Antika

Antika je označení pro dějiny a kulturu starého Řecka a starého Říma, tedy pro období zhruba od 8. století př. n. l. do 5.–6. století n. l.; od starověku jako celku se liší tím, že nezahrnuje Egypt, Mezopotámii, Indii ani Čínu.¹²³ Začíná se obvykle řeckou archaickou dobou (Homér, první olympiáda 776 př. n. l., tradiční založení Říma 753 př. n. l.) a končí sesazením posledního západořímského císaře roku 476 nebo, podle jiného pojetí, proměnou řecko-římského světa v 6.–7. století, kterou historici nazývají pozdní antika.⁴⁸⁹ Antika vytvořila politické pojmy (demokracie, republika), filozofii, divadlo, římské právo, latinskou abecedu a základ evropské vědy, a protože ji pozdější doby opakovaně znovu objevovaly, je její dědictví živé dodnes.¹¹⁵³⁵⁵

Antika stručně

Antika je souhrnné označení pro řeckou a římskou civilizaci. V češtině se slovem „antika“ míní dějiny a kultura starého Řecka a Říma, často též s přívlastkem „klasická“ (klasická antika), a přídavné jméno „antický“ znamená „řecký nebo římský“. Obecnější pojem starověk zahrnuje i Egypt, Mezopotámii, Persii, Indii a Čínu; antika je jeho středomořská, řecko-římská část.¹²³ Přehled základních bodů:

• Kdy: zhruba od 8. století př. n. l. do 5.–6. století n. l., tedy asi 1 300 let; v širším pojetí včetně pozdní antiky do 7. století;¹⁸⁹
• Kde: nejprve Řecko, Egejské moře a řecké osady od Černého moře po jižní Itálii, Sicílii a jižní Galii, poté celé Středomoří a okolí, které ovládl Řím od Británie po Mezopotámii;¹⁶¹¹
• Kdo: Řekové (Athéňané, Sparťané, Thébané a další obyvatelé několika set městských států), Římané a jejich sousedé a poddaní (Etruskové, Kartaginci, Egypťané, Keltové, Germáni);³¹¹¹²
• Jazyky: starořečtina a latina, které byly po staletí jazyky vzdělanosti, správy a práva;⁵³
• Co přinesla: demokracii a republiku, filozofii, historiografii, tragédii a komedii, klasické architektonické řády, římské právo, akvadukty a silnice, základ matematiky a lékařství;^131427283437
• Jak skončila: pozvolna: sesazením císaře 476, proměnou měst a hospodářství, vzestupem křesťanství a vznikem nástupnických království, ale také pokračováním Východořímské (byzantské) říše;⁸⁹¹⁰
• Co zůstalo: texty, stavby, právo, jazyky a pojmy, které středověk, renesance i novověk znovu a znovu četly a napodobovaly.^53545556

Co je antika a co znamená to slovo

Slovo antika pochází z latinského antiquus, „dřívější, starý“, a v evropských jazycích se ustálilo jako označení vzoru, který dřívější epocha poskytla pozdějším. Pro Římany sama „antiquitas“ znamenala dávnou minulost; renesanční učenci ji pak začali spojovat s řeckou a římskou literaturou a uměním, které chtěli obnovit.⁵⁵ V češtině je třeba rozlišit několik významů a dvě záměny.

• antika v historickém smyslu: řecko-římský svět od archaické doby po konec Říma;¹²
• antika v užším smyslu: „klasická antika“, vrcholná řecká a římská kultura 5. století př. n. l. až 2. století n. l.;¹⁶
• starověk je širší pojem: období od vzniku prvních států a písma kolem roku 3500–3000 př. n. l. do konce Západořímské říše, zahrnuje i Egypt, Mezopotámii, Indii a Čínu, které do antiky nepatří;¹²
• pozdní antika (zhruba 3.–7. století) je přechodné období, v němž se antický svět proměňuje v raný středověk;⁹⁸
• „antik“ (obchod, starožitnosti, „antikvariát“) s antikou nesouvisí významově, jen etymologicky: starožitnosti jsou „staré věci“, antika je „stará“ civilizace.

