Raný středověk

Raný středověk je první část evropského středověku, tradičně od zániku západořímské říše v roce 476 do přelomu 10. a 11. století, v českých učebnicích obvykle do konce 10. století; přesné hranice se podle autora a země liší. Za zhruba půl tisíciletí se z římského světa stal svět germánských království, Byzance a islámských chalífátů, Frankové pod Karlem Velikým obnovili na Západě císařství (800), Evropu zasáhli Vikingové a Maďaři a téměř celý kontinent přijal křesťanství.¹²⁵ V českých zemích do něj patří příchod Slovanů v 6. století, Sámova říše, Velká Morava s misií Cyrila a Metoděje a vznik přemyslovského státu, jehož knížata Václav a Boleslav II. a biskup Vojtěch stojí na počátku českých dějin.²⁵²⁶²⁷

Raný středověk stručně

Raný středověk je doba, v níž vznikla Evropa, jak ji známe: její státy, jazyky, převažující náboženství i základní rozložení mocí. Začal rozpadem západního Říma a skončil v době, kdy v Evropě stály státy, které existují dodnes nebo z nich přímo vyrostly (Francie, Německo, Anglie, Polsko, Uhry, Čechy). Tento článek vysvětluje, co raný středověk byl a kdy trval, popisuje všechny hlavní regiony od Britských ostrovů po Rus a Byzanci, věnuje se podrobně českým zemím, ukazuje, jak lidé žili, na čem se historici dodnes nedohodnou a které představy jsou mýty.

• Co to je: první z tří období středověku, přibližně 5.–10. století;
• Kdy: od zániku západořímské říše (476) do doby kolem roku 1000;
• Politika: nástupnická království germánských kmenů, vzestup Franků, Byzantská říše, arabské výboje, Vikingové, Maďaři, nové slovanské státy;
• Společnost: drtivá většina lidí žila na venkově, města se zmenšila, půda a závislí lidé určovali moc;
• Církev: papežství, kláštery a biskupové, christianizace od Irska po Rus;
• Čechy a Morava: Sámova říše, Velká Morava, Cyril a Metoděj, Přemyslovci;
• Kultura: karolinská renesance, anglosaské a irské kláštery, hlaholice, byzantská a islámská učenost;
• Odkaz: mapa moderní Evropy, křesťanská Evropa, mýtus o „temných věcích“.

Co je raný středověk a kdy byl

Raný středověk je první ze tří tradičních fází středověku (raný, vrcholný, pozdní). Přívlastek „raný“ je jen údaj o pořadí; označení „temné věky“, které se k této době dlouho přidávalo, dnes historici odmítají (viz část Mýty a omyly): vzniklo z menšího množství dochovaných písemných pramenů a z pohrdání italských humanistů, ne z poznání doby.¹⁴⁷

Hranice nejsou jednotné. Počátek se nejčastěji klade k roku 476, kdy germánský velitel Odoaker sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta. Ve skutečnosti šlo o postupnou proměnu, která začala už stěhováním národů a trvala generace; mnozí badatelé proto mluví o pozdní antice (zhruba 3.–7. století) jako o samostatné epoše mezi starověkem a středověkem, jak ji do historie zavedl Peter Brown.⁵¹ Konec se klade většinou kolem roku 1000: k obnově císařství za Otonů (962), k přijetí křesťanství v Polsku, Uhrách a na Rusi a k počátku růstu obyvatelstva, zemědělství a měst, který se pokládá za začátek vrcholného středověku.²⁸¹

Česká školní tradice vymezuje raný středověk jako 5.–10. století a vrcholný středověk začíná 11. stoletím. Odborná archeologie a dějiny českých zemí používají často delší rozpětí: pro české země kladou začátek až na příchod Slovanů v 6. století a konec do 12. nebo počátku 13. století, než přišla kolonizace a vznik měst.³⁹²⁸ Odlišné vymezení tedy neznamená, že se někdo mýlí; je třeba vědět, o jakém území a v jaké tradici se mluví.

Časová osa raného středověku

Přehled nejdůležitějších událostí, o nichž se pojednává níže. Letopočty u starších událostí jsou někdy jen tradiční a hlavně u českých dějin sporné.

• 376: Gótové s povolením císaře překračují Dunaj, bitva u Hadrianopole 378;
• 406: Vandalové, Alani a Svébové překračují Rýn; 410 Vizigóti dobývají Řím;
• 451: bitva na Katalaunských polích, 453 umírá Attila;
• 476: Odoaker sesazuje Romula Augusta;
• 493: Theodorich Veliký vládne v Itálii; kolem 500 křest franského krále Chlodvíka;
• 527–565: vláda císaře Justiniána I., války o Itálii a Afriku;
• 541: vypuká Justiniánův mor; 568 Langobardi vstupují do Itálie;
• 622: hidžra, počátek islámského letopočtu; 636–642 Arabové dobývají Sýrii, Palestinu a Egypt;
• 711: Arabové a Berbeři vstupují do Španělska; 732 bitva u Tours a Poitiers;
• 751: Pipin Krátký se stává franským králem; 768–814 vláda Karla Velikého;
• 793: přepadení kláštera Lindisfarne, začátek vikinského věku;
• 800: Karel Veliký korunován císařem; 843 smlouva z Verdunu;
• 863: Cyril a Metoděj na Moravě; 864 křest bulharského knížete Borise;
• kolem 880: Bořivoj, první historický Přemyslovec, se dává pokřtít;
• 895/896: Maďaři se usazují v Karpatské kotlině;
• 906: zánik Velké Moravy; 911 Rollo získává Normandii;
• 935: zavražděn svatý Václav (podle části badatelů 929);
• 955: Ota I. porazil Maďary na Lechu; 962 korunován císařem;
• 966: křest polského knížete Měška I.; 973 zřízeno pražské biskupství;
• 988: křest kyjevského knížete Vladimíra; 997 zabit biskup Vojtěch;
• 1000–1001: Štěpán I. se stává uherským králem, gnězdenský sjezd.

