ctností; v praxi byli rytíři často drsní velcí vlastníci půdy, kteří vyřizovali spory zbraněmi. Církev se proto snažila válku omezit hnutími Božího míru (od konce 10. století) a Božího příměří, které zakazovaly boje o určitých dnech a vůči určitým skupinám obyvatel.¹¹

Hrady se z dřevěných pevností na návrší (motte-and-bailey) proměnily v kamenné s věžemi, hradbami a příkopy; po zkušenostech z křížových výprav se rozšířily koncentrické hrady s několika obvodovými hradbami.¹ U nás stavěla hrady královská moc: Přemysl Otakar II. založil například Bezděz (od 1264) a Zvíkov, a v pozdější době vznikala i šlechtická sídla.²²

Venkovan, rodina a žena

Většinu obyvatel tvořili rolníci a jejich životní podmínky rozebírá Christopher Dyer: chléb, kaše a pivo tvořily základ stravy, maso bylo vzácnější, domy byly dřevěné nebo hliněné, rodina žila s dobytkem pod jednou střechou, a nepřízeň počasí znamenala hlad.²⁶ Žena pracovala na poli i doma, ve městech byla často členkou cechu po otci nebo manželovi a vdovy řídily dílny; podle práva však byla závislá na muži. Zvláštní postavení měly řeholnice a béguiny (laická ženská společenství ve Flandrech a Německu od 12. století) a vzdělané ženy jako Hildegarda z Bingenu (1098–1179) nebo Eleonora Akvitánská (kolem 1124–1204).¹¹¹

Církev, papežství a spor o investituru

Církev byla největší institucí vrcholného středověku: spravovala duchovní život, školy, nemocnice, vlastnila velkou část půdy a její soudy rozhodovaly o manželství, závětích a hříších. R. W. Southern v klasickém výkladu ukazuje, že právě v 11. a 12. století se církev stala právně organizovanou společností s vlastním právem, soudy a daněmi.¹¹

Gregoriánská reforma a Canossa

Reforma, nazvaná podle papeže Řehoře VII. (1073–1085), usilovala o zákaz simonie (kupování církevních úřadů) a sňatků kněží a o nezávislost církve na světské moci. Papež Mikuláš II. svěřil roku 1059 volbu papeže kardinálům a Řehořovy Dictatus papae (1075) prohlásily, že papež může sesazovat císaře.¹¹ Střet s císařem Jindřichem IV. o to, kdo smí jmenovat biskupy, vedl k vzájemným klatbám; Jindřich musel v lednu 1077 odjet do Canossy, kde tři dny stál před hradem v kajícím šatu a prosil o rozvázání z klatby.¹¹ Spor, označovaný jako spor o investituru, ukončil teprve vormský konkordát roku 1122: biskupové byli voleni církví, ale císař udílel světské atributy úřadu.¹¹

Důležitější než samotná epizoda je, co z ní vzešlo: duchovní a světská moc se oddělily a každá z nich si vytvořila vlastní právní a správní strukturu. Tato dvojí soustava, kterou od římské říše neznala žádná jiná kultura, je podle řady historiků jedním ze základů pozdější evropské státnosti.¹¹³

Innocenc III. a lateránský koncil 1215

Vrcholu papežské moci dosáhl Innocenc III. (1198–1216), který zasahoval do volby císaře, vyloučil z církve anglického krále Jana a zorganizoval čtvrtou křížovou výpravu i tažení proti albigenským.¹¹ Čtvrtý lateránský koncil roku 1215 vyhlásil dogma o transsubstanciaci, ustanovil povinnost každoroční zpovědi a přijímání o Velikonocích pro všechny věřící, zakázal zakládat nové řády bez papežského schválení a nařídil, aby Židé a muslimové nosili na oděvu zvláštní označení.¹⁵