Kdy byla antika: začátek a konec

Antika nemá jednu přesnou hranici, protože začátek a konec se určují podle toho, co se považuje za podstatné. Učebnice nejčastěji kladou začátek do řecké archaické doby kolem roku 800–750 př. n. l. a konec do roku 476 n. l. Historici ale s oběma hranicemi pracují opatrně.¹⁸⁹

Začátek antiky

Pevné body jsou tři. Po zhroucení mykénských paláců kolem roku 1200 př. n. l. následovalo období s menšími osadami a bez písma (mykénské písmo Linear B se po krachu paláců přestalo používat); koncem 9. a v 8. století př. n. l. Řekové převzali od Féničanů abecedu, vznikly první městské státy (polis), zazněly Homérovy eposy a podle tradice se roku 776 př. n. l. konaly první olympijské hry.^19454647 Římané začátek svých dějin kladli do roku 753 př. n. l., kdy mělo být založeno město Řím; archeologie doložila osídlení římských pahorků už v 8. století a zřetelně městský charakter Říma až v 7.–6. století.³ Pro mnohé historiky je proto antika od počátku „dvojitým“ příběhem: dvě civilizace, které se po staletí vyvíjely vedle sebe a postupně se spojily.²⁴

Konec antiky

Nejčastější datum konce je rok 476, kdy germánský velitel Odoaker sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta.¹⁰ V uvedených mezích je ale konec antiky problematický. Východořímská (byzantská) říše s řečtinou jako úředním jazykem a římským právem pokračovala dalších tisíc let, v 6. století Justinián I. znovu dobyl Itálii, severní Afriku a část Hispánie, a odhad, kdy „antika končí“, proto závisí na tom, zda se sleduje politika, hospodářství, náboženství, nebo literatura.⁸⁹ Z tohoto důvodu se od 70. let 20. století prosazuje pojem pozdní antika (Peter Brown: 150–750), která zdůrazňuje proměnu, nikoli zánik. Opačný názor hájí Bryan Ward-Perkins, podle něhož šlo na Západě o skutečný hospodářský a kulturní propad.⁹¹⁰

Mezi symbolické mezníky se řadí rok 529, kdy Justinián I. vydal zákony omezující pohany ve výuce a podle tradice tehdy skončila athénská Akademie; novější bádání ale ukazuje, že proměna athénské filozofické školy byla složitější a že nešlo o jediný okamžik.⁵⁷

Období antiky: přehled

Antické dějiny se obvykle dělí na řecké a římské a obě části mají vlastní periodizaci, která se v 4.–1. století př. n. l. překrývá a poté splývá. Orientační přehled:

• cca 800–480 př. n. l. – řecká archaická doba: vznik polis, kolonizace, abeceda, Homér a Hésiodos, první mince, tyrani a zákonodárci;^1124445
• 480–323 př. n. l. – řecká klasická doba: perské války, Periklés, Sókratés, Platón, peloponéská válka, vzestup Makedonie;¹¹⁸
• 323–31 př. n. l. – helénismus: Alexandrovy výboje a nástupnické říše (Ptolemaiovci, Seleukovci, Antigonovci), rozšíření řečtiny po východním Středomoří;⁴⁵
• 509–27 př. n. l. – římská republika (souběžně s řeckou klasickou dobou a helénismem): podle tradice vyhnání králů 509, sjednocení Itálie, punské války, ovládnutí Středomoří, občanské války;²³
• 27 př. n. l. – 284 n. l. – principát: vláda Augustova a jeho nástupců, „římský mír“, největší rozsah říše za Traiana (117), ve 3. století krize;⁶⁷⁷⁰
• 284–476 n. l. – dominát a pozdní říše: Diocletianova tetrarchie, Konstantin a křesťanství, rozdělení říše 395, pád Západu;⁷⁸⁴⁹
• cca 250–750 – pozdní antika: křesťanská kultura, nástupnická království, Justinián, vznik islámu.⁸⁹

Starověké Řecko

Řecká civilizace nikdy netvořila jednotný stát. Základem byla polis, městský stát s městem, okolní krajinou a vlastními zákony; podle soupisu Hansena a Nielsena je z archaické a klasické doby doloženo asi 1 000 takových obcí rozptýlených od Černého moře po Španělsko.¹¹¹² Co je spojovalo, byl jazyk, náboženství a společné slavnosti (olympijské hry, věštírna v Delfách), a také vědomí odlišnosti od „barbarů“, tedy těch, kdo nemluvili řecky.¹¹⁶

Archaické období a vznik polis

V 8.–6. století př. n. l. Řekové zakládali kolonie od Černého moře po Sicílii a jižní Itálii (tzv. Velké Řecko), přijali fénickou abecedu, doplnili ji o samohlásky a kolem roku 600 př. n. l. se v Lýdii objevily první ražené mince.¹²⁴⁴⁴⁵ Vznikla hoplitská falanga a s ní třída svobodných rolníků, která požadovala podíl na moci. Ve Spartě to vedlo k militarizovanému státu s ovládaným obyvatelstvem helótů, v Athénách k reformám Solónovým (594 př. n. l.) a k Kleisthenovu zavedení nového občanského zřízení (508–507 př. n. l.), které se pokládá za počátek demokracie.¹¹³