Od pozdní antiky ke středověku

Římská říše se po krizi 3. století přeměnila: císař Diocletianus ji rozdělil na správní celky, Konstantin Veliký (306–337) uznal křesťanství a Theodosius I. (379–395) z něj udělal státní církev. Po jeho smrti roku 395 se říše natrvalo rozdělila na západní a východní polovinu.¹³ Východ s hlavním městem Konstantinopolí byl bohatší a lépe bránitelný; západ platil daně slabšímu vojsku a stále častěji spoléhal na germánské válečníky, kteří sloužili v armádě jako spojenci (foederati).³

Hranicí se po staletí obchodovalo i válčilo. Na jedné straně putovali přes ni kupci a žoldnéři, na druhé se germánské kmeny politicky sjednocovaly a pod vlivem Říma se z nich stávala větší seskupení. Podle Petera Heathera právě styk s Římem pomáhal vytvářet větší a lépe organizovaná germánská seskupení, která pak Řím nedokázal zastavit.³⁴⁵

Stěhování národů a pád západořímské říše

Stěhování národů (zhruba 4.–6. století, ve východní Evropě i později) označuje pohyby germánských, hunských a později slovanských skupin přes římské hranice. Nešlo o jednu vlnu, ale o řadu různých příběhů, od organizovaných vojsk po rodiny hledající půdu.³⁴⁵ Samostatný článek o stěhování národů jde do větší hloubky; zde je podstatné shrnuto v souvislosti s ranným středověkem.

Gótové a Hunové: 376–410

Roku 376 přišli k Dunaji gótští uprchlíci před Huny, kočovníky ze stepí, a císař Valens jim dovolil usadit se v říši. Špatné zacházení místních správců vedlo k povstání a roku 378 byl Valens u Hadrianopole poražen a zabit. Jeho nástupce Theodosius uzavřel s Góty smlouvu, která jim dala půdu výměnou za vojenskou službu.³⁴⁵

Gótové se stále více stávali samostatnou politickou silou. V roce 410 vedl Alarich Vizigóty k dobytí Říma, které bylo spíš symbolickým než strategickým otřesem: město bylo tři dny vydrancováno, ale sídlem císařů už tehdy byla Ravenna. Svatý Augustin pod dojmem zprávy začal psát spis O Boží obci.¹³

Rýn, Vandalové a Attila: 406–453

Poslední den roku 406 přešli zamrzlý Rýn Vandalové, Alani a Svébové, prošli Galií a roku 409 vstoupili do Španělska. Vandalský král Geiserich pak převedl svůj lid do severní Afriky (429), roku 439 dobyl Kartágo a v roce 455 vyplenil Řím.¹³ Africká provincie, hlavní zásobárna obilí a oleje, tak byla pro západořímskou říši ztracena.⁴

Hunové za Attily (vládl asi 434–453) vybírali od východního císaře vysoké tributy a roku 451 vtrhli do Galie, kde je porazila koalice vedená římským vojevůdcem Aetiem a vizigótským králem na Katalaunských polích. V roce 452 tažení do Itálie zopakovali; Attila zemřel roku 453 a hunská říše se rozpadla.³⁴⁵

Rok 476 a konec západního císařství

Po zavraždění Aetia (454) a císaře Valentiniana III. (455) se západní císaři střídali v rychlém sledu a skutečnou moc držely germánské velitele vojska. Roku 476 sesadil velitel Odoaker mladého císaře Romula Augusta, poslal císařské insignie do Konstantinopole a vládl Itálii jako král. Římský senát a správa ale fungovaly dál, současníci to nebrali jako zásadní zlom a rok 476 jako hranici určili až pozdější historici.¹³

Katastrofa, nebo proměna? Spor o pád Říma

Dodnes se vedou spory o to, jak velký zlom pád západního Říma byl. Archeolog Bryan Ward-Perkins ukazuje, že v Británii po roce 400 během jedné generace zmizela keramika vyráběná na kruhu, střešní tašky i mince, a že životní úroveň v řadě oblastí západu klesla hluboko. Pro něj šlo o skutečné zhroucení civilizace.⁴ Peter Heather zdůrazňuje vojenský tlak zvenčí a Hunů, kteří přinutili další kmeny překročit hranice.³

Jiní badatelé, například Peter Brown a Chris Wickham, kladou důraz na kontinuitu: římské právo, církev, jazyk a část správy přežily a nástupnická království s nimi pracovala dál; ztráta se podle nich týkala spíš státní organizace a daní než civilizace jako celku.⁵¹² Obě školy mají argumenty, a nejlépe vysvětlují různé regiony: v Británii a na severu Galie byl zlom hlubší, v Itálii, jižní Galii a Španělsku kontinuita silnější.¹⁴

Kdo byli „barbaři“: migrace a vznik národů

Starší výklad si představoval jednotné „národy“, které putovaly s ženami a dětmi z domoviny do nové vlasti. Dnešní badatelé, například Patrick Geary, upozorňují, že skupiny jako Gótové nebo Frankové byly proměnlivá seskupení válečníků a jejich následovníků, ke kterým se přidávali další lidé a která si identitu vytvářela až na římském území.³³