Kláštery, žebravé řády a hereze

Reformní proudy vytvářely nové řády: cluniacké (od 910), cisterciácké (od 1098; velkou postavou je Bernard z Clairvaux, 1090–1153), premonstráty (1120). Ve 13. století vznikly žebravé řády, které žily mezi lidmi a z almužen: františkáni (potvrzení 1209–1210) a dominikáni (1216).¹¹ Kolem roku 1200 se v jihofrancouzském Languedocu rozšířilo hnutí katarů a v Lyonu hnutí valdenských; proti katarům byla vyhlášena albigenská křížová výprava (1209–1229), která zdevastovala jih Francie. Zároveň vznikala inkvizice jako soudní nástroj, svěřený od 30. let 13. století hlavně dominikánům.¹¹

Křížové výpravy a expanze Evropy

Křížové výpravy bývají nejznámějším rysem vrcholného středověku. Byly součástí širší expanze: reconquista ve Španělsku, kolonizace východu a tažení proti pohanským Baltům. O tom, co křižáky vedlo, se historici přou: pobožnost, touha po kořisti a půdě, poslušnost papeže, rytířské ideály, a nejnovější bádání zdůrazňuje spíše pobožné pohnutky nad čistě mocenskými.¹³¹⁴

První křížová výprava a křižácké státy

Papež Urban II. vyzval na koncilu v Clermontu 27. listopadu 1095 křesťanské rytíře k tažení na pomoc byzantskému císaři a do Svaté země; dochovaná znění projevu však pocházejí od kronikářů, kteří psali až po dobytí Jeruzaléma, a nelze říct, co přesně řekl.¹² První křížová výprava (1096–1099) dobyla Nikaiu, Antiochii a 15. července 1099 Jeruzalém. Vznikly čtyři křižácké státy: Jeruzalémské království, Antiošské knížectví, hrabství Edessa a hrabství Tripolis.¹³

Další výpravy až do pádu Akkry

Po pádu Edessy (1144) následovala druhá výprava (1147–1149), která skončila neúspěšným obléháním Damašku. Sultán Saladin porazil křižáky u Hattínu 4. července 1187 a dobyl Jeruzalém; třetí výprava (1189–1192) s Richardem Lví srdce a Filipem II. Augustem získala jen pobřeží, protože císař Fridrich I. Barbarossa se cestou utopil v řece v Malé Asii.¹³ Čtvrtá výprava (1202–1204), vedená Benátčany, dobyla křesťanský Konstantinopol a zřídila Latinské císařství (1204–1261); ztratila tak cíl a prohloubila rozdělení mezi východní a západní církví. Císař Fridrich II. získal Jeruzalém roku 1229 jednáním se sultánem; francouzský král Ludvík IX. vedl výpravy do Egypta (1248–1254; zajat u Mansúry) a do Tunisu (1270; na ní zemřel). Roku 1291 padla Akkra, poslední křižácká pevnost.¹³¹⁴

Reconquista a křížové výpravy na severu

Ve Španělsku křesťanská království postupovala na jih: Alfons VI. dobyl roku 1085 Toledo, vítězství u Las Navas de Tolosa (16. července 1212) otevřelo cestu do Andalusie, Córdoba padla 1236, Valencie 1238 a Sevilla 1248. Zbývala Granada, která přežila do roku 1492.¹³¹⁴ Na severovýchodě vedly křížové výpravy proti pohanským Slovanům (vendská výprava 1147) a Baltům; Řád německých rytířů se roku 1230 usídlil v Prusku a vybudoval vlastní stát, na jehož tažení se roku 1254–1255 podílel i Přemysl Otakar II. (po něm je pojmenován Královec, dnešní Kaliningrad).¹⁴²²

Kromě dobývání se vytvářely i kontakty: obchod s Levantou posiloval italská města a překlady z arabštiny, zejména v Toledu a na Sicílii, přinesly do Evropy Aristotela a arabskou vědu.¹³¹⁶