Perské války a klasická doba

V letech 490–479 př. n. l. Řekové odrazili dva perské vpády: Athéňané zvítězili u Marathónu (490), Řekové se po Thermopylách a bitvě u Salamíny (480) prosadili u Plataje (479). Hérodotos, „otec dějepisu“, tyto války popsal v dějinách, které zahajuje programem uchovat paměť o lidských činech.¹⁶⁶⁶ Leonidových 300 Sparťanů u Thermopyl nebylo celé řecké vojsko: podle Hérodota tam stálo několik tisíc Řeků.⁶⁶

V následujících desetiletích Atény vedly Délský spolek, který se proměnil v athénskou říši, a za Perikla (zemřel 429 př. n. l.) dosáhly kulturního vrcholu: Parthenon, tragédie Sofoklovy a Euripidovy, Feidiovy sochy. Ve slavném pohřebním projevu, který mu Thúkýdidés připisuje, Periklés chválí athénské zřízení, v němž moc náleží mnohým, nikoli několika;¹⁷ sám Thúkýdidés ho ale popsal jako muže, za něhož bylo zřízení „podle jména demokracií, ve skutečnosti vládou prvního muže“.¹⁸²⁹ Konflikt s Spartou vyústil v peloponéskou válku (431–404 př. n. l.), která Atény zbavila hegemonie a vyčerpala celé řecké prostředí; Thúkýdidés ji popsal už jako současník.¹⁸¹

Alexandr Veliký a helénismus

Mezi městskými státy se ve 4. století př. n. l. prosadila Makedonie. Filip II. porazil Řeky u Chairóneie (338 př. n. l.) a jeho syn Alexandr Veliký (vládl 336–323) dobyl Persii až po Indus.¹⁴ Po jeho smrti se říše rozpadla na státy jeho vojevůdců (diadochů), z nichž nejtrvalejší byli Ptolemaiovci v Egyptě, Seleukovci v Asii a Antigonovci v Makedonii. Toto období 323–31 př. n. l. se nazývá helénismus: řečtina se stala jazykem správy a vzdělanosti od Sicílie po Afghánistán, vznikla velká města (Alexandrie, Antiochie, Pergamon) a rozkvetla věda a literatura.⁴⁵ Helénistická doba skončila postupným dobýváním římskou mocí: Makedonie podlehla v 2. století př. n. l., Korint byl roku 146 př. n. l. zničen a poslední helénistický stát, Ptolemaiovský Egypt, zanikl po bitvě u Actia roku 31 př. n. l. a Kleopatřině smrti roku 30 př. n. l.²⁵⁶⁸

Starověký Řím

Řím se z malé latinské obce vyvinul v říši, jejíž rozsah, trvání a organizace nemají v předmoderních dějinách obdoby. Římské dějiny se tradičně dělí na tři úseky: královskou dobu, republiku a císařství.²³⁶

Počátky a republika

Podle tradice město založil Romulus roku 753 př. n. l. a sedm králů vládlo do roku 509 př. n. l., kdy byl vyhnán poslední z nich, Tarquinius Superbus a vznikla republika. Většina podrobností z doby králů je legendární a archeologie nabízí jiný obraz: etruskou a řeckou kulturou ovlivněné město, které se v 6. století vyrovnávalo s okolními Latiny.³ Republikánské zřízení stálo na dvou konzulech zvolených na rok, na senátu, v němž zasedali bývalí úředníci, a na lidových shromážděních. Řecký historik Polybios, který žil v Římě v 2. století př. n. l., ho popsal jako smíšenou ústavu, v níž se vyvažuje monarchický (konzulové), aristokratický (senát) a demokratický (lid) prvek, a právě tím vysvětloval římské úspěchy.¹⁴¹⁵ Zákon dvanácti desek (kolem 451–450 př. n. l.) byl první písemnou kodifikací římského práva.³¹⁴

Dobytí Středomoří a punské války

Ve 4. a 3. století př. n. l. Řím podmanil Itálii pomocí kombinace vojenské síly, spojenectví a postupného udělování občanských práv; po roce 312 př. n. l. vznikala Via Appia, první velká římská silnice.²⁷³ Střet s Kartágem, námořní mocností západního Středomoří, vyústil ve tři punské války (264–241, 218–201 a 149–146 př. n. l.). Ve druhé z nich Hannibal přešel Alpy a rozdrtil Římany u Kann (216 př. n. l.), přesto Řím válku vyhrál; ve třetí bylo Kartágo zničeno (146 př. n. l.), ve stejném roce padl i Korint.²⁶⁷ Římané tak ovládli západní i východní Středomoří a „mare nostrum“ („naše moře“) se stalo vnitřním mořem jedné říše.