Přímé důkazy poskytují genetické analýzy hrobů. Studie hrobů Langobardů z Maďarska a severní Itálie (6. století) ukázala, že pohřebiště byla organizována kolem velké rodiny a že obě skupiny, s odlišným původem i pohřebními zvyky, žily v jedné komunitě; výsledky odpovídají dálkové migraci z Panonie do Itálie.¹⁵ Studie z roku 2022, která zahrnula genomy 460 lidí, zjistila, že v raném středověku v Anglii výrazně narostl podíl předků ze severní Evropy a že lidé z východní Anglie měli až 76 % předků z oblasti kolem Severního moře; ženy s přistěhovaleckým původem měly častěji bohatší hrobové dary.¹⁷ Migrace tedy probíhala, ale její velikost a průběh se lišily podle místa.

Nástupnická království

Na troskách západního císařství vznikla koncem 5. a v 6. století germánská království, která převzala část římské správy a církev a často se hlásila k císaři ve východním Římě.¹²

• Ostrogóti v Itálii (493–553): Theodorich Veliký vládl z Ravenny s pomocí římských úředníků, jako byli Cassiodorus nebo Boethius, kterého nechal roku 524 uvěznit a později popravit; království zničily Justiniánovy války;¹³
• Vizigóti v jižní Galii a ve Španělsku: království s centrem v Toulouse ztratilo roku 507 po porážce u Vouillé většinu galských držav a přeneslo se do Španělska, kde král Rekkared roku 587 přešel od arianismu ke katolictví (potvrzeno na koncilu v Toledu 589); zanikla 711 po příchodu Arabů;¹³
• Vandalové v severní Africe (429–534): zničeni Justiniánovým vojskem;¹³²
• Burgundové v údolí Rhôny: podrobeni Franky roku 534;¹
• Langobardi v Itálii (568–774): vládli ze severní Itálie, Edikt krále Rotariho (643) je souhrn langobardského práva zapsaný latinsky; království bylo roku 774 dobyto Karlem Velikým;¹¹⁵
• Frankové v Galii: vzestup franské říše byl nejtrvalejší a ovlivnil budoucnost Evropy.¹⁶

Franská říše: od Chlodvíka ke Karlu Velikému

Frankové se oproti ostatním germánským kmenům vyhnuli sporu o víru: jejich král Chlodvík přijal podle Řehoře z Tours křest od katolického biskupa v Remeši, tradičně roku 496 (část badatelů klade křest až kolem roku 508), a získal tak podporu galořímského obyvatelstva i církve.²⁰¹ Roku 507 porazil Vizigóty u Vouillé a dobyl většinu jejich galských držav.

Merovejci a karolinský vzestup

Dynastie Merovejců (po Chlodvíkově dědovi Meroveovi) vládla do roku 751. Po každé smrti krále se říše dělila mezi syny, což vedlo k občasným válkám, například mezi královnami Brunhildou a Fredegundou na přelomu 6. a 7. století. Moc se postupně přesouvala na majordomy, správce královského dvora; Karel Martel (†741) porazil roku 732 u Tours a Poitiers arabskou výpravu a upevnil svou moc nad říší.¹⁶³¹

Jeho syn Pipin Krátký se roku 751 dal zvolit králem a posledního Merovejce poslal do kláštera; papež tento krok podpořil. Roku 754 Pipina pomazal papež Štěpán II. a Pipin za to papeži proti Langobardům zajistil území, z něhož vznikl Církevní stát.⁶¹

Karel Veliký (768–814) a obnova císařství

Karel Veliký rozšířil říši na území dnešní Francie, Německa, Beneluxu, severní Itálie a okraje Španělska. Roku 774 dobyl langobardské království, v letech 772–804 podmanil Sasy v dlouhých, krutých válkách, při nichž podle Franských královských análů nechal roku 782 u Verdenu popravit 4 500 zajatých Sasů, a v letech 791–796 zlomil moc Avarů v Panonii.⁶

Na Boží hod vánoční roku 800 ho papež Leon III. v Římě korunoval císařem. Einhard, Karlův životopisec, tvrdí, že by Karel do kostela nešel, kdyby o papežově záměru věděl; badatelé se dodnes přou, zda mu věřit.⁴⁸⁶ Císařství mělo pro západní Evropu velkou symbolickou váhu: obnovilo představu křesťanské říše a vyvolalo spor s Byzancí o to, kdo je pravým císařem Římanů.¹³²

Správa, ekonomika a karolinská renesance

Říši spravovali hrabata dosazovaní králem, nad nimiž dohlíželi královští poslové (missi dominici). Karel vydával ustanovení zvaná kapituláře, například Admonitio generalis (789), které nařizovalo zakládat při klášterech a biskupstvích školy, opravit knihy a vyučovat čtení a zpěv.⁶ Nejznámějším učencem u dvora byl Alkuin z Yorku. Karel sám podle Einharda uměl latinsky a rozuměl řecky, ale psát se učil pozdě a bez úspěchu.¹⁹

Karolinská renesance přinesla výrazné zlepšení písma (karolinská minuskule, z níž pochází naše malá písmena) a systematické opisování klasických textů; velká část antické literatury se dochovala právě v karolinských opisech.⁶ Měnu stabilizovala reforma kolem 793–794, která zavedla stříbrný denár a systém libra–solidus–denár (1 : 20 : 240), z nějž vychází i pozdější britská měna.³⁶⁸