Univerzity, scholastika a „renesance 12. století“

Vrcholný středověk vytvořil novou instituci, univerzitu. Hastings Rashdall ve své klasické práci (1895) ukázal, že univerzita jako sdružení učitelů a studentů s vlastními právy vznikla ve 12. a 13. století z katedrálních škol a soukromých učitelů.¹⁶

Vznik univerzit

Nejstarší byla Boloňská univerzita, která podle tradice vznikla roku 1088 a proslula studiem práva; roku 1158 jí císař Fridrich I. udělil privilegia. Pařížská univerzita se vyvinula kolem roku 1200 z katedrální školy u Notre-Dame (královské privilegium Filipa II. 1200, statuty 1215) a byla centrem teologie, Oxford se rozvíjel od konce 12. století a Cambridge od roku 1209, kdy se tam uchýlili oxfordští mistři. Následovaly Padova (1222), Neapol (1224, zřízená císařem Fridrichem II.) a Toulouse (1229).¹⁶ Studenti vstupovali kolem čtrnácti let na fakultu svobodných umění a potom směřovali k teologii, právu nebo medicíně. Praha je na seznamu univerzit později (1348, Karel IV.).¹⁶

Scholastika a Tomáš Akvinský

Překlady z řečtiny a arabštiny, hlavně v Toledu, kde působil Gerard z Cremony (kolem 1114–1187), zpřístupnily Aristotela, Ptolemaia a Avicennu. Scholastická metoda, která stavěla argumenty a protiargumenty proti sobě a snažila se je řešit logikou, vyrostla z práce Anselma z Canterbury (1033–1109) a Petra Abélarda (1079–1142), jehož Sic et non (kolem 1120) srovnává protichůdné výroky církevních otců.¹⁶²⁹ Vrcholem scholastiky je Tomáš Akvinský (1225–1274), který v Summa theologiae (od 1265–1266, nedokončená) spojil křesťanskou teologii s Aristotelovou filozofií. Pařížský biskup v roce 1277 odsoudil 219 tvrzení, z nichž část vycházela z Aristotela a jeho arabských komentátorů, což dokazuje, že rozum a víra nebyly vždy v souladu.¹⁶¹¹

Literatura a písemnictví

Vedle latinské učenosti vzniká literatura v národních jazycích: francouzská Píseň o Rolandovi (kolem 1100), dvorské romány Chrétiena de Troyes (po roce 1160), německý Píseň o Nibelunzích (kolem 1200), tvorba trubadúrů v Provenci a minnesängrů v Německu (například Walther von der Vogelweide).¹¹¹ Latinsky psal Kosmas (kolem 1045–1125), děkan pražské kapituly, svou Chronica Boemorum, první české dějiny a hlavní pramen k dějinám Přemyslovců do roku 1125.²⁴ Česky je psána Dalimilova kronika, jejíž vznik se klade do let 1308–1314, tedy na samý sklonek období.

Gotika a románský sloh

Vrcholný středověk je dobou dvou velkých slohů. Románský sloh (v 11. a 12. století) stavěl masivní kamenné stavby s polokruhovými oblouky, tlustými zdmi a malými okny; příkladem je dóm v Speyeru, zahájený kolem roku 1030 a jeden z největších kostelů své doby, nebo katedrála v Durhamu (od 1093).¹ V Čechách patří k románským stavbám rotundy, bazilika sv. Jiří na Pražském hradě a Juditin most v Praze (1158–1172) jako nejstarší kamenný most v Čechách; kláštery premonstrátů na Strahově (1140) a cisterciáků v Sedlci (1142).²¹

Gotika vznikla v severní Francii ve 40. letech 12. století: opat Suger přestavěl chór opatského kostela v Saint-Denis u Paříže (vysvěcen 1144) s lomenými oblouky a žebrovými klenbami, které umožnily stavět výš a světleji. Roku 1163 byla zahájena katedrála Notre-Dame v Paříži, po požáru 1194 se začal stavět nový Chartres a vznikly Remeš (1211) a Amiens (1220). Opěrné oblouky přenášely tlak klenby mimo zdi, a stěny tak mohly být prosklené barevnými vitrážemi.¹ Erwin Panofsky v knize Gothic Architecture and Scholasticism (1951) spojil logickou stavbu katedrály s uspořádáním scholastických summ, výklad je diskutovaný, ale vlivný.³⁰