Krize republiky a vznik císařství

Úspěch přinesl vnitřní krizi: bohatství koncentrované u senátní vrstvy, tisíce otroků na latifundiích a rolníci bez půdy. Pokusy o reformu bratří Gracchů (133, 123–121 př. n. l.) skončily násilím; následovaly války mezi vojevůdci Mariem a Sullou, povstání otroků pod Spartakem (73–71 př. n. l.) a občanské války.²⁷² Julius Caesar po dobytí Galie překročil roku 49 př. n. l. Rubikon, porazil Pompeia a roku 44 př. n. l. byl o březnových idách zavražděn; jeho adoptivní syn Octavianus porazil Antonia a Kleopatru u Actia (31 př. n. l.) a roku 27 př. n. l. přijal jméno Augustus.⁶⁸⁷⁰⁷¹ Vznikl principát: formálně obnovená republika, fakticky vláda jednoho muže, který Římu přinesl dvě století vnitřního míru (tzv. pax Romana).⁶⁶⁹⁷⁰

Vrchol říše a krize 3. století

Největšího rozsahu dosáhla Římská říše za Traiana, který zemřel roku 117 n. l.: od Británie po Mezopotámii. Odhady počtu obyvatel se pohybují zhruba od 55 do více než 100 milionů a samotné město Řím mělo kolem milionu obyvatel.⁴³⁷⁴ Roku 212 udělil císař Caracalla římské občanství prakticky všem svobodným obyvatelům říše; podle Cassia Diona ho k tomu vedly především daně.⁴⁸ Po vraždě Alexandra Severa (235) následovalo půl století nejistoty: vojenští císaři, vpády Germánů a Peršanů, hospodářský propad a morová epidemie.⁷

Pozdní říše a křesťanství

Císař Diocletianus (284–305) říši reformoval a od roku 293 ji spravovala tetrarchie, čtveřice spoluvládců.⁴⁹ Konstantin I. Veliký po vítězství nad Maxentiem (312) a spolu s Licinem vyhlásil toleranci křesťanů (313, tzv. milánský edikt), roku 325 svolal koncil v Nikáji a roku 330 vysvětil nové hlavní město Konstantinopol.⁸⁵⁰ Roku 380 vyhlásil Theodosius I. křesťanství v nicejské podobě za státní náboženství; po jeho smrti roku 395 se říše trvale rozdělila na východní a západní část.⁸⁴⁰ Západní polovina zanikla roku 476, východní pokračovala jako Byzantská říše až do roku 1453.¹⁰ Symbolem proměny kulturního prostředí bývá i Hypatia, alexandrijská filozofka a matematička, kterou roku 415 zavraždil křesťanský dav.⁷⁵

Společnost a každodenní život v antice

Antické společnosti byly zemědělské a městské zároveň: většina lidí žila na venkově a pěstovala obilí, olivy a víno, takzvanou středomořskou trojici, ale politický a kulturní život probíhal ve městech.⁴¹ Mnohem než dnes určovala postavení člověka právní kategorie: občan, cizinec (v Athénách metoikos), svobodný, osvobozenec, otrok.

Občané, ženy a otroci

Aristotelés definoval člověka jako zvíře politické, žijící v polis.⁷⁷ Podle Hansena měly Atény ve 4. století př. n. l. kolem 30 000 dospělých občanů-mužů s právem hlasovat v lidovém shromáždění, kdežto ženy, cizinci a otroci politická práva neměli, takže „demokracie“ byla vláda poměrně úzké skupiny.¹³⁸⁰ Otroctví bylo v antice hospodářsky i společensky zásadní. V Římě a v Itálii se po velkých dobyvačných válkách podíl otroků zvýšil na odhadovanou pětinu až třetinu obyvatel, někteří pracovali na polích nebo v dolech, jiní jako řemeslníci, učitelé a lékaři; osvobození otroci se stávali občany.⁴²

Domov, jídlo a zábava

Chudí Římané bydleli v několikapatrových činžovních domech (insulae), zámožní v domech s atriem a zahradou. Pompeje, zasypané popelem Vesuvu roku 79 n. l., ukazují městský život až v detailech: obchody, hospody, lázně, nápisy na zdech.³³ Zábava byla veřejná: řecké divadlo a atletické slavnosti, v Římě pak lázně, závody vozů v Circu Maximu a gladiátorské hry v amfiteátrech, z nichž největší, Colosseum, bylo dokončeno roku 80 n. l.³²⁴⁷