Rozpad říše a smlouva z Verdunu (843)

Karlův syn Ludvík Pobožný (814–840) se potýkal s vzpourami vlastních synů a po jeho smrti se bratři Lothar, Ludvík Němec a Karel Holý utkali o říši; roku 842 si Ludvík a Karel ve Štrasburku slavnostně přísahali věrnost, každý v jazyce vojska druhého, a texty přísah patří k nejstarším zápisům románského a germánského jazyka. Smlouva z Verdunu roku 843 rozdělila říši na západní část (základ Francie), východní (základ Německa) a prostřední Lotharingii, která se později dělila dál.⁶⁴⁰

Ke konci 9. století západní Evropa trpěla útoky Vikingů, Maďarů a Saracénů a místní šlechtici získávali samostatnost. Karel Tlustý byl roku 887 sesazen a franská říše se už nikdy neobnovila.¹⁴⁰

Otonové a vznik Svaté říše římské

Ve východní části franské říše se po vymření Karlovců roku 911 ujala vlády řada saských a franských vévodů. Jindřich I. Ptáčník (919–936) zorganizoval obranu proti Maďarům a jeho syn Ota I. je 10. srpna 955 rozhodně porazil na řece Lechu u Augsburgu, čímž skončily jejich nájezdy do střední Evropy. Roku 962 byl v Římě korunován císařem a vznikla Svatá říše římská.¹²⁸ Otonovská dynastie propojila království s církví: biskupové a opati dostávali do správy část území a stali se oporou královské moci.¹

Byzantská říše

Východní polovina říše přežila a po další tisíciletí si říkala Římská říše; označení Byzantská je až novodobé. Císař Justinián I. (527–565) dal sestavit zákoník Corpus iuris civilis, postavit Hagiu Sofii (537) a dobyl zpět severní Afriku (534) a Itálii (535–554), což ale říši vyčerpalo.³²¹

Heraclius a ztráta Orientu

Za císaře Heraklia (610–641) porazili Byzantinci po dlouhé válce perskou říši (628), ale vyčerpané oba státy pak podlehly Arabům: bitvou na řece Jarmúk (636) padla Sýrie, následoval Jeruzalém (637 nebo 638) a Egypt (639–642). Byzanc ztratila nejbohatší provincie a zmenšila se na Malou Asii, části Balkánu a jižní Itálie.³¹³²

Konstantinopol vzdorovala obléhání v letech 674–678 a 717–718; přispěla k tomu řecký oheň, zápalná zbraň, i hradby.³²³¹

Obrazoborectví a makedonská renesance

V letech 726 (podle jiných 730) až 843 s přestávkou probíhal ikonoklasmus, spor o to, zda je dovoleno uctívat obrazy. Skončil roku 843 obnovou uctívání ikon („triumf pravoslaví“). Za makedonské dynastie (od roku 867) zažila Byzanc nový kulturní a vojenský rozmach a šířila svůj vliv do slovanského světa.³²

Vznik islámu a arabské výboje

Prorok Mohamed (asi 570–632) vytvořil v Arábii obec věřících; rok jeho odchodu z Mekky do Medíny (622) je počátkem islámského letopočtu. Po jeho smrti se arabská vojska v několika desetiletích zmocnila Sýrie, Palestiny, Egypta a perské říše Sásánovců (651) a roku 711 vstoupila do Španělska.³¹

Chalífát Umajjovců (661–750) řídil říši z Damašku, roku 750 ho svrhli Abbásovci, kteří založili Bagdád (762). V Córdobě se roku 756 ujala vlády umajjovská větev, jejíž vládce Abd ar-Rahmán III. se roku 929 prohlásil chalífou.³¹ V Bagdádu se překládaly řecké spisy a rozvíjela matematika (al-Chvárizmí, kolem roku 820), lékařství a astronomie; část těchto poznatků se později dostala do Evropy.³¹

Bitva u Tours a Poitiers (732) se tradičně líčí jako záchrana křesťanské Evropy. Dnes ji řada historiků vnímá střízlivěji, jako střet s velkou výpravou za kořistí, ne jako zlom, který rozhodl o osudu křesťanské Evropy.³¹¹

Justiniánův mor a změny klimatu

Roku 541 vypukl v egyptském Pelusiu mor, který se roku 542 dostal do Konstantinopole a během dalších dvou století se opakovaně vracel po celém Středomoří a Evropě. Byzantský historik Prokopios píše, že v hlavním městě umíralo nejprve pět tisíc lidí denně a později deset tisíc i víc.²² Genetické studie z hrobů (Harbeck, Keller) potvrdily, že původcem byla bakterie Yersinia pestis, tatáž, která způsobila pozdější černou smrt.⁴⁶¹⁴

Odborníci se přou o rozsah dopadů. Kyle Harper považuje mor spolu s ochlazením po sopečných erupcích kolem roku 536 za jednu z příčin oslabení Východního Říma a za pohromu s obrovskými ztrátami na životech.¹² Tým kolem Lee Mordechaie naopak upozorňuje, že v mincích, pylových záznamech i nápisech není po roce 541 jasně znatelný hospodářský propad, a podle něj tedy mor nebyl tak zničující.¹³ Přehled dosavadního bádání nabízí sborník Plague and the End of Antiquity.³⁷

Do stejné doby spadá takzvaná pozdně antická malá doba ledová (přibližně 536–660): období ochlazení, které podle letokruhových dat začalo velkou sopečnou erupcí roku 536 a které badatelé spojují se společenskými proměnami v Eurasii.¹¹