Gotika v českých zemích začala ve 30. letech 13. století. Z raných památek stojí za zmínku Anežský klášter v Praze (od 1231–1234, založila ho Anežka Česká, 1211–1282), cisterciácké kláštery Zlatá Koruna (1263) a Vyšší Brod (1259), nebo hrady Bezděz a Zvíkov z doby Přemysla Otakara II.²²²³ Staronová synagoga v Praze, postavená kolem roku 1270, je nejstarší dochovanou dvoulodní synagogou v Evropě.²³

Politické dějiny: říše, Anglie, Francie a další země

Zatímco v raném středověku se evropské státy tvořily z rozpadajících se zbytků římské moci, v 11.–13. století se jejich vláda upevňovala. Panovníci vytvářeli úřednické aparáty, soudy a daně, ale zároveň museli sdílet moc se šlechtou, církví a městy, což vedlo k prvním zastupitelským shromážděním.²³

Svatá říše římská: Salijci a Štaufové

Římský císař, volený německými knížaty, měl titul i velké nároky, ale reálně vládl jen v Německu a v severní Itálii. Salijští panovníci (1024–1125) bojovali s papežstvím o investituru, Štaufové (1138–1254) usilovali o ovládnutí Itálie.²⁷¹¹ Fridrich I. Barbarossa (1152–1190) táhl do Itálie šestkrát, ale roku 1176 byl poražen u Legnana a mír v Kostnici (1183) potvrdil samosprávu lombardských měst. Jeho syn Jindřich VI. získal sňatkem Sicilské království a vnuk Fridrich II. (1198 král sicilský, 1220 císař, †1250), vzdělaný vládce mnoha jazyků, vydal 1231 Melfské konstituce, ale celý život bojoval s papeži. Po jeho smrti nastalo mezivládí (1254–1273), v němž žádný panovník neměl uznání všech knížat, až byl zvolen Rudolf Habsburský.¹² Souhrnný přehled institucí najdete v článku o Svaté říši římské.

Anglie a Magna Carta

Anglii dobyl roku 1066 normandský vévoda Vilém; jeho Domesday Book (1086) soupisem majetku ukázal sílu panovnické správy.²⁸ Jindřich II. (1154–1189) vybudoval královské soudy a společné právo (common law); spor s arcibiskupem Thomasem Becketem skončil Becketovou vraždou v katedrále v Canterbury (29. prosince 1170). Jeho syn Jan Bezzemek ztratil roku 1204 Normandii a po těžkých daních se baroni vzbouřili: 15. června 1215 u Runnymede přijal Magnu Cartu, která stanovila, že král nemůže vybírat mimořádné daně bez souhlasu a že žádný svobodný muž nesmí být uvězněn jinak než zákonným rozsudkem.¹⁷¹⁸ Papež Innocenc III. listinu už 24. srpna 1215 prohlásil za neplatnou a občanská válka pokračovala; teprve pozdější znění 1216, 1217 a 1225 se staly trvalou součástí práva. Magna Carta proto není „demokratickou ústavou“, nýbrž feudálním dohodou baronů s králem, jejíž význam vzrostl až později.¹⁸ Za Jindřicha III. svolal Simon de Montfort roku 1265 sněm s rytíři a zástupci měst, a Eduard I. dal roku 1295 vzniknout „vzornému parlamentu“.¹⁸