Obchod a peníze

Středomoří sjednocovalo obchod po moři: levnější než přeprava po souši byla lodní doprava obilí z Egypta a Afriky do Říma, oleje z Hispánie a vína z Galie a Itálie. Pro řeckou a římskou ekonomiku byly typické mince (od 7.–6. století př. n. l.), městské trhy a velký podíl státu na zásobování obilím.⁴¹⁴⁴ Moderní historici se přou, zda byla antická ekonomika „primitivní“, či sofistikovaná; novější práce zdůrazňují měřitelný hospodářský růst zejména v pozdní republice a v raném císařství.⁴¹

Antická filozofie

Antická filozofie je jedním z nejtrvalejších odkazů antiky. Vznikla v 6. století př. n. l. v řeckých městech na pobřeží Malé Asie a pokračovala po celou antiku v Řecku i v Římě.²¹ Základní rozdělení:

• předsókratovci (6.–5. st. př. n. l.): Thalés z Milétu, Anaximandros, Hérakleitos, Parmenidés, Démokritos; hledali přirozené, ne mytické vysvětlení světa a základní „počátek“ všeho;²¹
• Sókratés (zemřel 399 př. n. l., odsouzen k pití bolehlavu) obrátil pozornost k etice a způsobu života; nic nenapsal, a známe ho z Platónových dialogů;⁷⁸²²
• Platón (zemřel kolem 347 př. n. l.) založil v Athénách Akademii (cca 387 př. n. l.) a jeho nauka o ideách ovlivnila celou pozdější metafyziku;²²
• Aristotelés (384–322 př. n. l.), Platónův žák a učitel Alexandra Velikého, založil školu Lykeion, systematizoval logiku a psal o fyzice, biologii, etice, politice i poetice;²³
• helénistické školy: stoicismus (Zenón z Kitia, kolem 300 př. n. l.), epikureismus (Epikúros založil roku 306 př. n. l. v Athénách „Zahradu“), skepticismus;²⁴²⁵
• římská filozofie: Cicero, Seneca, Epiktétos a císař Marcus Aurelius, jehož „Hovory k sobě“ jsou stoickým deníkem; ve 3. století Plótínos založil novoplatonismus, který ovlivnil křesťanství i islám.²⁴²⁶

Antická literatura a divadlo

Evropská literatura začíná v antice a mnoho jejích žánrů má řecký nebo římský původ. Řecká literatura se rodila v ústní tradici: Homérova Ílias a Odysseia, zapsané v 8.–7. století př. n. l., a Hésiodovy básně o původu bohů a o zemědělské práci. Později přibyla lyrika (Sapfó, Pindaros), historiografie (Hérodotos, Thúkýdidés, Xenofón) a hlavně divadlo.¹⁹¹⁶¹⁸

Athénské divadlo se hrálo na slavnostech zasvěcených Dionýsovi a v 5. století př. n. l. dosáhlo vrcholu v tragédiích Aischylových, Sofoklových a Euripidových. Z několika set her se jich dochovalo jen něco přes třicet.²⁷ Komedii proslavil Aristofanés a později Menandros; Římané tyto žánry převzali a upravili, komedie Plautovy a Terentiovy se staly základem evropské komedie.²⁷ Římská literatura vrcholí v republikánské a augustovské době: řečnictví a dopisy Ciceronovy, Caesarovy Zápisky o válce galské, Vergiliova Aeneis (psána do roku 19 př. n. l.), Horatiovy básně, Ovidiovy Proměny, Liviovy dějiny a o století později Tacitovy Anály.²⁰⁵¹

Z antické literatury se dochovala jen malá část. Texty se opisovaly ručně: nejprve na papyrových svitcích, od 4. století n. l. v kodexech, a jejich přežití záviselo na byzantských a později karolinských opisovačích a na tom, zda se text hodil ke školní výuce.⁵³ To vysvětluje, proč známe celé komedie Aristofanovy, ale z Sapfó jen úryvky a že se řada děl, jako Aristotelův spis o komedii, ztratila úplně.²⁷⁵³

Antické umění a architektura

Řecké umění v 5. století př. n. l. hledalo ideální krásu a poměr. Sochaři jako Feidiás a Polykleitos zobrazovali lidské tělo ve vyvážené poloze (kontrapost); v helénismu se k idealizaci přidal pohyb a emoce.²⁹ Římané řecké vzory sbírali a kopírovali, ale vytvořili také vlastní žánry: realistický portrét, historický reliéf (Traianův sloup) a nástěnné malby a mozaiky, jaké se zachovaly v Pompejích.³³