Anglosasové a Vikingové: Británie a Skandinávie

Anglosasové a vznik Anglie

Po odchodu římských vojsk (kolem 410) se do Británie stěhovali Angli, Sasové a Jutové. Mnich Beda Ctihodný je v Církevních dějinách národa Angelského (731) popisuje jako tři kmeny, ale dnešní studie dávné DNA ukazují široký příliv lidí ze severní Evropy.²¹¹⁷ Vzniklo několik království (Wessex, Mercie, Northumbrie, Východní Anglie, Kent a další). Mercijský král Offa (757–796) je spojován s valem, který nese jeho jméno.²¹

Křesťanství se obnovilo příchodem misionáře Augustina z Říma do Kentu roku 597 a vlivem irských mnichů z Iony. Synoda ve Whitby (664) rozhodla o římském způsobu výpočtu Velikonoc. Kentský král Æthelberht dal kolem roku 600 zapsat zákoník, nejstarší v anglosaštině.²¹

Irští mniši a kláštery

Irsko, které nebylo nikdy součástí Říma, se stalo střediskem učenosti. Irští mniši zakládali kláštery po celé Evropě: Kolumba na Ioně (563), Kolumbán v Luxeuil a v Bobbiu (†615). Z irsko-anglosaského prostředí pocházejí iluminované rukopisy jako Lindisfarnské evangelium (kolem roku 715) a Kellská kniha (kolem 800).⁵²³

Vikingové (od roku 793)

Za začátek vikinského věku se tradičně považuje přepadení kláštera Lindisfarne 8. června 793. Skandinávští námořníci pak několik století plenili, obchodovali a usazovali se: roku 865 přistála v Anglii „velká pohanská armáda“, Alfréd Veliký ji porazil u Edingtonu (878), ale severovýchod země zůstal pod dánským právem (Danelaw). V roce 911 získal Rollo od západofranského krále Normandii.⁴⁴²⁸

Vikingové plavili na západ až do Ameriky: osadu L’Anse aux Meadows na Newfoundlandu se podařilo letokruhovou metodou datovat na rok 1021.³⁰ Na východě putovali po řekách Skandinávci, kterým se tam říkalo Rusové nebo Varjagové, ke Kyjevu a Konstantinopoli. Genomová studie 442 koster z doby vikinské ukázala, že vikinské skupiny byly geneticky smíšené a ne všichni Vikingové pocházeli ze Skandinávie.¹⁶ Co vikinský věk vyvolalo, se dodnes vysvětluje různě: růst obyvatelstva, politické změny ve Skandinávii, bohatství v klášterech i rozvoj lodní techniky.²⁹⁴⁴

Slované, Avaři, Bulhaři a Maďaři ve střední a východní Evropě

Slované: odkud přišli a jak se šířili

Pramenů o raných Slovanech je málo. Byzantští autoři 6. století, Prokopios a Jordanes, popisují Sklavény a Anty u dolního Dunaje jako kmeny, které neřídí jediný vládce.⁴⁹²⁴ Podle archeologa Florina Curty se „Slované“ ve smyslu širší identity zformovali až na byzantských hranicích v 6. století, ne dříve; jeho výklad však vyvolal spor.²⁴

Od 6. století se slovanské skupiny usazovaly ve střední a východní Evropě i na Balkáně. Typické jsou zahloubené stavby (polozemnice) s kamennou pecí v rohu a ručně vyrobená keramika pražského typu.²⁴ Genetická studie 474 jedinců z Polska (2023) ukázala, že část předků raně středověké populace pocházela z lidí doby železné, a spor o to, kdy a odkud Slované přišli, tím neskončil.¹⁸

Avaři

Kočovníci Avaři vytvořili od roku 567 v Panonii kaganát, který ovládal Slovany a ohrožoval Byzanci; roku 626 s nimi společně obléhali Konstantinopol. Po porážkách od Karla Velikého (791–796) kaganát zanikl.²⁴²⁸

Bulharsko, Uhry, Polsko a Rus

Bulharský stát vznikl roku 681 pod chánem Asparuchem; kníže Boris I. přijal křest roku 864 a jeho syn Symeon (893–927) vytvořil z Bulharska velmoc.³² Maďaři se roku 895–896 usadili v Karpatské kotlině a v letech 899–955 podnikali nájezdy na Evropu, než byli poraženi na Lechu. Jejich kníže Štěpán I. přijal křest a roku 1000 nebo 1001 byl korunován uherským králem.²⁸

Polsko vznikalo za Piastovců: Měšek I. přijal roku 966 křest (jeho manželkou byla česká kněžna Doubravka, dcera Boleslava I.) a roku 1000 vzniklo na gnězdenském sjezdu arcibiskupství. Na Rusi se Kyjev stal politickým centrem knížat z rodu Rurikovců a kníže Vladimír přijal roku 988 pravoslavný křest z Byzance.²⁸²³

Raný středověk v českých zemích

Raný středověk na území dnešního Česka se většinou počítá od příchodu Slovanů v 6. století a od vzniku prvních státních útvarů. Prameny jsou omezené: z 9. a 10. století máme jen několik zmínek ve franských análech, životopisy svatých a pozdější kroniky, hlavně Kosmovu Kroniku Čechů (kolem 1119–1125). Zbytek dodává archeologie.⁴²²⁵²⁷