Francie, Itálie, Španělsko a východní Evropa

Francouzští Kapetovci vládli zpočátku jen malému území kolem Paříže, ale Filip II. August (1180–1223) rozšířil království na Normandii, Anjou a Poitou a roku 1214 porazil spojence anglického krále a císaře Oty IV. u Bouvines. Ludvík IX. (1226–1270, svatý od 1297) vedl příkladný dvůr a rozvinul královský soud. Filip IV. Sličný (1285–1314) vedl spor s papežem Bonifácem VIII.¹¹¹

V jižní Itálii a na Sicílii vytvořili Normané království, jehož první král Roger II. byl korunován 1130; z Palerma a Neapole se stal kulturní most mezi latinským, řeckým a arabským světem.¹² Na Pyrenejském poloostrově pokračovala reconquista. Polsko se po smrti Boleslava III. (1138) rozpadlo na údělná knížectví a Uhersko se za Štěpána I. (korunován 1000 nebo 1001) stalo křesťanským královstvím; roku 1222 vydal Ondřej II. Zlatou bulu, jež omezila královskou moc ve prospěch šlechty.²⁰

Mongolský vpád 1241

Mongolové pod Batuem dobyli v letech 1237–1240 ruská knížectví (Kyjev padl roku 1240) a roku 1241 vtrhli do střední Evropy. Poláky a Slezany porazili 9. dubna 1241 u Legnice a Uhry 11. dubna u řeky Slané (Sajó) v bitvě u Moh; uherský král Béla IV. utekl a země byla spustošena. Menší oddíly prošly už na jaře 1241 Moravou (od Opavy přes Moravskou bránu směrem k Uhrám), možná se vrátily v zimě 1241–1242; šlo o rychlý průchod, při kterém byla zničena krajina, ale opevněná místa zůstala nedotčena. Vojsko se z Uher stáhlo roku 1242, patrně proto, že po smrti velkého chána Ögedeje (prosinec 1241) se bojovalo o nástupnictví.¹⁹²⁰³³ Tradiční příběh o hrdinné obraně Olomouce a vítězství Jaroslava ze Šternberka je podle Tomáše Somera pozdější výmysl: kronikáři později zaměnili mongolský průchod z roku 1241 s vpádem Uhrů a Kumánů z roku 1253.³³

České země ve vrcholném středověku

Dějiny českých zemí v 11.–13. století jsou dějinami Přemyslovců, kteří z knížectví závislého na říši vytvořili dědičné království. Podrobnosti vyprávějí Josef Žemlička a další české medievistické syntézy; zde jen hlavní řetěz událostí.²¹²³

Knížectví a první králové (1034–1197)

Břetislav I. (1034–1055) sjednotil Čechy a Moravu; v letech 1038–1039 vpadl do Polska a získal ostatky svatého Vojtěcha z Hnězdna. Roku 1055 stanovil zásadu seniorátu, podle které má vládnout nejstarší člen rodu, což na dlouho vedlo k bojům v rodě.²¹ Vratislav II. (1061–1092) získal 1085 od císaře Jindřicha IV. za věrnou pomoc osobní královský titul; byl první, ale titul nebyl dědičný. Vladislav II. získal roku 1158 od Fridricha I. Barbarossy za pomoc při tažení do Itálie osobní královský titul.²¹ Ve 12. století se země zalidňovala, vznikaly kláštery (Strahov 1140, Sedlec 1142), pražský biskup byl součástí říšské církve a hlavním městem byla Praha s hradem a podhradím.²¹

Zlatá bula sicilská a Přemysl Otakar I.

Přemysl Otakar I. (1192–1230) využil boje o říšský trůn: roku 1198 dostal od Filipa Švábského dědičný královský titul a po dalších změnách stran jej potvrdil Fridrich II. Zlatou bulou sicilskou z roku 1212. Bula prohlásila Přemysla Otakara I. a jeho potomky za dědičné krále, zajistila českému králi právo potvrzovat biskupy v království a omezila jeho povinnost účastnit se říšských sněmů na ty svolané do Bamberku, Norimberku a Merseburku; nově zvolený král si měl od císaře převzít královské insignie.²¹²³ České království tak získalo trvalé a výjimečné postavení v říši, na kterém později stavěl Karel IV. Rozpor mezi Přemyslem Otakarem I. a jeho prvními manželkami a následné spory o dědictví se vyřešily až za jeho syna Václava I. (1230–1253).²³