Řecká architektura a řády

Řecký chrám se skládal z cely s sochou boha a z věnce sloupů. Podle římského autora Vitruvia existovaly tři základní řády: dórský (nejstarší, bez patky), iónský (s volutami) a korintský (s akantovými listy).²⁸ Nejznámějším příkladem je athénský Parthenon, který podle Plútarcha navrhli architekti Iktínos a Kallikratés pod dohledem Feidia a stavěl se v letech 447–432 př. n. l.²⁹¹

Římská architektura a inženýrství

Římané přidali oblouk, klenbu a hlavně beton (opus caementicium), který umožnil stavět rozlehlé prostory. Pantheon v Římě, přestavěný za Hadriana, měl dodnes největší nevyztuženou betonovou kupoli o průměru kolem 43 metrů.³⁰ Frontinus roku 97 n. l. zaznamenal, že Řím zásobovalo devět akvaduktů, a římské silnice, mosty a přístavy spojovaly říši tisíce kilometrů.³¹⁷³ Colosseum, dokončené roku 80 n. l., pojalo podle odhadů kolem 50 000 diváků.³²

Věda, matematika a lékařství

Řekové jako první systematicky vytvářeli teorie přírody opřené o logiku a pozorování, nikoli o mýty. Lloyd poukazuje na to, že už u Thaléta a jeho následovníků přírodní vysvětlení nahrazuje božské zásahy a že spory škol a veřejná argumentace byly pro tento obrat zásadní.³⁴ Matematika dosáhla vrcholu v helénistické době: Eukleidés v Alexandrii kolem roku 300 př. n. l. shrnul geometrii v Základech, Archimédés ze Syrakus vypočítal objemy těles a vynalezl řadu strojů a roku 212 př. n. l. byl zabit při dobytí Syrakus Římany.⁵⁷⁹ Eratosthenés kolem roku 240 př. n. l. změřil obvod Země s překvapivou přesností.³⁶

Lékařství spojené se jménem Hippokratovým (kolem 400 př. n. l.) oddělilo nemoc od božího trestu a Galénos v římské době shrnul lékařské poznatky a ovlivnil medicínu až do novověku.³⁷ Nejpozoruhodnějším technickým artefaktem antiky je mechanismus z Antikythéry, mechanický „počítač“ s ozubenými koly, zhotovený někdy ve 2.–1. století př. n. l., který předpovídal pohyb Slunce, Měsíce a zatmění.³⁵

Náboženství a mytologie

Řekové i Římané uctívali mnoho bohů, kteří měli lidské podoby, vlastnosti i slabosti. Řecký panteon vedl Zeus s dalšími olympskými bohy, římský jim přiřadil vlastní jména (Jupiter, Juno, Mars, Venuše) a doplnil je o bohy domácí a polní.³⁸³⁹ Náboženství bylo spíše záležitostí obřadu než víry: záleželo na tom, aby se oběti a slavnosti konaly správně, a obec se starala o chrámy a kněžstva.³⁹ Vedle státních kultů existovala mystéria (nejznámější v Eleusíně), věštírny (Delfy) a kult císařů, který římské říši pomáhal spojit různorodé obyvatelstvo.³⁸³⁹⁶⁹

Křesťanství vzniklo v Římské říši v 1. století. Římské úřady se k němu stavěly nejednotně: Tacitus popisuje, jak Nero po požáru Říma roku 64 obvinil křesťany, a Plinius Mladší jako místodržitel Bithýnie kolem roku 112 žádal císaře Traiana o radu, jak s nimi nakládat.⁵¹⁵² Po 313 se postavení křesťanů zlepšilo a roku 380 se křesťanství stalo státním náboženstvím.⁴⁰⁵⁰

Právo a politika: demokracie, republika a římské právo

Antika vytvořila tři politické modely, které se v dějinách myšlení opakovaně vracejí. Aténská demokracie byla přímá: občané hlasovali ve shromáždění o válce, zákonech i soudních sporech a úředníky často losovali.¹³⁸⁰ Římská republika byla smíšená ústava s volenými úředníky a senátem, kterou Polybios a později Cicero idealizovali.¹⁴¹⁵ Císařství bylo vláda jednoho muže opřená o armádu a správu.⁶⁷⁰

Nejtrvalejší odkaz však zanechalo římské právo. Od Zákona dvanácti desek přes práci právníků (jurisprudence) císařské doby až po Justiniánův Corpus iuris civilis (529–534), které shrnulo staletí právní tradice, se vyvinul systém pojmů a zásad, na němž stojí kontinentální právo dodnes.⁸¹⁴

Konec antiky: pád Říma, nebo proměna?