Příchod Slovanů a Sámova říše

Když Langobardi roku 568 odešli z Panonie do Itálie, vstoupili do střední Evropy Avaři a postupně se tam usazovali Slované. Podle franského kronikáře Fredegara se obchodník Sámo, Frank, postavil v roce 623 do čela Slovanů proti Avarům a vytvořil kmenový svaz, který odolal franskému králi Dagobertovi I. (bitva u Wogastisburgu, asi 631–632, jejíž místo není známo). Sámo vládl asi do roku 658; poloha jeho říše je sporná, většinou se hledá na Moravě a v okolí, s vlivem i v Čechách.²⁵²⁷

Velká Morava (asi 830–906)

Moravská knížata se poprvé objevují ve franských pramenech v roce 822. Kníže Mojmír I. okolo roku 833 vyhnal z Nitry Pribinu a spojil oba kraje. Jeho synovec Rastislav, dosazený franským králem Ludvíkem Němcem (846), se však vymanil z franské nadvlády a roku 863 pozval z Byzance misionáře Cyrila (Konstantina) a Metoděje.²⁶²⁵

Bratři ze Soluně vytvořili hlaholské písmo, přeložili bohoslužební knihy do staroslověnštiny a Konstantinovi se tradičně připisuje báseň Proglas, předmluva k evangeliu. Konstantin zemřel roku 869 v Římě a Metoděj se stal arcibiskupem, ale bavorští duchovní proti němu bojovali; po jeho smrti (885) byli jeho žáci vyhnáni a odešli do Bulharska, kde pokračovali ve slovanské literární tvorbě (azbuka vznikla v bulharském prostředí).²⁶²⁵

Za Rastislavova synovce Svatopluka I. (870–894) dosáhla říše největší moci; podle pramenů ovládl i okolní území, ale přesný rozsah je sporný (viz část Mýty a omyly). Po jeho smrti se říše rozpadla vnitřními spory a útoky Maďarů a kolem let 906–907 zanikla.²⁶⁴¹ Vykopávky v Mikulčicích na jižní Moravě, ve Starém Městě u Uherského Hradiště a na Pohansku u Břeclavi odkryly rozsáhlá opevněná hradiště s kamennými kostely (v Mikulčicích asi dvanáct), šperky (gombíky, záušnice) a řemeslnou výrobu.²⁶⁴¹

Vznik přemyslovského státu

Čechy se v 9. století nacházely v mocenském poli Moravanů a Franků: roku 845 se v Řeznu nechalo pokřtít čtrnáct českých knížat a roku 895 se podřídila králi Arnulfovi. Kníže Bořivoj z rodu Přemyslovců se v 80. letech 9. století nechal pokřtít (podle legendy Metodějem), přenesl sídlo z Levého Hradce na Pražský hrad; jeho manželkou byla svatá Ludmila (†921).²⁵²⁷

Po smrti Vratislava I. (921) převzal vládu jeho syn Václav, vychovaný babičkou Ludmilou. Po vpádu saského krále Jindřicha I. se zavázal platit tribut; roku 935 (podle některých badatelů již 929) ho zavraždil bratr Boleslav I. Václavův kult se stal základem státní ideologie.²⁵⁴² Podle legendy mu Ota I. udělil královský titul až po smrti; ve skutečnosti byl Václav kníže.²⁵

Boleslav I. (935–972) se roku 950 podřídil Otovi I., rozšířil moc na Slezsko, severní Moravu a krakovskou oblast (rozsah jeho držav je sporný) a jako první český vládce razil stříbrné denáry; jeho dcera Doubravka se provdala za polského Měška I.²⁵²⁷²⁸ Za Boleslava II. (972–999) byl stát již pevně organizován. Roku 973 bylo v Praze zřízeno biskupství (podřízené mohučské církevní provincii), prvním biskupem byl Dětmar, po něm Vojtěch z rodu Slavníkovců (982–997). Roku 993 založili Boleslav II. a Vojtěch první mužský klášter v Čechách, benediktinský Břevnov.²⁵²⁷

Vojtěch kvůli neshodám s knížetem a kněžstvem opakovaně odcházel do Říma; roku 995 Přemyslovci vyvraždili Slavníkovce v jejich sídle v Libici. Vojtěch byl zabit při misii mezi Prusy 23. dubna 997 a stal se jedním z nejuctívanějších středoevropských světců; u jeho hrobu v Hnězdně se roku 1000 sešel císař Ota III. s polským knížetem Boleslavem Chrabrým.²⁵²⁷²⁸

Přemyslovci v 11. století

Po dalších sporech o vládu se moci ujal Břetislav I. (1034–1055). Roku 1039 vpadl do Polska, vyplenil Hnězdno a odvezl do Prahy Vojtěchovy ostatky. Kosmas Břetislavovi připisuje dekret, který zakazoval pohanské zvyky, například pohřbívání na polích a hostiny na hrobech.⁴²²⁸ Roku 1041 ho císař Jindřich III. donutil podřídit se. Podle Břetislavova nástupnického řádu z roku 1055 měl vládnout vždy nejstarší člen rodu (princip seniorátu), což vedlo k dalším sporům.²⁸²⁷

Vratislav II. získal roku 1085 od císaře Jindřicha IV. osobní královský titul; trvalým se královský titul stal až o století později. Tato doba se v české archeologii a historii obvykle řadí ještě k ranému středověku.²⁸