Přemysl Otakar II. – král železný a zlatý

Přemysl Otakar II. (1253–1278) byl nejmocnějším Přemyslovcem. Už jako markrabě moravský byl roku 1251 zvolen rakouským vévodou a roku 1252 se oženil s Markétou Babenberskou, aby upevnil nárok na babenberské dědictví; po vítězství nad uherským králem Bélou IV. u Kressenbrunnu (1260) k nim připojil Štýrsko a roku 1269 Korutany a Kraňsko, takže vládl od Krkonoš po Jadran. Podporoval kolonizaci, zakládal královská města (například České Budějovice, 1265) a hrady a podílel se na křížové výpravě do Pruska (1254–1255).²²²³ Římským králem byl ale 1273 zvolen Rudolf Habsburský a Přemysl Otakar II. jeho volbu neuznal. Když v roce 1276 vedl Rudolf válku, ztratil Rakousy i okolní země a roku 1278 v bitvě na Moravském poli (u Suchých Krut) zahynul.²²²³

Václav II. a konec dynastie

Václav II. (vládl 1283–1305) obnovil státní moc, využil bohatství stříbra z Kutné Hory (objeveno koncem 13. století, horní zákon Ius regale montanorum kolem 1300) a roku 1300 zavedl pražský groš, stříbrnou minci, která se stala oblíbenou ve střední Evropě po dvě století. Přijal polskou korunu (1300) a pro syna Václava III. získal uherskou (1301).²³ Václav III. byl 4. srpna 1306 zavražděn v Olomouci a Přemyslovci vymřeli po meči; na český trůn přišel Jan Lucemburský, otec Karla IV.²³

Kolonizace, města a církev v českých zemích

Ve 13. století se krajina proměnila. Panovník i šlechta zvali kolonisty a zakládali nové vsi a města podle německého práva; Brno, Olomouc, Jihlava a Kutná Hora patří k nejvýznamnějším. Kolem roku 1230 získalo městská práva Staré Město pražské, v roce 1257 Malá Strana. Ve městech vznikla vrstva měšťanů mluvících česky i německy.²¹²³ Církev měla v zemi velké majetky a duchovní, a také řády: premonstráti, cisterciáci, johanité, templáři a od 13. století dominikáni a františkáni; svatá Anežka Česká založila 1234 v Praze klášter klarisek a špitál.²³

Technika, věda a každodenní život

Technické vynálezy tehdejší doby byly především drobné a praktické: koňský chomout, podkovy, větrné mlýny, kolový pluh, papírny (první v Itálii v Fabrianu, 1276), brýle (Itálie, kolem 1286) a první mechanické hodiny kolem roku 1300. Leonardo Fibonacci přenesl roku 1202 do Evropy v Liber abaci indo-arabské číslice.¹⁴ Kompas se v Evropě objevuje koncem 12. století.¹

Den člověka vrcholného středověku určovalo slunce, zvony a církevní rok. Dyer popisuje, že standardem byla skromná strava, ale přibývalo možností vydělat si peníze a příležitostí k výměně; zlepšovala se řemesla, domy se stavěly kamenné a v městech vznikaly nemocnice, lázně a školy.²⁶ Průměrná délka života byla krátká kvůli kojenecké a dětské úmrtnosti, a zároveň chybělo zásobení ve špatných letech; hladomory v 11. a 12. století se opakovaly, avšak bez katastrofálního rozsahu 14. století.⁴²⁵