Proč a jak antika skončila, je jedním z největších sporů dějepisectví. Tradiční výklad viděl úpadek a pád způsobený vnějším tlakem a vnitřní slabostí. Od 70. let 20. století Peter Brown zdůraznil, že pozdní antika byla obdobím tvůrčí proměny: vznikla křesťanská literatura, biskupové převzali správu měst a římská kultura se zachovala v nástupnických královstvích.⁹ Bryan Ward-Perkins naopak na archeologických nálezech ukazuje, že na Západě klesla výroba keramiky, rozsah staveb i gramotnost a že se v některých oblastech, zejména v Británii, životní úroveň vrátila hluboko pod římskou.¹⁰

Vnější událostí byl tlak germánských a stepních skupin, které souhrnně označujeme jako stěhování národů; v letech 410 (dobytí Říma Alarichem) a 455 (vyplenění Vandaly) bylo jasné, že Západ už nedokáže chránit sám sebe, a roku 476 se Odoaker rozhodl císaře už nenahrazovat.¹⁰ Přesto římská kultura nezanikla: latina zůstala jazykem církve, vzdělanosti a správy a Východořímská říše pokračovala dál. Podrobnosti najdeš v článku o stěhování národů a o raném středověku.⁸⁹

Dědictví antiky: od středověku po dnešek

Antické dědictví nepřežilo samo od sebe, bylo opakovaně předáváno a znovu objevováno.

Středověk, Byzanc a islámský svět

V latinském Západě zůstala antika dostupná hlavně prostřednictvím církve a klášterů, které opisovaly latinské texty, zatímco řečtinu četli především Byzantinci. Od 8. století se v Bagdádu překládaly řecké spisy do arabštiny (Aristotelés, Galénos, Eukleidés, Ptolemaios), a když se tyto překlady později ve 12. století překládaly do latiny, daly nový impuls evropským univerzitám.⁵³⁵⁴

Renesance a klasicismus

Italští humanisté 14.–15. století (Petrarca, Poggio Bracciolini) hledali v klášterních knihovnách zapomenuté latinské texty a po pádu Konstantinopole 1453 se do Itálie dostali řečtí učenci a rukopisy; renesance, tedy „znovuzrození“, v tomto smyslu znamenala návrat k antice.⁵⁵⁵³ Johann Joachim Winckelmann už roku 1755 formuloval ideál „ušlechtilé prostoty a tiché velikosti“ řeckého umění a v Dějinách umění starověku (1764) podal první ucelený výklad jeho vývoje, čímž položil základ klasicismu i moderní dějin umění.⁵⁶

Antika v dnešním světě

Z antiky pocházejí slova (demokracie, politika, filozofie, matematika, teatro, republika), latinská abeceda, kterou píšeme, a kalendář: juliánský kalendář, zavedený roku 45 př. n. l. Juliem Caesarem, je základem toho, který dnes používáme.⁵⁹ Olympijské hry obnovil roku 1896 v Athénách Pierre de Coubertin.⁴⁷ Římské právo, antické pojetí občanství, republiky a demokracie i antické filozofické otázky jsou dodnes živé a evropské instituce na ně navazují nebo se k nim odvolávají.^13145358

Antika a české země

České země ležely za hranicí Římské říše, přesto nezůstaly bez kontaktu. Na Moravu a do jižního Slovenska zasáhly za Marka Aurelia markomanské války (166–180), v nichž římské legie vedly tažení proti Markomanům a Kvádům; stopy římských vojenských táborů se dochovaly například u Mušova na jižní Moravě a nové nálezy z doby římské přinesl také výzkum v Jevíčku.⁶⁰⁶¹⁶³ Slavný nápis z Trenčína z roku 179 zaznamenává 855 vojáků druhé legie Adiutrix, kteří tam zimovali daleko za hranicí.⁶³ Římský import (keramika, sklo, bronzové nádoby, mince) se v Čechách nachází hojně a ukazuje, že místní elity se s římskou kulturou stýkaly.⁶⁰⁶²

Antika se do českých zemí dostala hlavně prostřednictvím křesťanství a církve (latina jako jazyk liturgie a vzdělanosti), a později humanismu, který četl římské autory. I dnes je klasická filologie a archeologie součástí české univerzitní výuky.⁵³⁵⁵

Nejčastější omyly o antice

Antiku provází řada mýtů, které se šíří filmy i učebnicemi. Nejčastější:

• Antické sochy byly bílé. Ve skutečnosti byly řecké a římské sochy i chrámy původně barevně malované; barva se ztratila časem, a bílý mramor je výsledkem zachování, nikoli antického vkusu;⁷⁶
• Atény byly demokracií pro všechny. Ve skutečnosti měli politická práva jen dospělí občané muži, tedy jen malá část obyvatel;¹³⁸⁰
• U Thermopyl bojovalo 300 Sparťanů. Podle Hérodota tam byly s nimi ještě tisíce dalších Řeků, a Sparťanů bylo 300 jen v Leonidově osobní družině;⁶⁶
• Alexandrijská knihovna shořela jednou. Podle novějších studií neexistuje jediná událost: knihovna upadala postupně a zmizela po více krizích, nikoli v jediném požáru;⁶⁴⁶⁵
• Římští gladiátoři volali „Ave Caesar, morituri te salutant“. Doloženo je to jen jednou, při naumachii na Fucinském jezeře roku 52 za Claudia, kdy to volali odsouzenci;⁸¹
• Římané křesťany nepřetržitě pronásledovali. Skutečně šlo o lokální a příležitostná pronásledování, celoříšská se objevila až ve 3. století;⁵¹⁵²
• Římská říše zanikla roku 476 přes noc. Šlo o dlouhý proces a pád jedné z polovin říše, zatímco druhá žila dál.⁹¹⁰

Časová osa antiky

Přehled hlavních událostí:

• cca 800–750 př. n. l.: Řekové přijímají abecedu, vznikají Homérovy eposy;¹⁹⁴⁵
• 776 př. n. l.: tradiční datum prvních olympijských her;⁴⁷
• 753 př. n. l.: tradiční datum založení Říma;³
• 594 př. n. l.: Solónovy reformy v Athénách;¹³
• 509 př. n. l.: podle tradice vznik římské republiky;³
• 508–507 př. n. l.: Kleisthenovy reformy v Athénách;¹³
• 490–479 př. n. l.: perské války (Marathón, Thermopyly, Salamína, Plataje);¹⁶⁶⁶
• 447–432 př. n. l.: stavba Parthenonu;²⁹
• 431–404 př. n. l.: peloponéská válka;¹⁸
• 399 př. n. l.: smrt Sókrata;⁷⁸
• 336–323 př. n. l.: vláda Alexandra Velikého;⁴
• 264–146 př. n. l.: punské války, zničení Kartága a Korintu;²⁶⁷
• 49–44 př. n. l.: Caesar překračuje Rubikon a je zavražděn;⁷¹
• 31 př. n. l.: bitva u Actia;⁶⁸
• 27 př. n. l.: Augustus, počátek principátu;⁷⁰
• 79 n. l.: výbuch Vesuvu a zánik Pompejí;³³
• 80 n. l.: dokončení Colossea;³²
• 117 n. l.: největší rozsah říše za Traiana;⁷⁴
• 212 n. l.: Caracallův edikt o občanství;⁴⁸
• 284–305 n. l.: Diocletianus, tetrarchie;⁴⁹
• 313 n. l.: tolerance křesťanů, 330 Konstantinopol;⁵⁰
• 380 n. l.: křesťanství státním náboženstvím;⁴⁰
• 395 n. l.: definitivní rozdělení říše;⁸
• 476 n. l.: sesazení Romula Augusta;¹⁰
• 529–534 n. l.: Justiniánův Corpus iuris civilis.⁸⁵⁷

Slovníček pojmů

Pojmy, které se kolem antiky nejčastěji objevují:

• polis – řecký městský stát;¹¹
• helénismus – období 323–31 př. n. l. po Alexandrových výbojích;⁴
• principát – raná císařská doba (27 př. n. l. – 284 n. l.);⁶
• dominát – pozdní císařská doba s absolutistickým pojetím moci;⁷
• latifundium – velký statek obdělávaný otroky;²
• metoikos – cizinec bez občanských práv v řecké polis;¹³
• pax Romana – „římský mír“ za principátu;⁶
• pozdní antika – přechodné období 3.–7. století;⁹
• klasická filologie – obor zkoumající antické texty a jazyky.⁵³

Kde číst dál

Širší souvislosti najdeš v článcích o starověku, pravěku a středověku. Pro řecké dějiny je základní The Greek World 479–323 BC od Simona Hornblowera, pro římské Cambridge Companion to the Roman Republic a SPQR Mary Beardové, pro konec antiky knihy Petera Browna a Bryana Warda-Perkinse. Většina citovaných pramenů je dostupná online: antické texty (Hérodotos, Thúkýdidés, Polybios, Plútarchos, Vitruvius) v anglických překladech na Perseus Digital Library a LacusCurtius, odborné knihy a články přes uvedené DOI.¹⁹¹⁰⁵⁸

Časté otázky

Co je antika?

Antika je označení pro dějiny a kulturu starého Řecka a Říma, zhruba od 8. století př. n. l. do 5.–6. století n. l. Je užší než starověk, který zahrnuje i Egypt, Mezopotámii, Indii a Čínu.¹²