Hradská organizace a obchod

Přemyslovský stát se opíral o síť hradišť (Praha, Stará Boleslav, Libice, Kouřim, Žatec a další), z nichž kníže spravoval okolní kraj s pomocí družiny, a o služebné osady, které krajinu zásobovaly. Podle Ibráhíma ibn Jakúba, židovského kupce z Tortosy ve Španělsku, který kolem roku 965 procestoval střední Evropu, bylo město Praha postavené z kamene a vápna a obchodovalo s Rusy, Slovany a Turky; vyvážely se zejména otroci, cín a kožešiny.²⁸²⁵

Společnost a hospodářství

Venkov a zemědělství

Převážná většina lidí žila na venkově v malých osadách. Obdělávání půdy bylo namáhavé a výnosy nízké; půda se obhospodařovala dvoupolním systémem, kdy se polovina polí osévala a druhá ležela ladem, a postupně se od 8. a 9. století na karolinských panstvích objevuje i trojpolí.³⁶³⁵ Základní nářadí tvořil pluh nebo ralo, motyka, srp a kosa; vodní mlýny se na velkostatcích rozšířily už v době karolinské.³⁶³⁵

Panství, závislost a feudalismus

Základem bohatství byla půda a lidé, kteří ji obdělávali. Na klasickém karolinském velkostatku část půdy držel přímo pán a obdělávali ji závislí lidé robotou, druhou část měly k obživě rolnické rodiny; vedle toho žili na venkově nesvobodní a otroci.³⁶³⁵

Marc Bloch popsal feudalismus jako systém, v němž vazal slibuje pánovi věrnost a vojenskou službu a dostává od něj půdu (léno).³⁴ Elizabeth Brown a Susan Reynolds naopak namítají, že pojem „feudalismus“ vytvořili až právníci a historici v pozdějších staletích a že skutečné vztahy byly mnohem pestřejší a méně pravidelné, než se v učebnicích tvrdí.¹⁰⁹

Města, obchod a peníze

Antická města se zmenšila: Řím měl na počátku středověku jen několik desítek tisíc obyvatel proti někdejšímu zhruba milionu.⁴ Většina měst ale nezanikla; zůstala sídlem biskupů a nové obchodní středisko vznikala u pobřeží a na řekách, například Dorestad na Rýně nebo Haithabu ve Šlesvicku.⁸³⁶

Henri Pirenne tvrdil, že dálkový obchod ve Středomoří zničily až arabské výboje, a že proto antika skončila teprve v 8. století.⁷ Michael McCormick ukazuje, že spojení mezi Evropou a Orientem pokračovalo, jen po jiných trasách a s jiným zbožím (hlavně otroci, drahé látky a kovy).⁸

Otroctví zůstalo běžné; anglické slovo slave i obdobná slova v dalších jazycích se odvozují od středověkého latinského sclavus, tedy „Slovan“, protože mezi prodávanými lidmi bylo mnoho Slovanů.⁸²⁸

Církev a christianizace Evropy

Církev byla nejtrvalejší institucí raného středověku. Římský biskup (papež) uplatňoval nárok na prvenství, který posílili Řehoř Veliký (590–604) a spolupráce s Franky; východní církev tento nárok nepřijala, což vedlo k odcizení obou částí křesťanstva.⁵²³

Kláštery a řeholní život

Řehole Benedikta z Nursie (kolem 529, klášter Monte Cassino) se za Ludvíka Pobožného prosadila jako závazný vzor západního mnišství; roku 910 vznikl klášter Cluny, od něhož vyšlo později reformní hnutí.⁵²³ Kláštery fungovaly jako školy, knihovny, nemocnice i hospodářské podniky; mniši opisovali knihy a udržovali znalost latiny.⁵

Jak se šířilo křesťanství

Křesťanství se v raném středověku šířilo různě: misionáři, přijetím víry panovníkem a jeho družinou, někdy i silou (Karel Veliký u Sasů). Panovníci k tomu měli i politické důvody, například uznání ze strany ostatních křesťanských států.²³

Přibližné pořadí: Frankové kolem roku 500, Vizigóti ve Španělsku 589 (koncil v Toledu), Anglosasové po příchodu Augustina roku 597, Frísové a Sasové v 8. století (misionář Bonifác zahynul ve Frísku roku 754), Morava od roku 863 a Bulharsko 864, Čechy v druhé polovině 9. století, Dánsko kolem roku 965, Polsko 966, Kyjevská Rus 988, Uhry a Norsko kolem roku 1000 a Island v letech 999–1000.²³²⁸

Kultura, vzdělanost a umění

Psaní zůstalo omezené hlavně na kláštery a panovnické dvory. Latina zůstala jazykem církve a učenosti, kdežto lidové jazyky se začaly zapisovat až od 8.–9. století: staroanglická báseň Beowulf (datování je sporné, mezi 8. a 11. stoletím), staroslověnské památky, štrasburské přísahy.⁵¹ Slované získali vlastní písmo díky Cyrilovi a Metodějovi; k nejstarším slovanským textům patří Kyjevské listy (hlaholice) a Freisingské památky (latinka).²⁶²⁵

V architektuře navazovaly stavby na antiku, například Karlova palatinská kaple v Cáchách (kolem 800), následovaná předrománskými a otonskými stavbami, a v 10.–11. století románským slohem. V českých zemích patří k nejstarším rotundám sv. Víta, kterou podle legendy založil Václav, a řada velkomoravských kostelů.⁶²⁶ Výtvarné umění představují iluminované rukopisy, slonovinové reliéfy a šperky; v Byzanci mozaiky a ikony.⁵³²