Jak vrcholný středověk skončil

Po roce 1300 se kapacita zemědělství vyčerpala. Půda byla rozdělena na drobné pozemky, na horších půdách klesaly výnosy a na kolonizovaných okrajích rolníci nedosahovali na dostatečné zásoby.⁴²⁵ Evropa byla přelidněná podle tehdejšího zemědělství, což někteří historici vykládají v duchu Malthuse a jiní zdůrazňují institucionální faktory a politiku.²⁵ Klima se ochlazovalo, což se někdy označuje jako počátek malé doby ledové.⁵

Velký hladomor 1315–1317 postihl severní Evropu po sérii deštivých let. Následovaly epidemie dobytka, války (stoletá válka od 1337) a konečně černá smrt 1347–1352, která zabila podle odhadů třetinu až polovinu obyvatel Evropy.²⁵ V církvi se po sporu Filipa IV. s Bonifácem VIII. papežství přesunulo roku 1309 do Avignonu. Tím končí vrcholný středověk a začíná pozdní středověk.¹¹²⁵

Spory historiků

Vrcholný středověk není uzavřené téma. Mezi nejdiskutovanější otázky patří:

• Revoluce, nebo vývoj? Moore tvrdí, že kolem roku 1000 došlo k hlubokému zlomu v moci a společnosti; kritici, například Reynolds, upozorňují na kontinuitu a na to, že pojmy jako „feudalismus“ vnášíme zpětně.³⁹
• Příčiny růstu. Klima, technika, politická stabilita, nebo obchod? Historici zdůrazňují různé faktory a většina připouští jejich kombinaci.⁴⁵⁶
• Povaha křížových výprav. Pobožnost, nebo kolonialismus a hlad po půdě? Novější bádání vnímá obojí a odmítá příliš jednoduchá vysvětlení.¹³¹⁴
• Perzekuce a odlišnost. Moore řadí k proměnám doby i vznik tvrdšího postupu vůči kacířům, Židům a dalším menšinám; míra, do jaké šlo o nový jev, je sporná.³
• Konec. Krize po 1300 vykládaná buď jako malthusiánský strop, nebo jako politický a klimatický otřes.²⁵

Mýty o vrcholném středověku

Představy o středověku jsou plné omylů, které vznikly hlavně v novověku nebo v 19. století.

• „Vrcholný středověk byla temná doba.“ Naopak: vznikly univerzity, města se samosprávou, parlamenty, gotické katedrály a scholastická filozofie.¹⁶³
• „Magna Carta zavedla demokracii.“ Byla dohodou baronů s králem a papež ji do dvou měsíců zrušil; význam získala až později.¹⁸
• „Tehdy řádil mor.“ Černá smrt přišla až v letech 1347–1352, tedy po vrcholném středověku.²⁵
• „Křižáci byli jen dobyvatelé.“ Většina účastníků jednala z náboženských pohnutek a vyřizovala si i své hospodářské zájmy, obojí zároveň.¹³
• „Rytíři chodili v plátové zbroji.“ Plátová zbroj je pozdně středověká; ve 12.–13. století převažovala kroužková.¹
• „Rok 1000 vyvolal paniku z konce světa.“ Rozsah očekávání konce světa kolem roku 1000 historici dlouho přeceňovali; spolehlivě doložená masová panika neexistuje.³¹

Odkaz vrcholného středověku

Mnohé z toho, co považujeme za evropské, má kořeny ve vrcholném středověku: univerzita, město se samosprávou, parlament, zásada, že i panovník podléhá právu, hlavní jazyky a hranice států a také rozdělení církevní a světské moci.²³ Gotické katedrály zůstávají dominantami měst a nejvýraznějšími památkami doby. Zároveň tato doba zanechala temnější dědictví: pronásledování Židů a kacířů, křižácká tažení, kolonizaci a podrobení.³¹³

Pro české země je vrcholný středověk dobou vzniku království, kolonizace a měst, kutnohorského stříbra a Přemyslovců; na tomto základu stavěli Lucemburkové, jejichž epochu popisuje článek o Karlu IV., a širší souvislosti najdete v obecném článku o středověku a v přehledu dějin.²³