Každodenní život v raném středověku

Bydlení a strava

Lidé bydleli v dřevěných domech, v germánských oblastech v podélných halách, u Slovanů v zahloubených polozemnicích; kamenné stavby byly výsadou církve a mocných.²⁴³⁸ Základem stravy byly chléb a kaše z žita, ječmene, špaldy a prosa, luštěniny, zelenina, sýr a (u zámožnějších) maso; pilo se pivo a medovina, na jihu víno.³⁸

Oblečení a vzhled v raném středověku

Běžným oblečením mužů byla po kolena sahající tunika z vlny nebo lnu, kalhoty a ovinuté nohavice, přes ramena plášť sepnutý sponou (fibulí). Ženy nosily dlouhé tuniky a šaty a pokrývku hlavy; šperky tvořily spony, korále, u Slovanek záušnice a gombíky.³⁸²⁶ Podle Einharda nosil Karel Veliký franský oděv: lněnou košili a spodky, tuniku s hedvábným lemem, punčochy s ovinutými lýtky, v zimě kožich z vydry a hranostaje a modrý plášť. Cizí oděv odmítal a oblékl si ho jen dvakrát, v Římě na naléhání papeže.⁴⁸ Hedvábí a purpur z Byzance byly luxusní zboží.³⁸

Zdraví, ženy a děti

Kojenecká a dětská úmrtnost byla vysoká, takže průměrná délka života při narození byla krátká; ti, kdo dětství přežili, se často dožívali padesáti nebo šedesáti let.³⁸ Právní postavení žen záviselo na době a kmeni. Salický zákon (kolem 507–511) vylučoval ženy z dědění určité půdy.⁴³ Přesto vynikly ženy jako královna Brunhilda, byzantská císařovna Irena (797–802), abatyše Hilda z Whitby nebo Dhuoda, která kolem roku 841 napsala poučení pro svého syna.¹⁵

Prameny: jak o raném středověku víme

Psaných pramenů je méně než pro antiku i pro pozdější středověk, proto se raný středověk dlouho nazýval „temnými věky“. Dnes ho poznáváme z více zdrojů najednou.¹²

• Kroniky a letopisy: Řehoř z Tours (Dějiny Franků), Beda, Franské královské anály, Fredegar, Kosmas;²⁰²¹⁴²
• Zákoníky a listiny: Salický zákon, kapituláře, darovací listiny;⁴³⁶
• Životopisy svatých (legendy): zdroj k christianizaci i ke každodennosti, ale psané s cílem oslavovat;²⁵
• Archeologie: hroby, osady, hradiště, mince, nálezy lodí;²²⁴
• Přírodní vědy: dendrochronologie (letokruhy), izotopy, pylové záznamy, ledovcová jádra;¹¹
• Dávná DNA: studie pohřebišť Langobardů, Anglosasů, Vikingů a Slovanů.^15161718

Spory historiků

Raný středověk je plný otevřených otázek. Přehled hlavních sporů:

• Zánik Říma: katastrofa civilizace, nebo proměna? (Ward-Perkins a Heather vs. Brown a Wickham);⁴³⁵¹
• Pirenneova teze: skončila antika až s arabskými výboji? (McCormick ji zpřesnil);⁷⁸
• Etnogeneze: putovaly celé národy, nebo se identita vytvářela na místě? (Geary, Curta);³³²⁴
• Feudalismus: reálný systém, nebo pozdější konstrukt? (Bloch vs. Brown, Reynolds);³⁴¹⁰⁹
• Justiniánův mor: jak velký byl dopad? (Harper vs. Mordechai);¹²¹³
• Velká Morava: rozsah a centra, poloha Veligradu, počátky českého státu (Třeštík, Kalhous, Wihoda);²⁶²⁷³⁹
• Datace: křest Chlodvíka (496, nebo kolem 508), smrt knížete Václava (929, nebo 935).²⁰²⁵

Mýty a omyly o raném středověku

• „Temné věky“: označení vzniklo z menšího množství pramenů a z pohrdání humanistů, ne z poznání doby; vznikly kláštery a školy, nové právo i nové písmo;¹⁶
• „Řím padl roku 476 a nastalo temno“: současníci rok 476 jako zlom nevnímali a římské instituce přežívaly;¹³
• „Poitiers zachránilo Evropu“: bitva z roku 732 byla střetem s výpravou za kořistí, ne rozhodnutím o osudu Evropy;³¹¹
• „Raně středověcí lidé věřili, že je Země plochá“: vzdělanci včetně Bedy popisovali Zemi jako kouli;⁴⁷
• „Vikingové nosili rohaté přilby“: nejúplnější dochovaná vikinská přilba (z Gjermundbu v Norsku) rohy nemá;⁴⁴
• „Velká Morava sahala od Baltu k Černému moři“: takto ji líčila starší tradice, dnes se její rozsah posuzuje střízlivěji;²⁶⁴¹
• „Svatý Václav byl král“: byl kníže, titul mu podle legendy udělil císař až po smrti;²⁵
• „Raný středověk neznal obchod ani města“: obchod pokračoval, jen po jiných trasách a s menším objemem.⁸²⁸

Odkaz raného středověku

Raný středověk vytvořil základní rámec, na který navazuje další vývoj: státy a hranice, křesťanskou Evropu s papežstvím a pravoslavím, kláštery a školy, písmo a zárodky moderních jazyků a systém panství a závislostí, z něhož vyrostl vrcholný středověk.¹⁵ Další vývoj, tedy vrcholný středověk s kolonizací, městy a vznikem království a pozdní středověk s Karlem IV. a husitstvím, popisují články o vrcholném středověku a o středověku jako celku.²⁸